Krása jehlic

Nejenže s podzimním shozem listů z nich s výjimkou modřínů nezůstanou pouhá torza čekající na jaro, ale navíc se dají upravovat do živých plotů, důstojných solitérů i bizarně sestříhaných tvarů.

V neposlední řadě snášejí obrovskou škálu podmínek - od suchých studených zim až po letní vedra s minimem závlahy. Stačí si jen správně vybrat. Od krasavic s dvaceticentimetrovými jehlicemi po nenápadné poléhavé druhy.

Orientální krasavci

Túje a zeravy jsou často považovány za "hřbitovní kvítí", ale tato smutná image jim je přisouzena poněkud neprávem. Dají se totiž sázet "nahusto" do živých plotů, kam se dobře hodí například i cypřišek hrachonosný nebo zeravinec japonský, či stříhat do velmi bizarních tvarů, čehož využívají zahradníci nejen v zámeckých zahradách.

Chcete-li mít solitér atraktivní barvy, sáhněte třeba po druhu Thuja occidentalis "Europe Gold" nebo T. occidentalis "Aurea nana". V elegantních keramických nádobách tvoří půvabné doplňky zahrad v orientálním či japonském stylu. Navíc se dají podle potřeby přemisťovat.

Jinou skupinou krasavic jsou exotické borovice s dlouhými jehlicemi. Borovice himálajská pochází z vyšších asijských poloh, ale přesto jí dopřejte chráněné teplejší stanoviště. Zejména v mládí je totiž citlivá na větší mrazy, zato dobře odolává městským exhalacím.

Do našich podmínek se více hodí kříženec této borovice s borovicí vejmutovkou. Z amerických zástupců dlouhojehličnatých borovic lze kromě už uvedené vejmutovky jmenovat kupříkladu borovici Jeffreyovu či jí velmi podobnou borovici těžkou.

Z evropských luhů a hájů

Některé naše, míněno evropské, jehličnany patří mezi velmi vzácné druhy, které mít ve sbírce a udržet je ve formě patří mezi zahradnické "majstrštyky". K takovým náleží třeba borovice blatka, často označovaná za středoevropský endemit. Přirozeně se vyskytuje například šumavských či jesenických rašeliništích, ale specializovaná zahradnictví nabízejí k prodeji odrostlé sazenice. Jiným, v přírodě vzácným evropským druhem je smrk omorika původem z malé oblasti v bývalé Jugoslávii.

"Naše borovice lesní se pro svou výšku a rychlý růst používá spíše sporadicky," hodnotí jeden z našich největších "borovicových" odborníků Jan Kaňák vhodnost tohoto druhu pro zahrádky a městskou zeleň.

"Borovice černá je téměř naším domácím druhem. Ještě před poslední dobou ledovou se běžně vyskytovala na území Čech a Moravy, včetně nejbližšího okolí Plzně. Vyskytuje se na vápencích, a proto byla u nás zaváděna při zalesňování krasových území. Není však vyloženě vázána na vápenec - s velkým úspěchem jsme ji vysazovali i na kyselých stanovištích v imisních polohách Krušných hor. Díky této její flexibilitě, efektnímu habitu, velmi hezkému zachvojení a pro svůj relativně pomalý růst se v poslední době stala jednou z nejvyhledávanějších borovic pro okrasné výsadby," popisuje výhody borovic inženýr Kaňák v materiálu Druhy borovic vhodné pro městskou zeleň.

Nezvyklé množení

Občas je v horách vidět skupinka malých smrčků okolo jednoho samostatně rostoucího velikána. Malé stromky jsou jeho "klony" (tedy jedinci mající stejnou DNA) vzniklé z větví, jež prorostly zeminou a následně "vyrašily" na povrch. V horské přírodě k zemi sahající větve přitlačí až na několik měsíců sněhová přikrývka, v zahrádce si musíme pomoci sami. "V principu jde o ponoření dřevnatého výhonu starého dva až pět let do země tak, aby v místě ohybu byl asi deset centimetrů pod zemí a vrchol vyčníval ven. Protože větve v místě ohybu dost pruží, je potřeba upevnit je do země například silnými dráty, železnými háky nebo velkým kamenem. U plazivých druhů stačí menší zatížení," radí Petr Pasečný v knize Jehličnany pro zahrady a skalky.

Hřížení znají zahrádkáři od jiných rostlin, běžně se touto metodou množí třeba rybíz, angrešt, líska, meruzalka nebo kdouloň. V případě jehličnanů se dá úspěšně použít mimo jiné u cypřišků, zeravů, kryptomerií či plazivých jalovců.

Už při zakládání, stejně tak jako při pozdějším zvelebování či rozšiřování zahrad, je dobré myslet na budoucí tvary korun dostupných jehličnanů. Nejsou to jen klasické konické siluety tújí či smrků. Na skalku můžete zvolit poléhavé kultivary jalovců, využít lze převislé větve smrku ztepilého (kultivar Inversa) či jedlovce kanadského ve variantě Pendula. Měli byste vědět, jakého vzrůstu dosáhne dřevina v dospělosti. Malý stromek vypadá roztomile, ale jakmile větve začnou stínit okno nebo kořeny narušovat zahradní bazén, tato jeho vlastnost zmizí a strom začíná působit starosti. To platí mnohem více v případě borovic, smrků a jedlí než tújí, cypřišků a zeravů.

Občas slouží mladý smrček na zahrádce jako každoroční vánoční stromek, jindy je vzrostlý jedinec dominantním kompozičním prvkem zahrady, strhávajícím na sebe velkou část pozornosti. Přirozené bariéry ze stálezelených jehličnanů mohou zaclonit různá zahradní zákoutí (třeba kompost) a někdy slouží jehličnan jako výstavní kousek.

V PŘÍŠTÍM ČÍSLE - Trávy a trávníky

SMUTNĚ NE
Zahrada osazená jen z jehličnatými dřevinami působí příliš vážně, až smutně. Vyžaduje kombinaci s listnatými dřevinami, jež do ní vnášejí barevnost a volnost.

MILOŠ KRÁL
architekt zahrad

Hodí se jehličiny také třeba pro okrasný záhon na vyvýšené terase nebo do nádob a truhlíků?

Ano, pro osázení koryt, truhlíků nebo velkých nádob si můžete zvolit některé z jehličin, jejichž domovinou jsou severnější oblasti Evropy, Asie či Ameriky. Vhodné jsou například některé formy zeravu. Kultivar "Fastigiata" je stálezelený tmavý štíhlý sloup, který dorůstá ve volné přírodě až 15 metrů, ale v nádobě neroste tak rychle. Zato šedozelená forma "Globosa" je kulovitého vzrůstu, nejvýše 2 metry vysoká. Odrůda "Ellwangeriana Rheingold" má vějčitý vzrůst, zlatožluté olistění a je asi 1,5 metru vysoká. Zeravy rostou poměrně pomalu a bez úhony mohou přečkat i nejdrsnější zimy.

Stejně zimovzdorné jsou v našich klimatických podmínkách tsugy. Původní druh je vlastně známý lesní strom, ale vás bude zajímat spíš jeho zakrslá forma "Nana". Bývá jen asi metr vysoká a roste patrně do šířky jako keř s obloukovitě prohnutými větvemi, jejichž konečky visí dolů. Jednou z nejdekorativnějších forem tsugy je kultivar "Dwarf Whitetip", který má na jaře a počátkem léta krémově bílé špičky.

Které rostliny by měly růst ve stinném koutu pod pergolou?

Ty, které pokryjí půdu opravdu hustým kobercem. Dozadu můžete vysázet třeba kokořík, dopředu konvalinku. Sázejte je 20 cm od sebe, brzy ale rostliny vytvoří hustý porost. Místo konvalinek můžete sáhnout po brčálu, většinou s modrými jednoduchými květy. Je stálezelený a při výsadbě na vzdálenost 30 cm od sebe vytvoří rostliny brzy neprodyšný koberec. Zastíněné místo pod pergolou je rovněž ideální pro některé druhy kapradin, jež dobře kontrastují s dlažbou. Vyzkoušejte sleziníky, kapraď samec, jelení jazyk nebo osladič.

Patero rad, jak v zahradě pracovat s jehličnatými dřevinami

MNOŽENÍ
Jehličnany se dají vypěstovat ze semen, ale častějšími a rychlejšími způsoby jsou řízkování a roubování.

VÝSADBA
Do vyhloubené jamky se vloží mladá rostlina tak, aby byl celý kořenový bal pod úrovní země a nad ní byly první výhonky.

KULTIVARY
Široká plejáda jehličnanů je vyšlechtěna pro výsadbu do živých plotů - u zahradníků chtějte konkrétní kultivary tújí či zeravů.

VAROVÁNÍ
Atraktivní červené plody tisů jsou prudce jedovaté. Nevysazujte je proto v místech, kde se pohybují děti.

STŘÍHÁNÍ PLOTŮ
Jehličnany, které snášejí tvarovací řez, slouží jako tvarované ploty, stěny, geometrická tělesa. Pokud chcete zastřihnout živý plot nebo tvarovat stromek, ideální doba končí zhruba koncem května.

AUTOR: Topi Pigula