Když jde o miliardy z povolenek, jdou věcné argumenty stranou

Naše republika má možnost v období let 2013 až 2020 rozdat energetickým společnostem až 30 procent emisních povolenek CO2 zdarma výměnou za investice do šetrnějších zdrojů k životnímu prostředí (derogace emisních povolenek). O tom, zda možnost Česko využije a do jaké míry, se musí vláda rozhodnout v následujících týdnech a svůj návrh pak podstoupit ke schválení Evropské komisi.

Tato výhoda vzešla z jednání na půdě EU v rámci energeticko-klimatického balíčku v roce 2008. Nutno přiznat, že se tak stalo zejména díky tlaku Polska , které se ocitlo se svou "nejšpinavější" a značně podinvestovanou energetikou v EU pod velkým tlakem. Unie tímto způsobem zvýhodnila východoevropské země s HDP na hlavu nižší než 50 procent průměru EU a jejichž podíl jednoho typu fosilních paliv na výrobě elektřiny je minimálně 30 procent.

Polsko jako příklad

Celé to má a mělo fungovat jako motivace k urychlení investic do zdrojů s nižšími emisemi a zároveň posílení pozic energetik ve východní Evropě. Potud to celé ještě mělo jasnou logiku, tedy až na existenci povolenek samotných, ale to je na jiný komentář. Jenže pak přišlo domácí kolbiště nejrůznějších zájmů a věcná argumentace šla jako obvykle rychle stranou.

Přepočteno na peníze jde o hodně, média uvádějí 45 až 50 miliard korun. Téma je to tedy více než "výživné" jak pro nejrůznější zájmové skupiny, počínaje zastánci ČEZ a dalších energetik vděčných za dotaci, lobbisty snažícími se škodit ČEZ, ekology, jejichž zájem směřuje k maximalizaci přerozdělování prostředků ze strany státu, ale s velkým podivem také pro politickou přetlačovanou na pravém spektru naší politické scény.

Bohužel ten poslední příklad je nejméně pochopitelný. Odmítnutí derogace je sice možnost, jak navýšit příjmy státního rozpočtu, ale rozhodně ne o tolik, jak se o tom mluví a píše. Je to boj o míru přerozdělování peněz ze strany státu, potažmo ministerstev, nebo prostě záminka pro jinou politickou přetlačovanou?

Jako určitý truc to vyznívá i v okamžiku, když se vezme v úvahu, že stát má skrze darovací daň už prošlapanou cestu, jak v nejhorším kdykoli derogace pro energetiku negovat ve svůj prospěch. Z tohoto pohledu neexistuje jediný smysluplný důvod, proč by neměla Česká republika v kontextu EU možnosti derogace povolenek nevyužít. Polsko nechť je pro naši zem v tomto příkladem, tam se hledají cesty, jak z této výhody pro svou energetiku čerpat maximum. Nakonec jde o klíčové odvětví ekonomiky, které je investičně velmi náročné.

63 procent povolenek pro ČEZ

Tak a nyní k číslům. Tedy k tomu, na co se často v ohnivé mediální a politické diskusi zapomíná. Česká republika dostane pro období let 2013 -2020 celkem 360 milionů povolenek CO2, z toho může svým energetikám poskytnout až 30 procent povolenek zdarma a 70 procent těchto povolenek se bude dražit. Prostředky získané v aukcích může stát využít až z poloviny na libovolné posílení státního rozpočtu a zbytek, tedy minimálně 50 procent, je striktně vázán do investic na podporu redukce emisí CO2.

V penězích jde při odhadu průměrné ceny jedné povolenky CO2 17,5 eura celkem zhruba o 150 miliard korun. (Jedna povolenka je "odpustkem" za vypuštění jedné tuny CO2 při výrobě elektřiny.) I při plném využití derogace by tak stát získal z aukcí povolenek v letech 2013 až 2020 až 105 miliard korun. Tedy přes 52 miliard využitelných pro státní rozpočty a dalších přes 52 miliard jako zdroj pro zelené dotace. Výrobci elektřiny by formou získaných volných povolenek ušetřili v těchto letech až 45 miliard korun a za ně už přislíbili násobné investice do redukce emisí.

Je pravda, že když se derogace povolenek zřekneme, stát bude ve prospěch snižování emisí více přerozdělovat a také by získal až polovinu z oněch 45 miliard do rozpočtu. Celý mediální "humbuk" dostane ale jiný rozměr, když si k variantě využití derogace povolenek dopočítáte fakt, že nejvíce volných povolenek, a to 63 procent, může získat ČEZ a ten je ze 70 procent vlastněn státem a vyplácí státu každoročně nemalé dividendy. Poté se rozdíly mezi oběma variantami výrazně snižují.

Vypadá to, jako by přijel cirkus. Kouzlí se tu před obecenstvem za přizvukování lobbistů s desítkami miliard a ono to je ve skutečnosti z velké části jen přehazování peněz z jedné státní kapsy do druhé. V případě energetiky je to zarážející, vždyť využití podpory domácí energetiky v kontextu celoevropského trhu a jeho bouřlivého vývoje není nic, za co by se vláda měla stydět.

"Vypadá to, jako by přijel cirkus. Kouzlí se tu s desítkami miliard a ono to je z velké části jen přehazování peněz z jedné státní kapsy do druhé."

AUTOR: Michal Šnobr
Analytik J&T
Analytik, podnikatel a spoluzakladatel makléřské společnosti AKRO Capital. Jako odborník na energetiku dlouhodobě spolupracuje se skupinou J&T a aktivně se podílí na jejích významných obchodech.