Vědci prokázali, že geneticky upravené plodiny nejsou hrozbou

Geneticky upravené plodiny nejsou hrozbou, ale poskytují příležitost pro efektivnější zemědělství, které kromě výroby potravin stále více zajišťuje také energetické potřeby společnosti. To je výsledek pokusů, kterými po tři roky tým Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích pod vedením Oxany Habuštové prověřoval obavy z nežádoucího vlivu geneticky upravených plodin na životní prostředí. O výsledcích výzkumu informoval tiskový odbor akademie.

Vědci se zaměřili na bezobratlé živočichy v porostech normální a geneticky modifikované kukuřice. Použili geneticky upravenou odrůdu, která je nadějí pro stále se zvětšující část Evropy napadenou bázlivcem kukuřičným. Tento asi pětimilimetrový brouček zavlečený z USA, žere květenství a jeho larvy napadají kořeny. Ochranou je střídání plodin a masivní použití insekticidů.

Geneticky upravená kukuřice, která produkuje cizorodou bílkovinu Cry3Bb, je vůči bázlivci značně odolná, takže při jejím pěstování není třeba zamořovat pole chemickými postřiky. Při pokusu vědci použili kukuřici MON 88017, která je nejen odolná vůči bázlivci, ale současně snáší herbicidy na bázi glyfosátu.

Při pěstování standardní kukuřice se obvykle pole zbaví plevelů pomocí glyfosátu a po vzejití kukuřice se nově vyklíčené plevele vyhubí jiným, drastičtějším přípravkem. Při použití kukuřice MON 88017 stačí jediné použití glyfosátu po vzejítí kukuřice. Výhody jsou ekologické i ekonomické.

K pokusu vědci použili 25 parcel, každou o výměře 0,5 hektaru. Během každé sezóny sledovali výskyt asi 200 druhů bezobratlých živočichů. Jejich druhová skladba byla ukazatelem biodiverzity a z počtu jedinců některých druhů bylo možné odvodit, nakolik se kukuřičné pole samo "ubrání" škůdcům například vysokým výskytem jejich přirozených nepřátel.

Tisíce získaných údajů po statistickém vyhodnocení jednoznačně prokázaly, že geneticky upravená kukuřice nemá vliv ani na druhovou rozmanitost, ani na množství bezobratlých živočichů, kteří na poli žijí a jejichž výskyt je zásadní pro trvale udržitelné zemědělství v české kulturní krajině.

Zjištění se shoduje se závěry dřívějších výzkumů jihočeského týmu s jinou geneticky upravenou kukuřicí i s výsledky zahraničních studií. Geneticky upravená kukuřice je nejen pro životní prostředí neškodná, ale tam, kde bylo poškozeno dlouhodobým používáním chemikálií, naopak napomáhá k jeho zlepšení. Přínosem je i snížení výskytu houbových nákaz, které na rostliny zavlékají hmyzí škůdci a které jsou zdrojem mykotoxinů nebezpečných pro domácí zvířata i lidi.

Nepodařilo se prokázat ani křížení geneticky upravené kukuřice se standardními odrůdami, přenos transgenu do jiných organismů a zdravotní riziko pro lidi i zvířata.