Za uhlí o polovinu více

Zatímco Brusel s plným zavedením uhlíkové daně, která by zpoplatnila emise oxidu uhličitého, počítá až v roce 2022, podle české vlády je to příliš pozdě. V Praze totiž nejde tolik o životní prostředí jako o příležitost zvýšit už za rok či dva rozpočtové příjmy.

Domácí verze uhlíkové daně by zdražila především uhlí pro domácnosti a malé firmy, a to nejméně o polovinu. Státu by přitom vynesla pět miliard korun. Čtyři z nich by zaplatili právě spotřebitelé uhlí, zbytek ti, kteří ve svých kotlích pálí lehký či těžký topný olej.

Vyplývá to z úvah a propočtů expertů ministerstva financí, s nimiž se týdeník Ekonom měl možnost seznámit. "Cena uhlí by narostla o více než polovinu, těžkého topného oleje o třetinu až polovinu a lehkého topného oleje o čtvrtinu nebo třetinu," připouští náměstek ministra financí pro daně Ladislav Minčič.

Daň by se měla vybírat od počátku roku 2014, její přípravu ale lze dokonce o něco urychlit. Z hlediska resortu financí je výhodou fakt, že se s jejím zavedením nemusí čekat na počátek roku a může k němu dojít třeba v pololetí či čtvrtletí.

Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) už uhlíkovou daň zařadil do mixu úprav, které by - vedle úspor - měly v příštích letech zajistit splnění vládní priority, stlačení rozpočtových deficitů na nulu v roce 2016.

S plynem, či bez plynu?

V připravovaném návrhu stále existuje řada neznámých. Propočet ministerstva totiž vychází z převažujícího mínění, že se daň bude vybírat jen z uhlí a topných olejů a že ji uhradí pouze občané, respektive malé podniky. Tedy ti, kdo topí pro vlastní potřeby. Nikoliv elektrárny, teplárny a velké firmy, které dostávají či nakupují emisní povolenky. Otázkou zůstává, zda takové zvýhodnění velkého byznysu bude politicky průchodné.

Především se ale podle současných úvah expertů (návrh společně připravuje resort financí, průmyslu a životního prostředí) nepočítá ani s tím, že by uhlíková daň zatížila spalování plynu nebo dokonce pohonné hmoty.

"Více zdaňovat za současné situace naftu či benzin by bylo z hlediska státních příjmů nesmyslné," připomíná náměstek Minčič.

Zatímco pohonné hmoty zůstávají skutečně mimo hru, v případě zemního plynu to tak jisté není. Jde přitom o zásadní věc. Pokud by se totiž navzdory vládnímu usnesení z loňského září a většinovému mínění odborníků přece jen objevil mezi zdaňovanými palivy, tak by veškeré sazby uhlíkové daně mohly klesnout zhruba na čtvrtinu. Pak by podle propočtu Svazu průmyslu a obchodu běžná domácnost topící uhlím zaplatila ročně asi o tisíc korun víc. Pokud však plyn zůstane mimo, tak to bude o tři až čtyři tisíce korun více.

Na druhou stranu by jen částečné zdanění plynu umožnilo zvýšit výnos této daně. I takové úvahy existují, pět miliard korun není nepřekročitelná hranice - náměstek Minčič připustil výběr až sedmi miliard, ministr Kalousek nedávno zmínil dokonce interval deset až 12 miliard. "Vše závisí na parametrech," řekl Kalousek týdeníku Ekonom.

Úvahy o širším záběru daně navíc odpovídají bruselským plánům pro vzdálenější budoucnost. V horizontu deseti let daň v Evropě pravděpodobně dopadne na všechna paliva, v závislosti na definitivní podobě nové energetické směrnice Evropské unie. V ní se zatím předpokládá jen osvobození dřeva a biomasy.

Stejně tak je jasné, že výnos daně v Česku by se měnil v závislosti na tom, kdo všechno by ji nakonec odváděl. Na ministerstvu financí přitom alespoň pracovně připouštějí variantu, že by se daň částečně vztahovala i na ty, kteří už spadají pod povolenkový režim.

"Dvojí zatížení je sice z ekonomického hlediska nežádoucí, ale politici na to mohou mít jiný názor," podotýká náměstek Minčič.

Pokud se taková debata skutečně povede, nelze vyloučit ani přednostní snahu resortu o vyčištění existující spotřební daně od rozmanitých výjimek. První na řadě by mohla být dnes zvýhodněná "zelená" nafta pro zemědělce.

Lobbisté už chystají zbraně

Protože se představa o konečné podobě uhlíkové daně teprve rodí, činí se i lobbisté. Podle informací Ekonomu se nejvíce cítí ohroženi obchodníci s uhlím, kteří se po tak výrazném zdražení obávají poklesu zájmu o své zboží. V jejich zájmu je rozšíření uhlíkové daně i na jiné komodity, protože pak by daňové sazby mohly být nižší.

Z tohoto důvodu nemají vyhráno ani plynaři. "Pokud se Česká republika má zapojit do evropských snah po snižování emisí oxidu uhlíku, tak by daň na nízkouhlíkové palivo, jako je právě zemní plyn, byla kontraproduktivní," řekl týdeníku Ekonom Ladislav Musil z Českého plynárenského svazu. Pokud by na ni stejně došlo, měla by vláda a parlament nejen zohlednit fakt, že při spalování plynu vzniká jen asi 45 procent oxidu uhlíku ve srovnání s uhlím, ale poskytnout i bonus, který by použití ekologičtějšího plynu zvýhodnil.

Zato teplárny, na které se vztahují povolenky, si od zavedení uhlíkové daně slibují zlepšení své pozice. Po citelném zdražení uhlí pro maloodběratele se řadě lidí nevyplatí mít vlastní kotel a teplárnám by se postupně rozšířil okruh potenciálních zákazníků. Tvrdí přitom, že méně ekologické místní vytápění doposud má nepřiměřenou výhodu, protože neplatí za povolenky. Jde přibližně o dva miliony domů a bytů. Podle výkonného ředitele sdružení Martina Hájka by lokální zdroje měly více přispívat k ochraně životního prostředí. Pro uhlíkovou daň se nedávno vyslovil i předseda sdružení a někdejší premiér Mirek Topolánek.

Ekologové: Snižte jiné daně

Se zavedením uhlíkové daně souhlasí i ekologové. V produkci skleníkových plynů je totiž Česká republika s více než 12 tunami na osobu za rok na nelichotivém šestém místě mezi zeměmi OECD. "Jakýkoli krok ke zdanění uhlíku je důležitý, ačkoliv většinu exhalací mají na svědomí velké firmy, které dostávají většinu emisních povolenek zdarma," řekl týdeníku Ekonom Jan Rovenský z ekologického sdružení Greenpeace.

Daleko menší pochopení mají ekologové pro rozpočtové problémy vlády a požadují, aby operace zůstala příjmově neutrální. Nejlepší by podle nich bylo snížit současně sociální pojištění. Jinou možností zůstává pokles daně z příjmů či z přidané hodnoty, tak aby se celková zátěž domácností ani drobných podnikatelů nezvýšila.

Z toho ale nebude nic. Ministr Kalousek totiž fiskální motivaci zavedení uhlíkové daně nijak nepopírá. Už v minulosti se pokusil získat peníze z prodeje emisních povolenek podnikům.

Očekával od toho zhruba sedm miliard korun ročně. Neuspěl, prohrál s polostátní elektrárenskou společností ČEZ, která na většinu bezplatných povolenek (platí se z nich ale 32 procentní darovací daň) získala nárok. Až do roku 2020 budou povolenky přidělovány velkým firmám zčásti bezplatně výměnou za závazek investovat do technologií šetrnějších k životnímu prostředí. Nákupy povolenek se zavádějí postupně, letos se očekává, že jich za hotové získají deset procent.

Lidovci se bouří

Politickým problémem zůstávají sociální dopady uhlíkové daně. Tím spíše, že by její zavedení předcházelo parlamentním volbám. "S daní sice počítáme, ale nepředpokládáme, že by měla představovat nějaký masivnější příjem státního rozpočtu," říká šéfekonom ČSSD Jan Mládek. Sociální demokraté navíc jsou rozděleni, ti, co mají blíže k energetice, ji odmítají, zelené křídlo ji vítá.

Jednoznačně proti jsou lidovci. "Za současné ekonomické situace jde o zcela nerealistický plán. Ať už bude daň stanovena v jakékoli výši, zhorší už tak napjatou situaci v domácích rozpočtech. Především pro venkovské obyvatele topících uhlím bude znamenat pouze zvýšení životních nákladů, žádnou reálnou alternativu nemají," tvrdí předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek.

Ekologové vidí východisko v tom, že se část peněz vybraných na uhlíkové dani zpětně použije na program Zelená úsporám. Tak, aby i méně movití obyvatelé vesnic mohli zateplovat své domy a šetřit na nákladech za teplo.

Finský příklad

Proč vůbec Evropská unie trvá na uhlíkové dani? Vychází z toho, že systém obchodování s povolenkami zahrnuje producenty jen asi 40 procent skleníkových plynů a stále chybí všeobecná ekonomická motivace ke snižování emisí oxidu uhličitého, jelikož menší znečišťovatelé stojí mimo.

Uhlíková daň není žádnou neověřenou novinkou. Ve Finsku ji zavedli v roce 1990 a o pět let později přikročili i k jejímu zvýšení. Podle kvalifikovaných odhadů přispěla v této zemi k omezení produkce oxidu uhličitého o pět procent.

Je to hodně, či málo? Takovou otázku si teď už kladou i domácí experti. Zmíněný Jan Rovenský se domnívá, že daň představuje nemalý ekologický přínos a nejde jen o oxid uhličitý. "Přispěje také ke snížení znečistění prachem, oxidy síry, dusíku a uhlovodíky, které každoročně v České republice zabíjejí tisíce lidí," zdůrazňuje.

Ovzduší by mohla zlepšit nejen například v Moravskoslezském kraji, ale ve stovkách malých obcích po celé republice, kde lidé často topí v rodinných domcích nekvalitním hnědým uhlím a zamořují sirným kouřem okolí. Třeba i v případech, že do jejich obcí vedou plynové přípojky. Ve chvíli, kdy uhlí bude stát skoro stejně jako plyn, takové zamořování může skončit.

Ekologická daň z fosilních paliv i ostatních energií se platí už od roku 2008 - jsou od ní ale osvobozeny domácnosti a také domovní kotelny, pokud využívají zemní plyn. Není také stanovena podle obsahu uhlíku a je uvalena například i na elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Od bohatých k chudým

Mezi ekology existuje představa o celosvětovém zavedení uhlíkové daně ukládané plošně a rozdělované solidárně mezi jednotlivé státy a jejich obyvatele. Velkým propagátorem je bývalý americký viceprezident Al Gore a silnou podporu má ve vědeckých kruzích při OSN. Výsledkem by byl tok na dani vybraných peněz z bohatých zemí do rozvojového světa, kde je spotřeba fosilních paliv na jednoho člověka podstatně menší.

Zásadní ale má být boj s globálním oteplováním. A právě zde existuje jedna vada na kráse. Zavádění uhlíkové daně přichází v okamžiku, kdy se na rozdíl od dřívějška zdůrazňuje i podíl jiných faktorů - například množství vodní páry a vlivu kolísavého slunečního záření - na tání ledovců a klimatických změnách. "Obojí má velký význam, vodní pára zajišťuje asi dvě třetiny skleníkového efektu, ale ani vliv oxidu uhličitého není zanedbatelný," zdůrazňuje Rovenský.

AUTOR: Josef Pravec

Jak se zvýší daně z paliv
(zahrnuje spotřební, energetickou a chystanou uhlíkovou daň)

Daň z uhlí (počítáno pro průměrnou výhřevnost)
nyní: 292 Kč/tuna
v roce 2014: 2574 Kč/tuna

Daň z těžkého topného oleje
nyní: 472 Kč/m3
v roce 2014: 2843 Kč/m3

Daň z lehkého topného oleje
nyní: 660 Kč/m3
v roce 2014: 2779 Kč/m3

Pozn.: Jde o modelový propočet pro případ, že by se jedna tuna oxidu uhličitého zpoplatnila částkou 30 eur. Zdroj: Ministerstvo financí, dopočet Ekonom

5 mld. Kč
Tolik by každoročně mohla do rozpočtu přinést uhlíková daň.