Rozšířená odpovědnost výrobce

je pojem, který bývá mylně označován jako nástroj environmentální politiky. V podstatě však nejde o nástroj, nýbrž o doporučený přístup k řešení problémů, jenž lze v praxi realizovat různými nástroji.

Pojem zavedl do praxe Švéd Thomas Lindhqvist. Navazoval tak na "integrovaný management řetězce", zavedený v Nizozemí v roce 1989. Lindhqvist definuje rozšířenou odpovědnost výrobce jako:

"pojem, podle něhož výrobci a dovozci nesou určitý stupeň odpovědnosti za environmentální dopad svých výrobků v průběhu jejich celého životního cyklu, tj. včetně dopadu horní části cyklu, jež závisí na výběru materiálů pro výrobek a dopadu tomu odpovídajících výrobních procesů a dopadu dolní části cyklu, jenž je dán použitím výrobku a jeho zneškodněním. Výrobci by měli přijmout svou odpovědnost a konstruovat své výrobky tak, aby minimalizovali environmentální dopad jejich životních cyklů a akceptovat právní, fyzikální a ekonomickou odpovědnost za environmentální dopad, který nemohl být eliminován konstrukcí."

Pojem "rozšířená odpovědnost výrobce" získal značnou publicitu uvedením na Summitu země v roce 1992 a OECD uvedla jeho oficiální definici:

"rozšířená odpovědnost výrobce je politický princip, jehož úkolem je podporovat snižování negativního dopadu výrobkových systémů na životní prostředí v celém jejich životním cyklu tím, že odpovědnost výrobce produktu bude rozšířena do různých částí životního cyklu, specielně pak na odběr, recyklaci a závěrečné zneškodnění produktu."

Literatura:

1) Lindhqvist,T.: Extended Producer Responsibility in Cleaner Production, IIIEE Dissertations 2000:2, Lund University, Sweden

2) Waiting for Delivery, International Coalition for Sustainable Production and Consumption, (publikováno v r. 1992 na Summitu Země)