je v současné době jedním z hlavních úkolů environmentální politiky, neboť bod 15 Implementačního programu, který byl odsouhlasen na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (viz) uložil státům, aby vypracovaly 10-letý programový rámec podpory regionálních a národních aktivit k urychlení přechodu k udržitelné spotřebě a výrobě. První expertní setkání představitelů vládních, mezivládních, nevládních a významných obchodních a průmyslových organizací k tomuto úkolu uspořádal UNEP a Divize pro udržitelný rozvoj při OSN (UN DESA) v červnu 2003 v Marrákeši v Maroku. Tím se nastartoval tzv. Marrákešský proces čili pravidelná setkávání odborníků na globální a regionální úrovni za účelem výměny informací a zkušeností o realizaci udržitelné spotřeby a výroby. V reakci na mezinárodní dění byla v říjnu 2003 ustanovena v ČR při Radě vlády pro udržitelný rozvoj Pracovní skupina pro udržitelnou spotřebu a výrobu, jejímž úkolem bylo vypracovat v návaznosti na Strategii udržitelného rozvoje programový rámec podpory udržitelné spotřeby a výroby. Vypracovaný Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby, který kromě Strategie udržitelného rozvoje ČR vychází ještě z dalších přijatých a rozpracovaných strategií a politik (Státní politiky životního prostředí, Surovinové politiky, Státní energetické koncepce, Dopravní politiky aj.), uvádí 11 základních principů a stanovuje šest strategických priorit.
Základní principy:
1) úcta k lidskému životu, k přírodě a kulturním hodnotám,
2) generační zodpovědnost,
3) partnerství mezi zájmovými skupinami,
4) nepřekračování environmentálních limitů ekonomického rozvoje,
5) rovné příležitosti jednotlivců i skupin,
6) postupné preferování intenzivního rozvoje společnosti před rozvojem extenzivním,
7) oddělení ekonomického rozvoje od negativních dopadů na životní prostředí (tzv. decoupling),
8) celostní přístup při řešení problémů,
9) preferování prevence,
10) substituce škodlivých produktů produkty neškodlivými,
11) snižování materiálové a energetické náročnosti systémů výroby a spotřeby.
Strategické priority:
1) vzdělávání a přenos informací,
2) integrace cílů politik, strategií a programů,
3) eko-efektivnost v životním cyklu,
4) místní iniciativy udržitelné spotřeby a výroby,
5) udržitelná veřejná správa,
6) podmínky trhu.
Literatura:
Rámec programů udržitelné spotřeby a výroby České republiky, Planeta ročník XII, číslo 4/2005, MŽP, ISSN 1213-3393
