VOLKSWAGEN XL1 UKAZUJE CESTU DO ČISTÉ BUDOUCNOSTI

Když tohle auto jede po silnici, každý se za ním zvědavě otočí. I to je účel malého Volkswagenu XL1, prvního sériového auta na světě, jež dokáže oficiálně ujet 100 kilometrů za méně než jeden litr paliva. Možná jde až o příliš utopický vůz. Hlavní je, že na něm jeho mateřská automobilka předvádí, jaké technologie by mohly využít automobily budoucnosti, aby byla silniční doprava co nejekologičtější.

Projekt takzvaného litrového auta je ve skutečnosti zhmotněním snu kdysi nejmocnějšího muže koncernu Volkswagen Ferdinanda Piëcha. Tomu se tak nejen podařilo prosadit extrémně rychlé a drahé Bugatti Veyron, ale na druhé straně jeho přesný opak v podobě velmi úsporného vozu. Volkswagen XL1. Obě auta mají ovšem hodně společného. Kromě samozřejmého strhávání pozornosti jde hlavně o složitý a dlouhý vývoj a využití co nejmodernějších technologií.

Modelu XL je ke cti, že když už předvádí technologie budoucnosti, tak podle toho také patřičně vypadá. Velmi nízká silueta, splývavá záď, jež se směrem dozadu zužuje, nebo zadní kola schovaná pod panely ovšem nejsou bezúčelné. Inženýři totiž hledali co nejlepší aerodynamický tvar. Zašli do takového extrému, že zrušili i klasická zpětná zrcátka na dveřích a místo nich raději nainstalovali kamery, které promítají obraz na samostatné displeje umístěné v kabině ve výplni dveří. To může být pro řidiče zpočátku šok, ale zkušenosti z testu ukazují, že si lze na tento systém rychle zvyknout.

Na druhou stranu vzhůru vyklápěné dveře už trochu pro parádu jsou. Usnadní sice nástup do úzké kabiny, ale bezesporu vyvolají ještě větší vlnu zájmu než auto samotné. Jsou velmi lehké, takže manipulace s nimi je bezproblémová. Ostatně, k dosažení co nejnižší spotřeby bylo potřeba bojovat také s váhou. Volkswagen kvůli tomu propracoval postup výroby uhlíkovým vláknem posíleného plastu (známého jako CFRP). Jde o materiál, který je pětkrát lehčí než běžná ocel, nicméně je výrazně dražší. Kabina je tvořena celistvým monokokem, lehká karoserie pak stojí na šasi vyrobeném převážně z hliníku, hořčíku a dalších lehkých materiálů. Díky tomu váží XL1 méně než 800 kg.

Žádá opravdu málo?

Nízká hmotnost je pozoruhodná hlavně v momentě, kdy si řidič uvědomí, jaký mechanismus Volkswagen XL1 pohání. Jde totiž o hybrid, který kombinuje maličký naftový dvouválec s objemem pouhých 0,8 litru a elektromotor. K tomu si s sebou veze ještě baterie, což rozhodně není lehký náklad. V malém kufru je pak navíc k nalezení externí dobíjecí stanice. Tu lze nechat v garáži a nabíjet s ní auto z klasické domácí zásuvky.

Baterie o celkové kapacitě 5,5 kWh se nabijí za pár hodin. Volkswagenu pak umožní, aby ujel až 50 kilometrů čistě na elektřinu. Poté se do práce zapojí naftový motor. Samotná spalovací jednotka, jež vznikla rozpůlením běžného motoru 1.6 TDI, má poměrně slabý výkon 48 koní. Dohromady s elektromotorem ovšem poskytuje 69 koní, což je už slušně využitelná hodnota. XL1 tak nemusí být zejména v městském provozu úplnou brzdou. Kdo ale hledá za jeho volantem co nejnižší spotřebu, bude šlapat na plynový pedál obezřetně.

Právě díky dlouhému dojezdu na baterie (plug-in hybridy nabízí obvykle okolo 30 kilometrů) a nenáročnosti naftového motoru vyšlo v oficiálních tabulkách futuristickému vozu 0,9 litru nafty na 100 km v kombinovaném provozu. Realita je ovšem trochu odlišná, i když stále fascinující. HN se s Volkswagenem XL1 podařilo během testu ujet 100 kilometrů za 1,5 litru. A to trasa vedla nejen po městě, ale i po okresních silnicích a dálnici, kde XL1 držel krok s ostatními vozy. Maximálně dokáže jet 159 km/h. Díky nízké spotřebě tak ani nevadí, že má jen miniaturní palivovou nádrž: pojme pouhých 10 litrů. Podle Volkswagenu je přesto celkový dojezd vozu okolo 500 kilometrů.

Život v provizoriu

Během třídenního putování nicméně futuristický automobil také dokázal, že žít ekologicky znamená i jistou ztrátu pohodlí. Prostor v kabině je dost stísněný, naštěstí designéry napadlo posunout sedadlo spolujezdce o pár centimetrů vzad, takže si dva lidé v kabině nepřekáží rameny. Palubní deska je jednoduše zpracovaná a zdobená strukturou uhlíkového vlákna. Budíky i ovladače jsou známé z jiných Volkswagenů. Uprostřed sídlí malý displej přenosné navigace, který kromě jiného zobrazuje i detailní údaje o spotřebě.

Honba za co nejnižší hmotností znamená, že auto nemá posilovač, takže parkování s ním je poměrně namáhavé. Chybí i elektrická okénka, najdete zde klasická "švihadla". Štěstí je, že nechybí klimatizace.

Dalším problémem je absence jakékoliv izolace. Jízda vyšší rychlostí tak znamená nepříjemný hluk, na dálnici je už potřeba řádně zvýšit hlas, chcete-li se spolujezdcem mluvit. Navíc naftový dvouválec, sedící přímo za zády cestujících, vydává silný lomoz připomínající lehce porouchaný šicí stroj. Vozu by se samozřejmě dala vyčíst i absolutní nepraktičnost. Převážíte-li dobíjecí stanici, nezbývá už místo na jakákoliv zavazadla a i bez ní je 119 litrů značně omezující hodnotou.

Jenže v porovnání s tím, jaký dopad na vývoj automobilů Volkswagen XL1 má, jde o zanedbatelné problémy. Hlavním účelem tohoto vozu je dokázat, že lze jezdit za malé množství paliva, ačkoliv to stojí hodně úsilí a odříkání. Řídit ho je navíc samo o sobě zážitkem. I proto, že ačkoliv jde o sériově vyráběné vozidlo, je a vždy bude na silnici naprostou vzácností. Koncern se totiž rozhodl vyrobit jen 250 exemplářů, z nichž každý vyjde na 111 tisíc eur bez daně (přibližně tři miliony korun). A už jsou vyprodané.

VOLKSWAGEN XL1
Motor

Objem (cm?) - 800
Výkon (kW/k) - 51/69
Točivý moment (Nm) - 140

Rozměry

Délka (mm) - 3889
Šířka (mm) - 1666
Výška (mm) - 1153
Rozvor náprav (mm) - 2225
Objem kufru (l) - 119

Ostatní detaily

Zrychlení (0-100 km/h) - 12,7
Max. rychlost (km/h) - 159
Komb. spotřeba (l/100 km) - 0,9
Hmotnost (kg) - 795
Převodovka - 7stupňová aut.
Základní cena (Kč) - není v prodeji