Baubiologie - věda o udržitelné výstavbě a zdravém bydlení

Baubiologie, neboli stavební biologie, vnímá stavbu jako funkční organismus se svými přirozenými zákonitostmi, jehož cílem je vytvořit pro člověka optimální podmínky pro jeho fyzické i psychické zázemí. Přístupy stavební biologie čerpají z různých vědních oborů - ekologie, sociologie, psychologie, architektury, stavebnictví, elektrotechniky, fyziky, chemie, medicíny atd. Její kolébkou je Německo, za zakladatele je považován doktor medicíny Hubert Palm. Jeho přednášková činnost v 60. letech a zejména publikace Zdravý dům (Das gesunde Haus) odstartovala éru ekologických staveb a nového přístupu k architektuře a stavebnictví. První průkopnické projekty obytných domů podle této koncepce vznikaly v 70. letech zejména v jižním Německu. Zde, v bavorském Rosenheimu vznikl také Ústav pro stavební biologii, který do dnešní doby vydává certifikace zdraví a ekologie zejména pro stavební materiály (pečeť kvality IBR). V roce 1983 byl založen také Ústav stavební biologie a udržitelnosti (IBN). Zakládajícím ředitelem těchto nezávislých institucí byl Prof. Dr. Anton Schneider, jeden z nejvýznamnějších propagátorů a realizátorů přírodní architektury.

Principy zdravého bydlení

Prof. Schneider se svým týmem vydal v roce 1980 seznam 25 principů stavební biologie, které jsou aktuální dodnes. První z nich se týkají výběru stavebního pozemku (bez umělých či přírodních anomálií), umístění plánovaného obytného domu (mimo zdroje emisí a hluku), způsobu výstavby (decentralizovaný, v sídlech obklopených zelení), která respektuje individuální přístup, spojení s přírodou, vychází vstříc potřebám rodiny a nezpůsobí žádné negativní sociální následky. Další principy stanovují použití přírodních a nešizených stavebních materiálů, zajištění přirozené regulace vlhkosti vzduchu v místnosti, vyváženého poměru mezi tepelnou izolací a akumulací, optimální teploty vzduchu a povrchu stěn v místnosti, dobré kvality vzduchu a sálavého tepla pro vytápění.

Nezapomíná se na fyzikální vlastnosti - dobrý přístup denního světla, kvalitu umělého osvětlení, zachování přirozených radiačních polí, omezení umělých elektromagnetických polí, použití stavebních materiálů s ohledem na nebezpečí radioaktivity, ochrana proti hluku a vibracím, neutrální nebo příjemná vůně bez vylučování jedovatých látek, maximální omezení plísní, bakterií, prachu a alergenů. Obytný dům musí poskytovat vysoce kvalitní pitnou vodu a měl by být zkonstruován tak, aby se minimalizovala spotřeba energie při maximálním využití obnovitelných zdrojů. S tím souvisí výběr stavebních materiálů přednostně z místních zdrojů a nepodporování těžby nedostatkových nebo rizikových surovin. Projektanti a bytoví architekti by měli při vytváření interiéru a jeho zařízení využívat své znalosti z oblasti fyziologie a ergonomie zohledňováním harmonických proporcí a forem.

Bezpečné prostředí domova

Zelená architektura a stavební ekologie se detailně zaobírají výběrem stavebních materiálů, komponentů, povrchovými úpravami, které by měly zahrnovat produkty na rostlinné nebo minerální bázi a řídit se vydanými Standardy stavebně-biologické měřící techniky (SBM). Vyvinula je společnost Baubiologie MAES ve spolupráci s IBN a v praxi se používají od roku 1992 jako základní doporučené hodnoty pro ekologická měření ve stavebnictví. Od roku 1999 jsou doplňovány a vylepšovány ve spolupráci s vědeckými a lékařskými týmy. Nejaktuálnější, již osmé vydání, platí od roku 2015. Standardy obsahují přehled fyzikálních, chemických, biologických, klimatických a dalších rizikových faktorů, které jsou v obytném prostředí, na pracovištích a pozemcích zkoumány, hodnoceny a zaznamenávány. Pokud se zjistí nějaké rizika či abnormality (plísně, bakterie, alergeny, vlnová pole, záření), jsou připravena vhodná sanační opatření. Cílem je vytvořit zdravé, neznečištěné, přírodě blízké životní prostředí. Při měření, hodnocení a sanacích se klade důraz na prevenci, podepřenou moderními vědeckými poznatky.

Také u nás se budují zdravé, ekologické stavby, které se vracejí zpátky k osvědčeným přírodním materiálům jako je kámen, pálené i nepálené cihly, dřevo, sláma, přírodní barviva apod. Většina nových a rekonstruovaných budov však i nadále využívá umělé materiály, u kterých není s určitostí potvrzen jejich vliv na zdraví člověka z dlouhodobého hlediska. U těch nejškodlivějších je to už sice obecně známé, ale používají se i nadále. Jsou to například jedovaté plyny (formaldehyd, chlór, oxidy dusíku), rozpouštědla a další těkavé organické látky, těžké kovy (olovo, kadmium) a biocidy (pesticidy, insekticidy). Zdraví neprospívá ani jemný prach, nanočástice, azbest, minerální vlákna a v rámci vnitřního klimatu příliš vysoký nebo nízký stupeň vlhkosti, oxid uhličitý apod.

Neviditelné rizikové faktory

Stavební biologie zkoumá také vliv elektromagnetických polí na lidské zdraví. V živých organismech jsou informace přenášeny elektrickými impulzy. Naše buňky mohou být ovlivňovány elektromagnetickým polem, které se nachází v blízkosti vedení vysokého napětí, vysílačů apod. Dlouhodobé vystavení se může odrazit v poruchách tělesného metabolismu. Možnosti obrany jsou někdy poměrně snadné, protože elektrické pole odstiňuje výsadba zeleně - stromů, keřů, vyvýšené terénní úpravy, cihlové a betonové zdi apod. Mnohem složitější je odstiňování magnetického pole. Řešení by měla vycházet z faktu, že jeho intenzita se vzdáleností rychle oslabuje a vzít jej v úvahu už při projektování domu.

K vyhledávání anomálií geomagnetického pole naši předkové využívali senzibilní jedince, kteří procházeli pozemek pro budoucí výstavbu s virgulemi. Moderní přístrojové měření zjišťuje anomálie v případech, kdy magnetické pole Země prochází ocelovými výztužemi betonu, topnými tělesy, nosníky, železnými trubkami apod. Svoji roli zde může hrát i zařízení bytu. Proto se nedoporučují například kovové postele. Je potvrzeno, že na zdravý spánek má vliv tak běžná věc jako je nevypnutá elektronika v ložnicích. Podle baubiologů bychom měli mít zásuvky a kabely vzdálené od postele alespoň 50 cm. Pro ty, co z postele rádi sledují televizi, doporučují minimální vzdálenost 3 metry. Také bezdrátová ,,baby chůvička" nesmí být při dítěti blíže než 2 metry. Dodnes není potvrzeno působení kuchyňských mikrovlnek, což je vlastně výkonný vysokofrekvenční vysílač. Odborníci doporučují dbát na uzemnění elektropřístrojů, zařizovat byty přírodními materiály - od textilií až po podlahové krytiny - a nepřeplňovat byt elektrospotřebiči. Při hodnocení zdravotních rizik vycházejí z principu předběžné opatrnosti, jehož základním měřítkem je neporušené životní prostředí.

Zatím se přesně neví, jak velký vliv na zdraví člověka má boom internetových a mobilních technologií, který změnil svět v posledních dvou desetiletích. Doporučuje se alespoň omezit čas strávený před počítačem, používat výhradně LCD monitory a po práci přístroje vypínat. Přívodní kabely by měly být vzdáleny od pracovního místa alespoň 50 centimetrů. Určitá opatření by se měla dodržovat i při používání mobilních telefonů - držet telefon od hlavy (stačí 1 centimetr) nebo využívat hands-free, nemluvit zbytečně dlouho a na noc mobil vypínat. Mobilní přístroje by se neměly nosit po kapsách na těle a pořizovat dětem. Neměli bychom často telefonovat v automobilech a ve výtazích, které tvoří tzv. Faradayovu klec.

Velká pozornost je věnována také ,,živoucím rizikovým faktorům", jako jsou plísně, kvasinky, bakterie, roztoči a různé alergeny, jejich výtrusy a produkty metabolismu. Mikroorganismům se dobře daří všude, kde je dostatek vlhkosti. Na vlhkých domovních zdech, prošlých potravinách v lednici, v nevětraných koupelnách, studených sklepech, znehodnocují nábytek, dřevo, kůži, textil apod. Vysoké koncentrace mikroorganismů v ovzduší totiž vyvolávají alergická a respirační onemocnění, dráždí sliznice dýchacích cest, oči, pokožku, patogenní druhy plísní dokonce i orgánové mykózy.

Udržitelné stavebnictví vyžaduje kvalitu

V sousedním Rakousku byl založen nezávislý vědecko-výzkumný Institut pro zdravé a ekologické stavby (IBO) v roce 1980. Česká republika má zatím jen několik odborníků na stavební biologii, kteří výrazněji působí zhruba posledních deset let. Legislativně se opírají o vládní nařízení č. 291/2015 Sb., jež nahradilo č. 480/2000 Sb., odvolávající se na mezinárodní vědeckou organizaci ICNIRP, a přísnější vyhlášku č. 408/1990 Sb. Přípustný expoziční limit chemické látky a prachu (PEL) a nejvyšší přípustná koncentrace (NPK-P) v ovzduší je dána nařízením vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Pro obytné prostředí nejsou určeny zákonné přípustné limity toxických látek, pouze doporučené hodnoty (10 % NPK). Maximální přípustná koncentrace oxidu uhličitého je v ČR 1500 ppm (dle vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby). Průměrnou hodnotu objemové aktivity radonu (118 Bq/m?) máme nejvyšší na světě. Hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností staveb obsahuje vyhláška č. 6/2003 Sb.

Stavebních firem máme v Česku přes 160 tisíc. Bohužel, jen velmi malý počet z nich dokáže v praxi odpovědně dodržovat zásady ekologického stavitelství a stavět biodomy, které si přirozeně regulují vlhkost a teplotu, chrání své obyvatelé před hlukem, vibracemi, elektromagnetickými vlivy či radonovým zářením apod. Stavby, které zároveň korespondují s okolní krajinou, nenarušují přírodní prostředí a respektují individualitu svých obyvatel. Naši němečtí a rakouští sousedé vidí budoucnost stavební biologie jako nástroje k vytváření větších harmonických celků - ekovesnic a ekologických obytných společenstev. Nástroje, který zajistí potřebnou kvalitu pro udržitelný rozvoj v oblasti stavebnictví.

Zdroj: www.udrzitelny-rozvoj.cz