Tento mezinárodní den byl stanoven na den 10. ledna, čímž nám každoročně připomíná, že by nám nemělo být lhostejné, zda z naší planety do budoucna trvale vymizí některé druhy zvířat, které jsou ve velké míře ohroženy komerčním lovem. Již v roce 1946 celkem 17 tehdejších velrybářských států podepsalo ve Washingtonu Mezinárodní úmluvu o regulaci velrybářství a tuto úmluvu tehdy odsouhlasila i Česká republika.
10. ledna - Mezinárodní den tuleňů
Tuleň obecný je jedním z nejrozšířenějších druhů tuleňů. Obývá pobřežní vody severní polokoule, od mírného pásu až po polární oblasti, podle místa rozšíření je popsáno pět poddruhů. Tuleni jsou výbornými plavci, potápějí se do velkých hloubek. Jejich potravou jsou různé druhy ryb, sledi, tresky, huňáčci a další. Mají latentní (utajenou) březost a zajímavostí tohoto jediného druhu, tuleně obecného, je to, že mládě ztrácí novorozeneckou smáčivou srst již v těle matky, takže ji může krátce po porodu následovat do vody. Přesto, že stavy jsou poměrně vysoké, jsou i oni ohrožováni lidskou činností - nadměrným rybolovem (ztráta potravy), znečištěním pobřežních vod, globálním oteplováním a virovými chorobami.
Jsou chráněni m.j. i Úmluvou o zachování antarktických tuleňů (Convention for the Conservation of Antarctic Seals), což je směrnice, která je součástí Antarktického smluvního systému. Podepsána byla 1. června 1972, v účinnosti je od 11. března 1978.
Lachtan versus tuleň
Lachtani jihoafričtí se na rozdíl od tuleňů grónských, kteří se nejvíce zabíjejí pro kožešinu v Kanadě, nejsou ohroženi současně táním ledovců a jejich počty jsou prozatím dostatečně početné. Je ale otázkou, na jak dlouho to takto zůstane. Lachtan má na rozdíl od tuleňů ušní boltce a liší se i svým pohybem. Na souši používá boční ploutve, zatímco tuleni je neumějí dát do stran. Podobné je to i při pohybu ve vodě. Tuleni používají ocasní ploutve a těmi bočními jen kormidlují. Lachtan to má zase úplně naopak. Lachtan také spí na souši a tuleň naopak spí pod vodou.
Sdílet článek na sociálních sítích
