Odpady a obaly - odpovědi Petra Havelky pro časopis Svět balení

Redakce časopisu Svět balení oslovila Petra Havelku, výkonného ředitele České asociace odpadového hospodářství (ČAOH) s několika dotazy k trendům a vývoji obalového a odpadového segmentu hospodářství ve vztahu k závazným legislativním cílům recyklace odpadů. Česká asociace odpadového hospodářství sdružuje největší kapacitu recyklačních technologií v České republice a její členové zároveň zajišťují sběr a třídění značného množství odpadů a z nich vznikajících druhotných surovin.

Jaké trendy se v posledních letech projevují ve zpracování odpadů, především obalů?

Zásadním úkolem je co největší intenzifikace třídění využitelných složek komunálních odpadů. Důvodem jsou závazné evropské cíle balíčku směrnic oběhového hospodářství, které mají jako prioritu recyklaci komunálních odpadů, tedy i obalů. Odpady mají být vnímány především jako zdroje surovin pro další výrobu. Minimálně 65 % všech komunálních odpadů má být dle platné legislativy znovu recyklováno (k roku 2035). Vzhledem k tomu, že Evropská unie má obecně nedostatek vlastních primárních surovin, je tato politika pochopitelná. Mezi aktuální trendy na straně odpadových firem tedy stojí viditelné navyšování výsledků třídění jak v obcích a městech (např. systémy door to door), tak intenzifikace třídících procesů na třídících linkách. Pro další pozitivní vývoj v tomto směru je však klíčové zejména navýšení poptávky po druhotných surovinách, resp. po produktech recyklace. Třídící linky umí vytřídit prakticky cokoli, ale musí po tom být poptávka. Nikdo nebude třídit tzv. na sklad. Zde je míč převážně na straně výrobců a kupujících. Pokud bude poptávka, zpracovatelský průmysl má technologie na to, aby z druhotných surovin vyrobil kvalitní výrobky. Dobrá zpráva je, že řada výrobců k tomuto přistupuje aktivně a pozitivně. Výrobci jdou těmto snahám vstříc a řada z nich mění obaly s cílem jejich lepší recyklovatelnosti. Výrobci také více cílí na to, aby alespoň část jejich obalů byla z recyklovaných druhotných surovin.

Jaké stojí před firmami zpracovávajícími odpady nejdůležitější výzvy?

Zde je nutné si přiznat, že z dlouhodobého hlediska je motorem vývoje zejména evropská legislativa. Osobně moc nevěřím tomu, že pokud by nebyly stanoveny závazné cíle pro recyklaci, že by státy, či výrobci, a nebo zpracovatelské/odpadové firmy, šly v potřeném rozsahu onou ne zcela snadnou cestou recyklace. Vnímám pozitivně, že členské státy Evropské unie aktivně podpořily balíček oběhového hospodářství. Ten nám dává jasný rámec, cíle a výzvy. Základní výzvou jak pro odpadové, či zpracovatelské firmy, tak pro výrobce, ale i pro samotné členské státy, je tyto cíle naplnit. Snahou této platné legislativy je posunutí společnosti tzv. do ,,oběhového hospodářství". Do hospodářství, kde surovina je cenná a využitelná i po životním cyklu výrobku a dostává znovu život. Nebude to vůbec jednoduché, ale bez surovin není výroba. To je jasné. Z hlediska udržitelnosti a surovinové bezpečnosti je to jistě dobrá cesta a můžeme si tak pomoci vybudovat konkurenční výhody do budoucna.

Z technologického hlediska jsou aktuálně pro všechny důležité výzvy jako např. větší unifikace používaných materiálů s cílem zjednodušení recyklace, omezení materiálů obtížnějších pro recyklaci, např. PVC, omezení barevného spektra vybraných materiálů, zvýšení kvality třídění a čistoty produkovaných druhotných surovin pro lepší využitelnost v recyklaci, nalezení rovnováhy mezi potřebami obalu z hlediska jeho základní role a mezi jeho konstrukcí a složením, to vše ve vztahu k možnostem dalšího využití konstrukčního materiálu v recyklačních procesech. Mezi klíčové výzvy patří také další zefektivnění recyklačních procesů, a to jak u technologií mechanické recyklace, tak u technologií chemické recyklace. Ta pravděpodobně citelně rozvine své kapacity, což je dalším technologickým krokem k oběhovému hospodářství. Bude zde velký tlak na cenu procesů a na spotřebu energií.

V oblasti energetického využití odpadů je výzvou další technologický posun v tom smyslu, že EU chce zásadní redukci množství vznikajících směsných odpadů. Do roku 2030 se má produkce směsných komunálních odpadů snížit na polovinu. Energetická zařízení by se měla proto orientovat méně na netříděné směsné odpady a více na nerecyklovatelné zbytky po procesech technologického třídění. Takových odpadů bude totiž přibývat a je dobré je efektivně energeticky využít. Přitom pro klasické spalovny směsných odpadů nejsou vhodným palivem. Pro moderní energetické zdroje na více-výhřevná paliva/upravené odpady, ano. Vyzkoušeli jsme si to v letech 2021 a 2022 s velmi obtížným uplatněním výmětů z třídění plastů. Nebylo kam tyto odpady dát, jejich skládkování je zákonem zakázáno, spalovny je nechtěly a nechtějí. Naštěstí letos vznikla na Moravě jedna velmi důležitá kapacita na energetické využití upravených odpadů a paliv z odpadů (Přerov). Zde bude možné využít velké množství těchto doposud problémově uplatnitelných frakcí z třídění odpadů, a to s vysokou účinností. Městská teplárna tak navíc z těchto nerecyklovatelných odpadů vyrobí teplo pro lidi. Při tomto řešení je tedy současně v regionu zajištěn vysoký stupeň třídění komunálních odpadů, výroba kvalitních druhotných surovin pro recyklaci a rovněž efektivní využití vytříděné nerecyklovatelné frakce, tedy teplo pro lidi.

Na co se zaměřuje při hledání inovací sektor odpadového hospodářství?

Důraz se klade na stále větší efektivitu. Rozvíjí se systémy digitalizace v rámci námi poskytovaných služeb. Zvyšuje se efektivita a účinnost námi provozovaných technologií, ať už je to svozová technika, logistika svozu, jednotlivé segmenty technologií třídících linek, optické senzory, separátory kovů, separátory různých typů plastových materiálů, apod. U mnohých druhotných surovin dokážeme díky novým technologiím dosahovat vyšší čistoty pro recyklační procesy, ať už je to odpadní sklo, plasty, bioodpady, či odpadní papír a další recyklovatelné komodity.

Jak se bude váš obor vyvíjet v budoucnu? Co bude z vašeho hlediska rozhodující?

Myslím, že v jednom aspektu to bude podobné jako u řady další sektorů. Pro příští roky bude podstatné řešit mimo jiné také otázku energetické efektivity procesů. Řada firem chce být v tomto soběstačnější. V areálech se budují fotovoltaické elektrárny, provozujeme kogenerační jednotky, kde z plynu využíváme jak elektrickou energii, tak teplo. Naše členské firmy stavějí bioplynové stanice, abychom efektivně využívali biologicky rozložitelné odpady. Z nerecyklovatelných zbytků po intenzivním technologickém třídění vyrábíme certifikovaná paliva z odpadů, jako náhradu za fosilní paliva jako uhlí a zemní plyn. Tato paliva jsou vhodná např. do cementáren, či do tepláren. Velký potenciál vidíme v budoucím rozvoji technologií chemické recyklace, kde z jinak materiálově nevyužitelných odpadů lze de-facto získávat opět materiály s kvalitou primárních surovin, či doplňkově také energii.

Je vidět, že sektor odpadového/oběhového hospodářství se aktivně připravuje na splnění stanovených cílů. V tomto směru se nabízí otázka, co říkáte na snahu nápojářského průmyslu o povinné zavedení záloh na PET lahve?

Vnímám to jako čistě byznysovou snahu nápojového průmyslu přijít levně k jinak velmi žádané a velmi dobře recyklovatelné surovině. Navíc snaha je až přepjatě maskována umělou zelenou argumentací o "potřebě řešení globálního problému s plasty". Ten je tu už desítky let, ale aktuální uvědomění některých přišlo spíše až s rostoucí cenou komodity PET. Proto mi to v tomto případě z odborného hlediska příliš nesedí. Z pohledu nápojářů a jejich byznysových zájmů to nicméně chápu. PET je dlouhodobě jeden z nejlépe recyklovatelných materiálů a na trhu recyklace je po něm velká poptávka. Tento velký zájem pak působí na dlouhodobě vzrůstající cenu tohoto materiálu. Pro oběhové hospodářství je to pozitivní, když je materiál žádaný a když je v tržním prostředí dobře uplatnitelný. Je to díky zájmu recyklačního průmyslu. Výrobcům nápojů to ale zvyšuje náklady na plastové lahve. Dlouhodobě je odpadní PET v barevných kontejnerech ze zákona majetkem obcí. Odtud se dostává do normálního tržního prostředí, kde o něj soutěží všechny recyklační segmenty (textil, autoprůmysl, apod.). To je podle mě správně a je to efektivní.

Nevidím objektivní důvod, proč by měl stát tento velmi žádaný materiál najednou uměle nahrát do rukou zrovna nápojového průmyslu. Navíc v ČR stávající systém třídění dokáže sebrat 8 PET lahví z 10 uvedených na trh. Tím plníme evropské cíle dokonce již k roku 2025. Do roku 2029 máme podle legislativy výkon systému zvýšit o jednu PET lahev, na 9 lahví z 10. Podle odborných analýz to dalším rozvojem stávajícího systému dokážeme. Už se to s velkým předstihem podařilo v Belgii. Nevidím jediný důvod, proč bychom to nedokázali v ČR.

Chápu možné zavedení záloh např. ve Francii, kde jejich třídící systém dokáže sebrat 2 PET lahve z 10. Ale tady v ČR to nedává smysl. Pokud zálohy na PET lahve v ČR, tak v dobrovolné rovině. Proč ne. Tak jako to už desítky let funguje u pivních lahví. Pokud by chtěl nápojový průmysl najít cestu skutečně zelenou, cestu co nejmenší produkce odpadů, pak doporučuji návrat k dobrovolně zálohovaným skleněným lahvím. Pak není co řešit. Ale brát nyní, kvůli boji o surovinu, zákonem spotřebiteli svobodu výběru, v čem si svůj produkt koupí, mi přijde minimálně nefér. Spotřebitel má mít právo volby. Z odborného hlediska je to také nepochopitelné. S tím materiálem se fyzicky stane to samé, co s petkami ze žlutých kontejnerů. Snad už nikdo nevěří, že by se vymývaly a znovu plnily. A ostatní segmenty recyklačního průmyslu mají mít rovněž zachované stávající právo tento materiál standardně, jako doposud, nakupovat na volném trhu a recyklovat. Odpadní PET se efektivně recykloval dávno před snahami nápojového průmyslu o recyklaci.

Zdroj: Česká asociace odpadového hospodářství s využitím dotazů časopisu Svět balení