Nové obalové nařízení? Myslím, že na potlesk to opravdu není

Řada firem se připravuje na změny, které s sebou přináší evropské Nařízení o obalech a obalových odpadech. Nařízení zavádí řadu přísných pravidel, která mají za cíl omezit množství plastových obalů na jedno použití a podpořit recyklaci. Dotkne se například balení ovoce a zeleniny, jednorázových kosmetických výrobků nebo obalů v rychlém občerstvení. Stále více odborníků však upozorňuje na velmi vysokou administrativní náročnost, přeregulovanost a další možné negativní dopady. Na dotazy redakce Novinky.cz odpovídá výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka.

Jakých obalů se tato pravidla mají týkat a kdy spotřebitelé reálně začnou pociťovat nějaká omezení a snížení počtu takových produktů?

Odklad účinnosti je u tohoto předpisu 18 měsíců. Řada výrobců ale připravuje splnění požadavků s předstihem. Nová pravidla zavádějí omezení týkající se plastových obalů na jedno použití pro: balené ovoce a zeleninu o hmotnosti menší než 1,5 kg; potraviny a nápoje plněné a konzumované v hotelech, barech a restauracích; jednotlivé porce ochucovadel, omáček, smetany do kávy a cukru v hotelech, barech a restauracích; malé kosmetické a toaletní výrobky na jedno použití v odvětví ubytování (např. lahvičky na šampon nebo tělové mléko); velmi lehké plastové tašky (např. tašky nabízené na trzích pro nebalené potraviny) a podobně.

Právní účinnost má nařízení získat během 18 měsíců. Co to ale znamená? Co se bude za ty cca dva roky dít?

Odložená účinnost je nastavena proto, aby byl alespoň nějaký, byť velmi krátký čas na přípravu plnění všech nových povinností. Těch je opravdu velké množství. V mezidobí budou na trh postupně přivádět jednotliví výrobci své zboží již v nových obalech. Řada z nových povinností ale stále není finálně definovaná. Nařízení se odkazuje v mnoha věcech na budoucí tzv. delegované akty EU, což je z hlediska předvídatelnosti práva poměrně problém. Jako výrobce nebo zpracovatel víte, že máte něco plnit, ale nevíte jak a zároveň víte, že vám to někdy (za 2 - 5 let) bude nařízeno v detailu. A to je z hlediska investic nejhorší variatna.

Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství

Bude časově reálné, aby se těmto opatřením přizpůsobily např. obalové firmy, ale i supermarkety apod?

Nic jiného jim nezbývá. Jedná se o nařízení, povinnosti tedy musí plnit všichni, kterých se to týká a napřímo. Nicméně myslím, že toto nařízení, které patří do souboru legislativy Green Deal, bude působit řadu vážných problémů, které ve svém důsledku budou mít negativní dopad na životní prostředí. Proč? Protože EU se i zde vydala cestou výrazné umělé regulace, cestou předepsání mnoha věcí, které jinde nechávají na selském rozumu, na vzdělávání, osvětě a na myšlení lidí. Tady za lidi bude myslet evropský předpis. A toho se trochu obávám. Ty obecné cíle nařízení jsou v pořádku a dobře se to poslouchá, že vše má být lepší a zelenější, ale je otázka, zda je správá cesta toto všechno politicky do detailu předepisovat a vlastně nařizovat lidem, jak mají žít i v takové věci, jako jsou obaly. I na obalové firmy a na obchodníky dopadne skutečnost, že předpis je obsáhlý, složitý, administrativně náročný, nepřehledný a odkazuje na množství dodatečných budoucích povinností, které má Evropská komise teprve vydávat v dalších letech. Ty ale zatím nikdo nezná. Týká se to i oblasti následného zpracování a využívání odpadů z obalů. V takovém prostoru je obtížné smysluplně podnikat.

Co je přesným cílem nařízení? Jsou stanoveny nějaké dlouhodobé cíle?

Deklarovaným cílem nařízení je snížení množství produkovaných obalů a lepší nakládání s nimi. To by samo o sobě bylo samozřejmě pozitivní. V nařízení se např. stanoví nové závazné cíle pro povinné recyklované obsahy nebo cíle pro opětovné použití pro rok 2030 a orientační cíle pro rok 2040. Pozitivně také zní, že podle nových pravidel budou muset podniky rychlého stravování nabízet zákazníkům bezplatně možnost donést si své vlastní nádoby na teplé nebo studené nápoje nebo na hotové pokrmy. Proč ne, to může řada lidí využít a v rozumném světě to bylo normálně možné i doposud. Je tam ale i řada problematických ustanovení. Jak se říká, ďábel je skryt v detailu a já dodávám, že také v provedení a formě legislativy. Dokud byly rozumné cíle stanoveny směrnicí, mělo to smysl a státy mohly soutěžit svými lepšími řešeními, jak cílů dosáhnout. A dělo se to. Nyní se nařizují "jediná správná řešení". Historie již ukázala, jak to potom dopadá...

Je otázka, zda se v tomto případě s vaničkou nevylévá i dítě. Množství odborníků a odborných profesních svazů z celé Evropy jsou k nařízení nebo jeho částem slušně řečeno velmi rezervovaní. Některé svazy připravují žaloby k Evropskému soudnímu dvoru pro nezákonnost některých pasáží. O mnohém vypovídá také to, že Rakousko a Malta odmítly toto nařízení při finálním hlasování na prosincové Radě podpořit. Podle mnohých vypadá kvalitní legislativa jinak. Určitě by pro předpis, jak správně nakládat s obaly, nemělo být standardem nových 124 stran, které samotné nařízení v aktuálně vydaném originálu obsahuje. Já říkám, že pokud by mělo 15, maximálně 20 stran, můžeme hovořit o smysluplné věci. Z tohoto textu jsem však skeptický. Jen přečíst tu věc dá nemalé úsilí, natož aby firmy splnily všechny nové a často nejasné povinnosti. Mrzí mě, že Evropa dělá věci stále výrazně složitějšími. Není to dobře, není to udržitelné. Možná s dobrým úmyslem, ale myslím, že těch povinností je tu už opravdu mnoho. Systém je na hraně únosnosti, firmy jsou vysílené ze stále bující administrativy a dalších povinností. Sdělují to už i laureáti Nobelových cen (více zde). Recyklaci se bohužel reálně lépe daří na jiných kontinentech. Myslím, že by se měla celá tato agenda v EU co nejrychleji výrazně přehodnotit s cílem zásadního zjednodušení. Pak to může fungovat. Přeregulovaností nedosáhneme úspěchu. Ronald Reagan řekl: "Pohled vlády na ekonomiku lze shrnout do několika krátkých frází: Pokud se to hýbe, zdaňte to. Pokud se to hýbe dál, regulujte to. A pokud se to dál nehýbe, dotujte to."

Ví se už, jak se bude ke snížení obalů konkrétně postupovat v Česku?

To je otázka zejména na výrobce obalů. Vím, že z nových povinností a nařízením stanovených politických cílů mají celkem těžkou hlavu. Samozřejmě, snaží se vypadat co nejzeleněji, taková byla doposud doba, ale v reálu samozřejmě chápou, že řada vynucovaných opatření jde přesně opačným směrem. Já zde jen připomenu, že vysokým tlakem na rušení malých balení, logicky poroste množství potravinových odpadů. Není to žádné tajemství. Stejná EU však stanovuje cíle na snížení potravinových odpadů. Nejdou ty snahy trochu proti sobě? A to je jen jeden příklad. Dalším příkladem je to, že snižování množství obalů se dle tohoto greendealového nařízení přikazuje dělat procentuálně, nikoli v asolutním vyjádření. To nedává žádný smysl, státy s malou produkcí obalů na hlavu toho asi už moc nesníží. Jsou v tom už nyní velmi dobří. A naopak státy s velkou produkcí obalů mají velmi dobrou výchozí pozici pro splnění cíle. Mají prostě z čeho snižovat. Selský rozum se zde dá najít jen velmi obtížně, škoda. A mohl bych tak pokračovat ještě dlouho. Doufám, že to politici v EU dostatečně promysleli.

Někteří výrobci argumentují tím, že účelem malých balení je nižší spotřeba, lze proti tomu argumentovat nějakou studií, např. dopadu výroby?

Nevím jak vy, ale já výrobcům i v tomto celkem rozumím. Přijde mi to logické. Malá balení se vyvinula v čase a v návaznosti na poptávku lidí a podle potřeb lidí. Tedy také proto, že se to lidem dlouhodobě osvědčilo. Méně toho ve finále vyhodili. Nyní nám politici najednou říkají, že je to podle nich špatně a že je třeba to na evropském konktinentu omezit nebo zakázat. Tak uvidíme, co to v reálu udělá. Já myslím, že toto jsou věci, které by neměli přikazovat politici. Lidé mají mít na výběr. K tomu ještě jedna citace Ronalda Reagana: "První povinností vlády je ochraňovat lidi, aby neřídila jejich životy." Když se vrátím k odpadům a obalům, tak podstatné je, aby obaly bylo možné dobře třídit a aby byly recyklovatelné. Podle mě nařízená velikost balení svět opravdu nezachrání.

Jak budou situaci řešit například fastfoody?

To je opět otázka spíše na ně. Myslím, že je dobré, aby se odstranily stávající umělé překážky k tomu, aby si lidé mohli odnést jídlo ve své nádobě. To je asi v pořádku. To, že Evropa nyní zakazuje malé kečupy, tatarky apod. je podle mě opravdu k zamyšlení. Asi tam na nějaký čas dají větší zásobník a lidé si budou rukama odkapávat do svého jídla. Ale jen do by, než s tím bude vážný hygienický, či zdravotní problém. Řada obrorníků říká, že to bude ráj pro bakterie. Ale co se dá dělat, politici odhlasovali, že lidé nemají mít malé obaly. Tak je mít nebudou. Tedy dokud jiní politici neodhlasují, že je opět mít mohou. V řadě oblastí bych šel spíše cestou zjednodušování, nikoli cestou nových příkazů, zákazů a vynucení. Lidé celkem dobře vědí, jak mají žít.

Omezit, či úplně zakázat se mají i mikrotenové sáčky na ovoce apod. Zaznívá, že by mohly být zpoplatněny, aby s nimi lidé zacházeli více s mírou.....nehrozí ale, že toho budou např. zneužívat supermarkety pro svůj zisk?

Myslím, že toto je další aktivistický omyl tohoto nařízení a lidí, kteří prosazují zákazy a omezení. Nechť jsou v obchodech vedle sebe papírové a mikrotenové varianty a lidé nechť si vyberou. Oba obaly mají své výhody a nevýhody. Nevím jak vy, ale já si na rohlíky beru jeden sáček a jsem za něj rád. Neberu si jich deset. Co bych s nimi dělal? A chci ten plastový, protože mi v tom pečivo déle vydží měkké. A kdo chce, přinese si svůj, třeba textilní sáček. Tohle přeci také nepotřebujeme lidem nařizovat. Podobné je to i u jiného zboží. Podle mě mikrotenové sáčky nebo tašky také svět nezničí. To jsou falešné argumenty. Pokud mají lidé dostatek možností s nimi správně naložit na konci jejich upotřebení, pak by to mělo být v pořádku. A v ČR jednoznačně mají dostatek možností, kam sáček či tašku odložit, aby neškodil přírodě. Zcela většinově to lidé v ČR dělají správně. Průzkumy to jasně ukazují. A kvůli nevýznamné menšině lidí, která to dělat nechce, není správné postihovat většinu, která se chová správně.

Jedním z konkrétních cílů nařízení PPWR je snížit objem vzduchu v přepravních obalech. Můžete to prosím vysvětlit?

Ano, to je jeden z cílů. Asi to zní na první pohled logicky a asi i u spotřebitelských obalů. Proč ne. Každý známe obaly, které jsou násobně větší, než je kupovaný obsah. Zde asi objektivně je potenciál ke zlepšení. Ale ani zde zatím není jasné, jak věc z hlediska nařízení počítat a jak ji právně vyhodnotit. Komise má dle nařízení do tří let připravit delegovaný akt, kterým stanoví metodu výpočtu volného obsahu. Výrobci k tomu sdělují, že volný obsah je v baleních často z důvodu bezpečnosti zboží. Věřím, že nějaký prostor se podaří ušetřit, ale ani zde si nejsem jistý, že je to věc, na kterou potřebujeme celoevropské nařízení a soupis nových povinností a cílů, jak to má kdo dělat. Osobně myslím, že mnohem potřebnější by byly například legislativní závazky pro politiky, aby nezadlužovali jednotlivé státy. Myslím, že tím by se společnosti udělala větší služba, než regulací prázdného prostoru v obalech.

Bude i Česko muset zavést povinné zálohování lahví? Kdy myslíte, že je to u nás reálné?

Spolu s Belgií máme jeden z nejlepších třídících systémů na světě. Z vytříděných obalů máme dlouhodobě i velmi vysoké výsledky recyklace, i v tomto jsme na špici EU. Co se týká třídění PETek, lidé už nyní vytřídí 8 PETek z 10 uvedených na trh. Belgie zálohování také nezavádí a chce dále rozvíjet svůj třídící systém. Pokud by čísla v roce 2028 ukazovala potřebu dalšího navýšení sběru, pak chtějí v roce 2029 jít do moderního digitálního zálohování. Pokud ne, mají splněno. To je, myslím, velmi racionální přístup. V Rakousku obyvatelé nyní hodně kritizují spuštění záloh, lidi to samozřejmě obtěžuje. Rakouští odborníci také říkají, že by cíle dokázali splnit svým třídícím systémem (více v článku iDnes). Velká Británie zálohový systém odložila nedjříve do roku 2027 a hleda efektivnější řešení. Polsko, kvůli mnoha vážným problémům, zálohy také odsunulo v čase na říjen 2025 a čeká se další posun na ještě pozdější termín. Státy jako Francie, Itálie, Španělsko povinné zálohování nechtějí a chtějí efektivní řešení pro všechny druhy obalů, nejen pro dvě komodity.

Vynucené řešení pro dva druhy obalů by bylo strašně málo. Jako společnost potřebujeme synergické a komplexní řešení pro všechny obaly. V ČR i v Belgii se takové řešení již řadu let velmi úspěšně rozvíjí. V ČR máme aktuálně už 1 000 000 barevných sběrných nádob, kam mohou lidé třídít všechny obaly. A případný digitální systém (pokud bychom jej vůbec potřebovali) je rovněž využítelný na všechny druhy obalů.

Od roku 2025 budou moci lidé v ČR nově třídit kovové obaly také do žlutých nádob, a to tam, kde v obci nemají šedé nádoby na kovy. Není žádný důvod, abychom třeba u plechovek neměli podobné výsledky třídění, jako u PETek (8 z 10). Žlutých nádob je aktuálně cca 500 000 (zálohovacích míst by podle Hladíkovy novely bylo jen 11 000). A pokud by se v čase ukázalo, že lidé potřebují další doplňkovou motivaci, pak se může v roce 2029 realizovat. Do té doby můžeme jistě postupovat jako Belgie a další státy a průběžně vyhodnocovat výsledky. Doposud jsme v ČR s naším systémem vždy splnili všechny platné cíle pro sběr i pro využití obalů. Věřím, že tomu tak bude i nadále. Aktuálně dokonce celkové cíle recyklace podle oficiálních dat MŽP přeplňujeme. Za to bych chtěl lidem v ČR velmi poděkovat. Jsou to výsledky jejich dobrovolného přístupu k třídění. Máme jeden z nejlepších systémů na světě. V žádném případě určitě neplatí to, co se v posledních dnech objevilo v médiích. Že zálohování musíme podle nařízení mít v ČR platné již v roce 2027. Nařízení nic takového rozhodně neobsahuje. Případné zavedení zálohového systému na PET a plechovky je tam uvedeno k roku 2029, a to pokud nesplníme cíle sběru jiným způsobem. Rozvoj naší sběrné sítě ukazuje, že splnění cílů je zcela reálné.

Jinak ČR již zálohový systém dávno má a funguje zde úspěšně třeba u skleněných pivních lahví. Je to systém dobrovolný a každý ho zná. Nebyl na to potřeba žádný soukromý monopolní zálohový operátor, žádný aktivní ministr, žádné rušení tržního systému, ani speciální zákon. A dokonce ani nové miliardy na provoz systému. Zřídili si ho ti, kdož dané obaly prodávají. To dnes mohou udělat také ostatní nápojáři, pokud si myslí, že by to něčemu pomohlo. Rozdíl mezi dobrovolným a povinným systémem je v tom, že dobrovolný si skutečně platí nápojáři. Ten povinný, který by byl ze zákona, jim však naopak zaplatí všichni ostatní. Povinný systém prostě není výhodný ani pro lidi ani pro obce, což se prokázalo v připomínkovém řízení kontroverzní obalové novely ministra Hladíka. A je tu ještě jeden rozdíl od pivních lahví. Ani jedna PETka, ani plechovka, by se v navrhovaném povinném zálohovém systému nevymyla a znovu nenaplnila. Stalo by se s nimi zcela to samé, jako s obaly z barevných kontejnerů. Jen by byl takový systém cca 7 krát dražší a platili by ho lidé.

Máte již odhad, kolik budou tato všechna opatření ČR stát?

Ekonomické dopady nového evropského nařízení o obalech a obalových odpadech lze v celonárodním měřítku s jistotou definovat v řádech vysokých miliard korun. Jen investiční náklady na případné zavedení zálohování PETek a plechovek se odhadují s inflací na nejméně 7 miliard a pak další minimálně cca 2,5 - 3 miliardy každý rok (zde je odkaz na údaje o nákladech slovenského zálohového systému). Vysoké miliardy budou stát desítky dalších nových povinností, které nařízení obsahuje.

Je však otázka, co si jako společnost za tyto velmi vysoké náklady ve skutečnosti reálně kupujeme. A jak tyto vysoké nové náklady, které budeme platit, reálně pocítíme na každodenním životě. Jak je pocítí Evropané, kteří je budou muset platit jako součást Green dealu a jak na tom budou ve srovnání obyvatelé ostatních kontinentů, kteří je platit nebudou. Vnímám to tak, že za zodpovězení těchto otázek jsou odpovědní všichni politici, kteří pro dané nařízení hlasovali.

Jaká je spotřeba plastů v ČR oproti evropskému, případně světovému průměru?

Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Komunálních odpadů je v ČR celkem 5,8 milionů tun. Průměrný obyvatel Česka vyprodukoval o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. Češi také nadprůměrně recyklují. V EU jsme v recyklaci plastových obalů na velmi dobrém 7 místě z 27 států, s mírou recyklace cca 52%. Jsme např. daleko před řadou států, kde se zálohují jednorázové PETlahve.

Jak se k celkovému plánu EU v této věci staví Česká republika?

Díky politikům už to není plán, je to platné nařízení, které má ve vydaném originálu 124 stran. Zástupci ČR, včetně ministra Hladíka, aktivně přispěli k jeho schválení. Myslím, že je podstatné znovu podtrhnout, že státy jako Rakousko a Malta odmítly nařízení podpořit a pro jeho schválení na Radě nehlasovaly. Vnímám to jako důležitý postoj a cením si odvahy těchto států, že sdělily na nejvyšší úrovni ochotu pravdivě komentovat to, co si řada lidí jen myslí. Ne každý to dokáže. Nicméně nařízení je platné. Nyní se na něj musí všichni připravit, ať to stojí, co to stojí. Pokud budou chtít politici udělat racionální změny tohoto greedealového dokumentu, samozřejmě mohou. Myslím, že nové nařízení s 124 stranami by potřebovalo obrovské množství racionálních změn. Ale jde to opět jen přes Evropský parlament a Evropskou komisi.

Zdroj: Ing. Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství pro Novinky.cz