Green Deal a udržitelnost. Jak to přijmout beze strachu a předsudků

Mnohé se od té doby totiž událo a změnilo. Události na Ukrajině, mají velký hospodářský vliv na Evropu. Nicméně nesdílím názor, že ekonomickou a energetickou krizi působí výhradně tento konflikt. Covid a válka, jsou pro mě spíše katalyzátory toho, co už dlouhodobě a neudržitelně naše ekonomika vytváří a tím myslím nestabilní a nespravedlivé finanční prostředí. Jsem optimista, ale pokud pojedeme v zavedeném ekonomickém modelu, je nemožné se někam posunout. S tím si neporadí žádná politická strana ani vláda tohoto svět. Česká, Evropská, či globální. Ekonomika této civilizace je na okraji útesu, ale nemůže doprava, ani do leva. Pouze zpět a jinak, za předpokladu, že zcela změníme uvažování. Ekonomika dneška si neumí poradit se spravedlivým přerozdělováním, chudobou, klimatickou změnou, ani zhoršujícím se životním prostředím. Jak by také mohla, když obchodujeme a spekulujeme s půdou, rostlinami, živočichy, ale také s tak základním živlem, jakým je voda. Obchodujeme se zdravotní péčí a živý tvorové jsou komoditou. Nikoho nezajímá že hradní kancléř se bavil střelbou po vysoké zvěři jakoby, hrál počítačovou hru, ale každého zajímá, kolik to stálo peněz. Těžko lze v takovém vzorci hledat dlouhodobě fungující prostředek prosperující civilizace. Žádná ekonomika světa na to nemá recept, USA, Čína, Rusko, EU, ČR. Všichni jedeme v zajetém modelu který, ale nemíří vzhůru k lepším zítřkům. Hospodářský růst je Otesánek a místo aby ekonomika živila nás, je to naopak. Tento nástroj moderního člověka vyčerpává naši planetu a zanechává pouze škody a dluhy. A musím si položit otázku, jestli jsme díky tomuto růstu lepší či šťastnější. A ani o jednom nejsem přesvědčen. Předpokládáme že technologický růst, nás posouvá do Hi-tech budoucnosti bez hranic. Ale náš vlastní intelekt, smysli a dovednosti jsou takto nahrazovány a my sami ztrácíme spojení s přírodou a svým vlastním já. Působí to asi trochu ponuře a možná se zdá že s iniciativou jako Green Deal to nesouvisí. Ale je to realita a chci tím poukázat na to, že jakákoliv lokální, nebo globální úmluva nemůže fungovat, pokud mi sami nezačneme přemýšlet nad tím co je důležité nebo ne. Pokud to nebude také o nás, kteří nevládneme, nebude mít šanci žádná sebelepší politická strana či koalice ve vládě. Rád bych zdůraznil, že se nesnažím hrát si na vševědoucího a ekonomie mě nikdy nezajímala a netušil jsem, že mě, kdy zajímat bude. Ale chtě nechtě, pokud se chcete něčeho dosáhnout v ochraně naší planety, musíte mít hlavu otevřenou a bez znalostí globální ekonomie se neobejdete. Příčiny a následky najdete nejen v lidské aroganci, ale také chamtivosti, kterou naleznete tam kde tečou peníze. Bohužel i klimatická změna se už začíná používat jako marketingový nástroj. Tvářit se ekologicky je pro mnoho společností šance, jak si nablýskat PR. Nikomu bych to nevyčítal, kdyby tak i konali a opravdu se zasloužili o změnu. Zklamáním je pro mě Německo, které jsem vnímal jako lídra, který ukáže že to jde, ale strach ze ztráty ekonomické síly a komfortu vrátil do hry jeden z nejšpinavějších průmyslů, kterým je těžba uhlí a následné spalování v uhelných elektrárnách. A zase se tím vracíme do minulosti, protože tento průmysl se opět dotuje. Přesto že je absolutně nehospodárný. Pokud pominu jeho vliv na naše životní prostředí, jen samotná údržba uhelných elektráren je mnohem nákladnější než výrazně složitější jaderná elektrárna. A oproti obnovitelným zdrojům nemluvě.

Energetická náročnost těžby samotného uhlí, netrápí asi nikoho. Ale jsou to docela zajímavá čísla. U povrchových dolů se používají velká kolesová rypadla. Jejich velikost je naprosto kolosální a tím bych se rád dostal k tomu, co takový stroj pro svůj provoz potřebuje. Aby mohl fungovat, potřebuje tři až čtyři lidi k obsluze. Jeho výška je bezmála 30 metrů a délka skoro 70 metrů, a to při váze 1 200tun. Aby se taková masa dala do pohybu spotřebuje 2 500kw/hod a 200l oleje na měsíc. Už z tohoto úhlu pohledu, uhelný průmysl smysl nedává, získává surovinu, která má vyrábět elektřinu pro domácnosti a firmy, ale sám má spotřebu malého města. A to při ceně stroje skoro třičtvrtě miliardy. Efektivita jako napouštět vanu s vytaženým špuntem.

Velkou roly pro splnění klimatických cílů je vyřešení problematiky motorů s vnitřním spalováním. Je to vděčné téma, pokud se chcete s někým pohádat. Nemáme zatím infrastrukturu a současné baterie nejsou na úrovni, abych je nazval dokonalé, ale je tam mnoho prostoru pro zlepšení a vývoj, který jde viditelně kupředu a v budoucnu možná ani nebudeme potřebovat baterie na chemické bázi. Ale jedna vlastnost je zcela bezkonkurenční a nelze rozporovat. Tou vlastností je jednoduchost pohonné jednotky. Konvenční pohonná jednotka má zhruba 2 000 součástí a doplňkových zařízení, která musí být ještě podporována provozními kapalinami, nebo se přes ně odvádí odpadní plyny. Tím je více náchylný k závadám, jeho výroba je složitější a tím dělá i jeho následný servis složitější, časově náročnější a samozřejmě neudržitelný. Oproti tomu, pohon elektromobilu má přibližně 30 pohyblivých součástí, a to je výrazný rozdíl, který auto velmi zjednoduší po všech stránkách. Mám zkušenost z provozu ve velkém autorizovaném autoservisu a lobovat ve prospěch složitější varianty je přinejmenším hloupé?

Stále se říká že elektromobily jsou příliš drahé a souhlasím, že slibované prognózy, jak pořizovací ceny půjdou dolů se nenaplňují. Ale schází mi snaha samotných automobilek. Segment elektromobility směřují stále pouze na prémiové třídy a SUV, namísto, aby se vyráběla auta nižší střední třídy a střední třídy.

SUV, to je téma samo osobě a velmi zábavné. Z všestranného vozidla do náročného prostředí se stal naleštěný koráb do města, ve kterém jezdí převážně posádka o jediné osobě a náklad se zúžil pouze na sportovní tašku do fitcentra, nebo kabelku. Už si nepamatuji, kdy jsem viděl takový tip auta alespoň od prachu, nebo bláta a na pneumatikách do terénu. K osobní dopravě přistupujeme maximálně neudržitelně jak to jen jde a tím živíme nestabilní ekonomiku automobilového průmyslu.

Kdyby téma drahé elektromobility vůbec neexistovalo, běžný uživatel by tak či tak naříkal, jak drahé jsou vozy se spalovacími a vznětovými motory. A oni drahé jsou, vše se svádí na nedostatek čipů a emisní normy. Ale zapomíná se na vysokou nadprodukci u velkých automobilek a koncernů, které chrlí vozy, jež se nikdy na silnici nedostanou, a i ty jsou také zahrnuté v ceně vozů které kupujeme, přesto že v budoucnu budou rozebrána. Ale tento trh si formujeme samy, pokud nová auta tak strašně nutně musíme měnit po pár letech, neohrnovali bychom nos nad skladovými vozy se základní výbavou a barvou. Potřeba plytké výbavy tipu ozdobných prahových lišt a svítícího znaku vozu na asfaltu po otevření dveří, exkluzivního odstínu laku, sedaček z mrtvých hospodářských zvířat, nebo stylových AL kol a podobných nesmyslů mi připadá jako by si nová auta kupovali teenageři, a ne dospělý lidé.

V únoru tohoto roku byl Evropskou komisí schválen termín na ukončení výroby motorů se spalovacími motory a zákazu výroby od roku 2035. Pro někoho je to naprosto katastrofická zpráva srovnatelná s koncem světa. Místo abychom se zajímali, jaký je konkrétní plán, vztekáme se a plašíme. Jako kdyby ten současný pohon stál za občanskou válku. Cenu benzínu a nafty lze ovlivnit poměrně jednoduše. Jakákoliv radikální skupina, nebo stát si může usmyslet, že tak učiní a reálně toho je schopná. Takovou akcí totiž nejde jen o ropu samotnou, ale strach a nejistotu kterou tím způsobí zmíněný hybatel ekonomické krize. Upnuli jsme se na jediný způsob, jak pohánět naší civilizaci, a to z nás dělá v době krize hysterické a nejisté bytosti. Tato surovina ovlivňuje výsledky konfliktů už velmi dlouho. Ropa je totiž zbraní politickou a ne jen vojenskou. To že ropa je jediná cesta je vlastně pouhá myšlenka, kterou v nás živí ti, co za ní inkasují už od dob Johna D. Rockefellera. Tento vychytralý obchodník nás naučil ropu potřebovat k životu, tak jako potřebujeme vzduch k dýchání. Začalo to v šedesátých letech 19. století. Založil společnost jménem Standard Oil. Už v té době dokázal manipulovat s cenami železniční dopravy tak, aby byla pro jeho konkurenty nedostupná. Byla totiž pro přepravu petroleje zcela klíčová a díky ní Rockefeller rozsvítil celou Ameriku a později i svět. S ním se na tom podíleli bratři Nobelové a zakladatelé společnosti Shell bratři Samuelové. Dokud nepřišel rok 1882, kdy se zrodila elektřina. Většina západního světa, to uvítala jako skvělou zprávu. Pro jiné to byla rána pod pás. Ropa v tu chvíli pozbyla svého účelu. Došlo tedy k tomu, že bylo třeba udržet ropu v kurzu, aby svět ropu stále potřeboval a peníze se točili dál. Záchranným lanem pro petrolejáře se tehdy stal vynález Carla Benze. Ten z odpadního ropného produktu udělal palivo pro svůj spalovací motor. To bylo v naší historii poprvé kdy se ropa bála elektřiny.

Dalším příkladem byl elektrický vůz od General Motors v devadesátých letech. Model GM EV1 je příkladem, jak potopit svou vlastní vizi, která měla mimochodem celkem slušný úspěch, a to pod tlakem ropného průmyslu a federální vlády. Už v té době měl stát Kalifornia nesmělý plán pro bezemisní osobní dopravu. O vůz mělo zájem více lidí, než se původně očekávalo a princip byl takový že tyto automobily se pronajímali. Jiné automobilky se bránili a na jejich stranu se postavila zmíněná federální vláda. GM v roce 2002 rozhodla že vozy stáhne a sešrotuje. Uživatelé nedostali ani příležitost vozy odkoupit, bylo třeba, aby po nich nezbylo nic. Takto funguje už přes 100 let automobilový a petrolejářský průmysl. A stejnou hysterii vidíme i dnes v novém tisíciletí, když je snaha přejít na udržitelnější variantu. Důvod je jediný, udržet ropný průmysl co nejdéle při životě. A to i přesto že zásobuje i jiná odvětví než pohánění automobilů.

Naši političtí zástupci nezůstávají s hysterií pozadu a zase předvedli svou zabedněnost a zcela podkopávají tento smělý plán svými výroky v televizních debatách. Děsí občany likvidací českého průmyslu a odsuzují automobilky ke krachu. Přesto že zástupci Evropské komise o této změně diskutují právě s výrobci automobilů. Doporučuji si na toto téma přečíst nějaké články s představiteli Škoda Auto. EU je z úst mnoha politiků nazýváno jako diktatura, přesto že Green Deal je reakce na Pařížskou dohodu, která byla celosvětově přijata v roce 2015 a právě tento plán je snaha o splnění této dohody za Evropskou Unii. Česká republika jako jedna z mála si chce neustále vynucovat výjimky z těchto plánů a jít proti nim a díky tomu jsme environmentálně velmi zaostalým státem. Vyhazovat plastové lahve do žlutého kontejneru sice umíme skoro nejlépe na světě, ale dekarbonizace a ochrana či obnova divoké přírody je u nás na velmi nízké úrovni.

Představitelé SPD a ANO se ohrazují nejvýrazněji a když dostanou otázku, jak se odklonit od fosilních paliv, tak neřeknou jak ani kdy. Jen řeknou s rozumem, pozvolna, někdy? Konkrétní plán, ale nemají. Stav naší planety, množství částic CO2 v atmosféře a klimatické změny jsou zde a budou čím dále extrémněji interagovat s naší planetou, včetně naší rodné země uprostřed Evropy. Otázka, kdo je tady fanda elektromobilů a kdo ne, je tedy zbytečná. Máme problém a je třeba jej řešit a nedělat výjimky. Změna je nutná a rok 2035 je více než vstřícný a za mě se zpožděním.

Připomenu problém ozonové díry, který v minulém století vznikl díky člověkem vytvořenou technologií. Když veškeré důkazy ukázali na freonové a halonové plyny používané například v aerosolech, nebo třeba chladících zařízeních, okamžitě byla tato technologie ukončena. Nikdo nic nenamítal jako dnes stoupenci fosilních paliv. Dnes máme chladící zařízení bez tohoto plynu, jsou úspornější a efektivnější a nikdo s tím nemá problém. Princip přechodu na jiný pohon našich vozů je zcela stejný.

Netýká se to ovšem pouze automobilového průmyslu, ale i oděvního například a toto umělé živení ekonomiky, aby stále produkovala, i přesto že není tak velký odbyt a rostla, ji přehřívá a má to obrovský vliv na naši planetu. A tady už to není jen na politické iniciativě, tady se musí zamyslet, hlavně konzument, a to je každý z nás.

Škody environmentálního rozsahu nechávají obrovské stopy na našem klimatu, biodiverzitě a tím i na zdraví planety a nás samotných. Náš ekonomický model stojí z velké části na zbytečnostech, které nepotřebujeme a v mnoha případech jsou samoúčelné, nebo si jimi kupujeme společenské postavení. Případně je to naopak, u masově vyráběných levných produktů s nízkou životností, ve špatných pracovních podmínkách, ze zdrojů, které se tenčí, nebo jsou škodlivé od samotného získávání a výroby, až po jejich možnost likvidace, či recyklace. Ale za jejich existenci a výrobu někdo musí zaplatit. Ne penězi, ale životem této planety, a časem na jeho záchranu který nám dochází.

Přesto jaké máme potřeby, ale nikdo nechce převzít sám za sebe zodpovědnost, myslím tím nejen politickou, ale i tu občanskou. Lidé chtějí levný plyn, ale málo kdo chce přemýšlet, jak devastující je například frakování z břidlice a jaký odporný odpad, který nelze nijak zlikvidovat tento těžební proces zanechává. Nikdo z nás by nechtěl poblíž těchto vrtů žít se svou rodinou a využívat místní zdroje vody.

Je třeba se nenechat zmást milnými informacemi které se šíří všemi možnými prostředky, od lidí, kteří si buď myslí, že mají pravdu, nebo mají nějaký svůj vlastní, možná obchodní zájem. Je několik lidí, kteří v médiích a sociálních sítích v tomto ohledu vyčnívají, ale jsou environmentálně zcela negramotní a díky setrvačnosti sociálních sítí, tuto negramotnost skrze svoje příznivce a voliče hrne dál. Nebudu chodit okolo horké kaše a zcela otevřeně bych je rád jmenoval.

Našeho bývalého prezidenta a předsedu hnutí ANO, zmiňovat nebudu. Ti v této otázce vyjadřují svoje názory negativně už dlouho, ale z mého pohledu jejich prohlášení nejsou tak toxická, jako například u pana Okamury, předsedkyně Trikolóry Zuzana Majerová Zahradníková, předseda strany PRO Jindřich Rajchl a mimo politickou scénu se k mému nepochopení snaží environmentální témata vysvětlovat ve prospěch luxusních a neekonomických vozů jakýsi Filip Turek, bývalý automobilový závodník. Jeho prohlášení se díky charismatickému vystupování šíří v online prostoru s velkou sledovaností, přesto že v oblastech ekologie, jsou zcela mimo reálná data. Má to ale své fanoušky, kterým to zní chytře a s chutí sdílejí tato pseudo moudra dál. Přesto že když mluví například o autobateriích, neví rozdíl mezi lithiem a kobaltem, natož kde se která surovina těží.

Ale dokud se takovým lidem vliv klimatických změn, nebo ztráta biologické rozmanitosti nedotkne osobně, bude jim jedno co se kde na světě kvůli ekonomickému růstu děje a kdo na to doplácí. Hlavně když je motor pod kapotou pořádně silný, z továren se kouří a lidé mohou do ekonomiky sypat finance za věci které nepotřebují.

Ale kdo z nich zajistí že budoucí generace budou mít zdravý život v bezpečném a rozmanitém prostředí? Pokud pominu environmentální dopady, zamyslel se někdo z řečníků nad tím, jak dlouho můžeme ještě neudržitelně těžit ropu, uhlí, plyn, dřevo?

Kolik divoké přírody ještě může couvat dálnicím, developerským projektům a třeba také komerčnímu rybolovu?

Zamyslel se někdo z nich, jak kruté a neudržitelné je využívání hospodářských zvířat jako komoditu, místo respektu k nim?

Naše jednání má už teď viditelné následky.

A zemědělci se pak diví, že mají nízkou úrodu, vlekaři se diví že nemají v zimě sníh, v létě se divíme že je moc horko a počasí se stává po všech extrémním. Chovatelé ovcí se diví že jim vlci mordují jejich ovce, občané se diví že je nízká kvalita potravin. Všichni se diví že je drahá energie, ale nikdo nepřemýšlí nad tím, jak věci děláme a že by to šlo dělat lépe, nebo od nějaké činnosti upustit úplně.

Například energie ze slunce se předem zavrhuje kvůli geografické poloze naší země, přitom slunce vydá více energie za den, než dokážeme globálně spotřebovat za celý rok a nic si za to neúčtuje. Netřeba nic těžit a zpracovávat. Stačí energii přijímat a distribuovat. Musíme se naučit pouze technologicky lépe energii z obnovitelných zdrojů ukládat v letních měsících. Jsem si vědom že ne každý průmysl zatím naše technologie z obnovitelných zdrojů dokáže plně nasytit, ale domácnosti, kancelářské budovy, veřejné osvětlení a obchody se tímto směrem mohou ubírat už zítra. Změna infrastruktury nejde ze dne na den, ale stavíme, domy, silnice, mosty, tunely. Nevím proč by nešla postavit nová energetická infrastruktura. Po přeškolení, to může zaměstnat mnoho lidí a nasytit tím pracovní trh. Nějaká místa zaniknou, nová vzniknou.

Uhelný průmysl, který v roce 1990 zaměstnával 160 000 pracovníků svůj stav snížil do roku 2016 na 16 400. To jen jako příklad, že k takovým změnám dochází v průběhu dekád naprosto běžně a trh práce se tím dorovná při vzniku jiného sektoru. Uhlí nás energeticky nezachrání, ani neposune kupředu, a to ani v době války. Tento průmysl už dávno nemá v současné společnosti existovat a už vůbec nemá profitovat z dotací.

Využití jádra je sporná otázka. Jsem totiž proti z několika důvodů. I přes svou současnou bezpečnostní úroveň, riziko havárie s velkými následky tady bude vždy, dále je zde odpad, který sice umíme dobře ukládat, jenže do budoucna nevidíme. Do země ukládáme vše, co se nám nehodí. Včetně komunálního odpadu, chemických zbytků po frakování plynu z břidlice a jsou plány ve velkém ukládat i vyprodukovaný oxid uhličitý, namísto abychom ho přestali tvořit. Takových odpadních látek ukládaných do země se najde mnohem víc. Já vidím takovou směs v zemské kůře jako časovanou bombu pro naše budoucí generace. Ale to jsem odbočil od jádra.

Přes levnější provoz, než třeba u uhelné elektrárny považuji celou výstavbu za neuvěřitelně neekonomickou a hlavně zdlouhavou. Například dostavba dalšího bloku jaderné elektrárny v Dukovanech je toho jasným příkladem. Od samotného rozhodnutí o dostavbě nového bloku, přes výběr zhotovitele a samotnou stavbu, bych viděl dokončení tohoto bloku minimálně dvě desetiletí, spíše tři od návrhu až po spuštění. K tomu samotný štěpný materiál. Těžba, dále velmi energeticky nákladné obohacení uranu. Jedná o dlouhý a nákladný proces, a to nemluvě o tom z jaké země tento materiál odebíráme. V takové výrobě energie nevidím vůbec žádnou výhodu natož efektivitu, kromě toho že z malého množství materiálu dostaneme nadprůměrné množství energie, ale kolik výrobní energie, času, materiálu a peněz do toho musíme vložit, abychom si doma mohli zapnout rychlovarnou konvici mé nadšení zase srazí na zem. Celou touto úvahou se snažím přijít na to proč se té změny tolik bráníme, chápal bych to, kdybychom chtěli nahradit něco unikátního, ale nelžeme si do kapsy. Současné energetické zdroje jsou nejen škodlivé, ale také neudržitelné a nezajistí nás na dlouhá staletí.

Pokud se bojíme že to technologicky nezvládneme, podíval bych se opět do minulosti a připomněl bych dvě technologické výzvy, které hráli obrovskou roly v technickém rozvoji lidstva a bohužel i negativním, ale ukázalo to že lze překonat velké překážky, ve velmi krátkém časovém horizontu. Jedná se o projekt Manhattan a projekt Apollo. Obě technologie v praxi neexistovali a bylo potřeba je doslova vymyslet, jak z teorie udělat praxi. Povedlo se to kupodivu ve velmi krátké době. To, co oba projekty motivovalo už tak ušlechtilé nebylo, jedno byla atomová bomba a druhé nás sice dostalo na měsíc, ale i přesto jak je pro mě výzkum vesmíru vzrušující, si myslím že větší motivace byla politická.

Fungující technologii obnovitelných zdrojů už máme v praxi vyzkoušenou. Je třeba uznat, že může dojít i k určitým výpadkům kvůli počasí, ale vše je o vývoji ukládání přijaté energie. Potenciál v tomto směru rozhodně je. A roky vývoje to dokazují.

Schází pouze chuť přejít na tyto zdroje. Dohady o důvodech klimatických změn už jsou zcela bezpředmětné. Ty změny zde jsou, důvody jsou zcela nevyvratitelné, tak hledejme způsoby, jak se nejen adaptovat, ale také jak neprohlubovat tento environmentální kolaps. Naše země, Evropa, ani celý svět už čas nemá.

My můžeme mít klamný pocit, že nás se tyto změny netýkají, ale budoucím generacím každým špatným rozhodnutím a činem nastavujeme nejen obrovské výzvy, ale bereme jim manévrovací prostor, jak se existenční krizi jako takové vyhnout. A nezapomínejme na to, že na této planetě nejsme jediná živá entita. Mi se bez zdravého ekosystému neobejdeme, ale on bez nás ano a bude naopak prospívat. Jsme postradatelní více než jsme si ochotni připustit.

Politické hranice v ekosystému neznamenají vůbec nic a jsou zcela bezvýznamné. Pokud se něco stane v jedné části světa, neznamená to, že nemůže ovlivnit jinou část světa.

Afrika je zodpovědná zhruba za 3 % světových emisí, ale doplácí na globální oteplení velmi tvrdě.

To že Evropská Unie je jediné naivní společenství, které se o něco chce pokusit a je to zbytečné, je omyl a lež, která je nám předkládána. Spojené Státy, a dokonce i Čína která je továrnou světa mají také svoje závazky v tomto směru. Průměrný Čech má paradoxně větší uhlíkovou stopu než Číňan. Neházejme tedy všechny problémy světa přes hranice a začněme u sebe.

Green Deal je rovněž vytrháván z kontextu a mluví se pouze o likvidaci spalovacích motorů, jenže tento závazek má více aspektů. Každý má možnost si jeho znění přečíst, je dostupný v Českém jazyce na stránkách Evropské komise. Dává si za úkol například zlepšit veřejnou a leteckou dopravu, zefektivnit a dekarbonizovat výrobu. Z továren a velkých datových úložišť využívat vyprodukované teplo k vytápění. V tom je velký potenciál, který stále málo využíváme. Dále sjednotit využívání půdy, způsob lesnictví a zemědělství. Velkým úkolem této dohody je rovnoprávnost a dostupnost levné elektrické energie pro všechny odběratele. Tím se nezabývá žádný konvenční výrobce elektřiny a společně s petrolejáři měli v roce 2022 ve velmi kritickém roce rekordní zisky. A je toho mnohem více.

Rád bych úvahu zakončil optimisticky. Věřím v člověka, že v sobě dokáže najít lidskost. A věřím že to dokáže i Český člověk. Nedokážeme to, ale pokud budeme mít klapky na očích a arogance naši lidskost přemůže. Není to tedy jen o politických představitelích, ale hlavně o nás.

Tak přestaňme svět vidět černobíle, ten skutečný svět, který prospívá je modrozelený ?.

Erik Fišer