Světelné znečištění škodí přírodě i lidskému zdraví. Pomůže nová norma?

Světelné znečištění, případně světelný smog. Tento globální fenomén se objevil v posledních několika desetiletích. Představuje nepřímé působení zdrojů umělého světla díky odrazům a rozptylu světla v atmosféře. Obecně označuje všechny negativní jevy, které s sebou přináší umělé osvětlení. Rušivé světlo na lokální úrovni pochází například ze světelných reklam, nasvícených památek a architektury, ale také nevhodně instalovaných pouličních lamp. Správně by lampa měla svítit jen pod sebe a nikoli nad horizont. Vhodnější jsou teplé barvy světla, nevhodné LED diody.

Mezi hlavní projevy patří pronikání světla do příbytků, oslnění a osvětlení míst, kde to není žádoucí - vyskytují se tam například rostliny a živočichové. Parky trpící tímto neduhem se pomalu stávají mrtvými místy, noční biodiverzita je v ohrožení. Rostlinné i živočišné druhy ubývají a vymírají. Dalším z negativních dopadů světelného znečištění je závojový jas oblohy, který znesnadňuje astronomická pozorování. A byli to právě astronomové, kteří na problematiku začali před více než padesáti lety upozorňovat.

Nejde však jen o riziko ekologické, ale také bezpečnostní a zdravotní. Neblaze působí nejen na přírodu a ekosystémy, ale také na lidské zdraví. U člověka narušuje jeho vnitřní biologické hodiny, takzvaný cirkadiánní rytmus, a tím negativně ovlivňuje kvalitu spánku. Projevuje se únavou, snížením pozornosti i výkonnosti. Může dokonce vést i k rozvoji duševních chorob a dalších onemocnění.

Světlo lamp láká můry a ostatní hmyz. Létají kolem něj celou noc, spotřebovávají mnoho energie a mohou se stát snadnou kořistí predátorů.

Rušivé světlo je vážný problém - norma jej má omezit
Cílem semináře, který uspořádala Komise pro životní prostředí AV ČR, bylo představit novou normu Omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení (ČSN 36 0459) a diskutovat její potenciál pro prevenci vzniku rušivého světla a snižování jeho dopadů na živou přírodu a zdraví člověka. Její vznik je jedním z důležitých kroků pro optimalizaci venkovního osvětlení a pro promítnutí parametrů šetrného osvětlování do české legislativy.

Dokument stanovuje požadavky na omezení nežádoucích účinků trvalého venkovního elektrického osvětlení v těchto oblastech: venkovní pracoviště a sportoviště, pozemní komunikace, reklamní a architektonické osvětlení. Pro ostatní venkovní osvětlení, jako jsou například stavby pro bydlení a rekreaci, je norma doporučující. Netýká se dočasného venkovního osvětlení (vánoční trhy, kulturní a společenské akce apod.) ani parametrů svítidel u dopravních prostředků.

Samotnou normu představil její autor Petr Žák z ČVUT v Praze. Zdůraznil, že jde o víceoborovou problematiku, jež souvisí nejen s ochranou životního prostředí, ale i s dalšími oblastmi a veřejnými zájmy. Odborníci debatovali především nad otázkou, zda vzhledem k závažnosti problematiky vytváří norma dostatečný základ pro právně závaznou regulaci venkovního osvětlení v České republice. Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR, který seminářem provázel, k tomu dodal: ,,Veřejný zájem, proč svítíme a proč bychom naopak svítit neměli, se v průběhu noci mění. Zatímco z večera a ráno je to bezpečnost lidí, v noci, kdy lidi spí, to je ochrana přírody."

Z hlediska bezpečnosti lidí jsou limity pro venkovní osvětlení nastaveny dostatečně.

Tvůrci normy uplatnili při stanovení limitů územně diferencovaný přístup. Zónování cílí na ochranu cenných částí nezastavěného území s ohledem na charakter krajiny a sídelní strukturu České republiky. Přínosem nové normy je tedy stanovení nepřekročitelného limitu jasové (fotopické) intenzity venkovního osvětlení v jednotlivých zónách. Měření hodnot relevantních ukazatelů je však technicky náročné a interpretace složitá, neboť výsledky ovlivňují další faktory včetně atmosférických jevů a charakteru sídel.

Ochrana nočního životního prostředí
Diskuze odborníků poukázala na některé slabiny nové normy. Podle jejich názoru by se limity měly zpřísnit. Nepředstavují totiž dostatečný stimul k optimalizaci venkovního osvětlení tak, aby lidem zajišťovalo dostatečný zrakový komfort související s bezpečností a zároveň co nejméně narušovalo přirozené noční prostředí a s ním spojené pochody v organismech lidí, rostlin a živočichů.

,,Pro konkrétní posouzení dopadu světelného znečištění na životní prostředí je nutné brát v úvahu spektrální citlivost celého ekosystému v daném prostředí a neomezovat se pouze na fotometrické údaje, které se dnes berou jako směrodatné," podotýká Petr Baxant z VUT v Brně.

Některé druhy ptáků v noci migrují nebo loví. Umělá světla je matou.

Na základě vyjádření zúčastněných odborníků a následné diskuze se Komise pro životní prostředí AV ČR domnívá, že by se limity stanovené normou měly přezkoumat a případně zpřísnit. Mimo jiné doporučuje, aby řešení specifických požadavků jednotlivých aplikačních oblastí, jako jsou například reklama, architektura a sportoviště, bylo oddělené tak, jak tomu bylo v první verzi návrhu normy. Poté by bylo možné pracovat s přísnějšími limity, které lze v daných oblastech aktuálně splnit.

Komise ocenila novou normu jako první krok k optimalizaci venkovního osvětlení. Následovat by však měly i další kroky pro vytvoření funkčního rámce ochrany nočního prostředí, zejména revize stávajícího znění normy. Ta by měla zohlednit především nejnovější vědecké poznatky a zpětnou vazbu odborníků z oblastí ochrany přírody a krajiny, ochrany zdraví obyvatel, urbanismu, architektury a památkové péče.

Podrobnější informace ze semináře budou zveřejněny na webových stránkách Akademie věd ČR v sekci Pomocné orgány Akademické rady AV ČR.

Text: Markéta Wernerová, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR
Foto: Shutterstock

Zdroj: https://www.avcr.cz/

Text je uvolněn pod svobodnou licencí Creative Commons.