Metan: kromě lidské činnosti jej produkuje i sama příroda. Jaký je její podíl a v čem je potenciál metanu při zmírňování změn klimatu?
Adam Bednařík, Ústav výzkumu globální změny AV ČR (Czechglobe)
https://www.enviweb.cz/125715
Adam Bednařík, Ústav výzkumu globální změny AV ČR (Czechglobe)
Metan, druhý nejvýznamnější skleníkový plyn, má spoustu zásadních vlastností pro zmírňování změn klimatu. V porovnání s CO2 asi třicetkrát intenzivněji zachycuje teplo v atmosféře, zato z ní mizí rychle - už zhruba po deseti letech. I proto omezení jeho emisí přináší rychlé snížení růstu teploty. Asi 40 % emisí vytváří sama příroda. A právě takový metan zkoumají vědci z Czechglobe.
Většina z nás si metan spojuje s lidskou činností: se zemědělskou produkcí, s kravami, pěstováním rýže, výrobou fosilních paliv nebo skládkami. Jaký podíl na jeho vzniku ale mají přírodní zdroje jako třeba vodní toky nebo rašeliniště?
Metan vzniká činností mikroorganismů při rozkladu organické hmoty v prostředí bez přítomnosti kyslíku. To je společné pro drtivou většinu jak antropogenních, tak přírodních zdrojů metanu. Podle současných dat emise metanu ze zdrojů spojených s lidskou činností převažují a tvoří zhruba 60 %. Zbylých 40 % vytváří příroda, zejména mokřady a vnitrozemské vody jako jezera, vodní nádrže a řeky. Znalost poměru "přírodního" metanu a metanu z lidské činnosti, včetně faktorů prostředí, které tyto emise ovlivňují, dává vědcům možnost odhadnout, jaký bude další vývoj emisí metanu v souvislosti se změnou klimatu a účinnost případných mitigačních opatření. Proto se vědci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR (Czechglobe) dali do měření koncentrací metanu v českých vodách.
S rostoucí teplotou více bublin metanu
V rámci výzkumu se vědci zaměřují především na měření emisí metanu z přírodních ekosystémů, zejména vodních toků, které jsou obecně považovány za na kyslík bohaté prostředí a z pohledu produkce metanu zdánlivě nezajímavé. Přibývající studie však dokazují, že řeky patří mezi významné zdroje metanu, který zde vzniká v hlubších vrstvách sedimentu, kde dochází k vyčerpání kyslíku a nastartování jeho produkce. Podle současných odhadů tak vodní toky tvoří 7 % veškerých přírodních emisí metanu.
Povrchové vody jsou metanem většinou silně přesyceny, proto se z nich metan uvolňuje difuzí do ovzduší. Metan se však z vodního prostředí může uvolňovat také ve formě bublin (tzv. ebulicí). Bubliny vznikají v místech intenzivní produkce metanu kvůli jeho relativně nízké rozpustnosti ve vodě. Na význam ebulice v současnosti cílí právě výzkum Czechglobe. Dat o podílu ebulice na celkových emisích metanu z vodních toků je dosud totiž tak málo, že ani není zahrnuta v aktuálních odhadech globálních emisí metanu. Důvodem je mimo jiné vysoká časová a prostorová náhodnost uvolňování bublin, což komplikuje měření. Studium významu ebulice společně s faktory, které ji ovlivňují (například složení sedimentu, hloubka vody a rychlost jejího proudění) přitom zpřesňuje současné odhady přírodních emisí metanu a jejich vývoj v budoucnosti. Ukazuje se totiž, že s rostoucí teplotou se nejen zvyšují emise metanu z vod, ale roste také podíl ebulice na jeho celkových emisích.
A zvýšená ebulice není z hlediska množství emisí výhodná: metan v bublinách totiž není v místě vzniku dostupný bakteriím, které jej jinak mohou přirozeně odbourávat. Tudíž se do atmosféry z vodních toků může dostávat s rostoucí teplotou a ebulicí čím tím víc metanu.
Více živin a vyšší teploty = více metanu
Kromě dobře zdokumentovaného vlivu rostoucích teplot se na zvyšování emisí metanu z přírodního prostředí podílí také obohacování vod živinami, zejména dusíkem a fosforem, které se do vody dostávají důsledkem hospodaření v krajině či nedostatečného čištění odpadních vod. Proto vodní ekosystémy v urbánní a zemědělské krajině vykazují zpravidla největší koncentrace i emise metanu.
Živiny navíc umocňují růst řas a vodních rostlin, v důsledku čehož je v daném prostředí k dispozici více organické hmoty k rozkladu, při němž je využíván kyslík. Po jeho vyčerpání může přijít na řadu zase metanogeneze. Vliv teploty a živin na produkci a následné emise metanu se tudíž vzájemně posilují. S dalším oteplováním tak lze očekávat vyšší emise metanu zesilující skleníkový efekt (pozitivní zpětná vazba).
Omezení metanu spojeného s těžbou, dobytkem nebo rýžovišti
Přes nemalý podíl přírodních ekosystémů na celkových emisích metanu je mnohem zásadnější snižovat emise metanu ze zdrojů spojených s lidskou činností. To ilustruje například americká studie, která ukazuje že likvidace emisí z jedné větší skládky odpadu by měla větší efekt než téměř neproveditelná eliminace veškerých emisí metanu z vodních toků na území zhruba o velikosti Libereckého kraje. Co má však smysl upravit je zmíněné snížení zanášení vodního prostředí hnojivy a živinami. Takové opatření může mít trojí benefit - zlepšení kvality vody, zlepšení podmínek pro vodní organismy i snížení emisí metanu.
Obecně jsou však často zmiňovaná opatření ke snížení emisí metanu spojena s jeho hlavními antropogenními zdroji, jako je chov dobytka, těžba a zpracování fosilních paliv a skládkování. V těchto oblastech je možné s vynaložením menších nákladů docílit efektivního snížení emisí metanu v krátkém časovém horizontu. Třeba zachycení a využití metanu spojeného s těžbou uhlí by mohlo snížit emise metanu z tohoto sektoru o více než polovinu. Totéž platí o těžbě a transportu ropy a zemního plynu - zde by mohlo být snížení emisí dosaženo detekcí a následným zachycením unikajícího metanu. To vše by bylo možné za současného dosažení zisku, protože tržní cena zachyceného metanu by převyšovala náklady na provedená opatření.
Potenciál ke snížení emisí metanu až o desítky procent v rámci odvětví existuje také v oblasti pěstování rýže a chovu dobytka. V případě rýže pomůže občasné vysoušení stále zaplavených rýžových polí nebo vrácení rýžové slámy zpět na pole v období mimo zaplavení. V případě dobytka jde o kombinaci změny složení potravy, potravních aditiv k potlačení produkce metanu a šlechtění.
Lidské (antropogenní) zdroje emisí metanu jsou sice různorodé, ale kombinací již dobře známých a proveditelných opatření napříč sektory lze dosáhnout jejich snížení o desítky procent a zpomalit tak oteplování planety. U metanu, který vzniká v přírodě něčeho takového docílíme jen těžko.
Co jste možná nevěděli o metanu (CH4)
- Růst teplot znamená více metanu, více metanu zase vyšší teplotu. Metan je navíc mnohem účinnější v absorpci tepleného záření než oxid uhličitý (otepluje planetu intenzivněji).
- CO2 může historicky asi za polovinu oteplení, které nastalo od průmyslové revoluce a bude taky hlavním důvodem budoucího oteplení. Metan je zodpovědný jen asi za čtvrtinu dosavadního oteplení, zbytek pak mají na svědomí N2O a další plyny.
- Metan přispívá kvůli svým vlastnostem k rychlému oteplování. Zase však relativně rychle z atmosféry mizí. Až 90 % je odbouráno chemickými reakcemi v atmosféře, reaguje zejména s hydroxylovými radikály.
- Zatímco asi pětina CO2, co vypustíme dnes, v atmosféře zůstane i za 10 000 let - emise CO2 jsou kumulativní - koncentrace metanu reflektují aktuální emise metanu, rozloží se cca za deset let.
- Pokud tedy metan přestaneme vypouštět, dojde skutečně brzy i k poklesu oteplování. U CO2 však jen zpomalujeme růst: i když zastavíme jeho produkci, předchozí emise jsou v atmosféře po staletí a dál ji oteplují).
- Pokud se blížíme k některému z tzv bodů obratu (tzv. tipping points), má smysl se zaměřit na metan, pokud hovoříme o stavu v roce 2050 a dalších scénářích, hraje CO2 samozřejmě hlavní roli, omezovat se musí obojí.
- Nemá barvu ani zápach, to, co "smrdí" bývá sirovodík (vyskytuje se také při hnilobných procesech)
- Významným zdrojem tohoto skleníkového plynu jsou fosilní zdroje, skládky, zemědělství (chov dobytka, rýžoviště)
- Hlavními emitenty metanu jsou USA, Čína Indie, Rusko a Brazílie
Sdílet článek na sociálních sítích
