Než si pořídíte domů tygra, lva nebo opici
Mít doma psa nebo kočku je běžnou záležitostí. Je ovšem stále více lidí, kteří
touží mít doma exotické zvíře, prostě něco extra. Někteří se spokojí s
papouškem, hadem či pavoukem z obchodu se zvířaty, jiní míří výš. Mít doma lva,
tygra nebo třeba opici, to by bylo něco!
Málokdo už přitom uvažuje, zda je schopen takovému zvířeti zajistit vhodné
podmínky, potravu a péči. Tygr není kotě na hraní.
Mít doma psa nebo kočku je běžnou záležitostí. Je ovšem stále více lidí, kteří touží mít doma exotické zvíře, prostě něco extra. Někteří se spokojí s papouškem, hadem či pavoukem z obchodu se zvířaty, jiní míří výš. Mít doma lva, tygra nebo třeba opici, to by bylo něco!
Málokdo už přitom uvažuje, zda je schopen takovému zvířeti zajistit vhodné podmínky, potravu a péči. Tygr není kotě na hraní.
Dospělé zvíře je problém
Divoké zvíře se neochočí jednoduše tak, že se narodí v zajetí nebo je uměle odchované člověkem. To může fungovat u kočky nebo u psa, kteří byli domestikováni už před tisíci lety. Nyní jsou na člověku více méně závislí, vyžadují, aby je člověk krmil, poskytl jim péči, veterinární dohled a obydlí. Naproti tomu divokým zvířatům se daří nejlépe, když si jich člověk všímá co nejméně. Jenže lidé vidí hlavně miloučké lvíčátko, tygřátko nebo třeba malou hravou opičku. Málokdo si přitom uvědomí, že zvíře vyroste a změní se nejen jeho povaha, ale i potřeby.
Když zvíře dospěje, nutnost mít matku pomalu mizí a hravé dětské chování je nahrazeno instinktivním chováním dospělého jedince. Jasně řečeno, mazlivé divoké zvířátko se změní v agresívního, kousavého jedince, který likviduje zařízení bytu a jeho chování je nepředvídatelné. Takové zvíře je problémem a často bývá utraceno, stěhuje se od majitele k majiteli nebo končí v nějakém záchranném centru.
Párky pro sovu?
Kvalitní péče o divoké zvíře vyžaduje po jeho majiteli, aby se plně věnoval zajištění jeho potřeb, umístil zvíře do vhodných a dostatečných prostor a kvalitně ho krmil. Představa, že budu chovat doma lva na gauči, je naprosto scestná. Rozumný není ani nápad chovat doma volně v bytě roztomilou opičku. Lidé, kteří si domů pořizují divoké zvíře jen proto, že na to mají, mívají často katastrofální neznalosti zvířecích potřeb.
\"Stává se nám, že volají lidé a chtějí si koupit domů šimpanze, pumu, v lepším případě sovu nebo medvídka mývala,\" říká Svatopluk Jeřáb, zootechnik plzeňské Zoologické a botanické zahrady. \"Většinou nemají ani tušení, jakou péči takové zvíře vyžaduje, ani kolik toho sežere.\" Některé telefonáty bývají až zarážející. \"Jednou volala nějaká paní, že chce koupit sovici sněžnou, prý pro syna. Bude ji prý chovat v ložnici a krmit šunkou a párky,\" vzpomíná zootechnik. Další raritou byla žena, která si s kamarádkou přišla do zoo domluvit koupi mývala, a netušila ani, jak zvířátko vypadá. \"Ale to je ten z reklamy na Jar,\" poradila jí prý přítelkyně.
Pravda je, že až na některé výjimky je velmi obtížné, až nemožné poskytnout v domácím prostředí divokému zvířeti dostatečnou péči. Zvíře dospěje a obvykle bývá větší, silnější a nebezpečnější, než si majitel kdy představoval. Často není v lidských silách takové zvíře ovládat. Mládě šimpanze může být roztomilé, mnoho lidí si ovšem neuvědomí, že dospělý šimpanz je prakticky stejně nebezpečný, jako třeba tygr. Tedy smrtelně nebezpečný. V neposledním případě může divoké zvíře přenášet různé parazity nebo nemoci, které ohrožují lidské zdraví. Útěk domácího mazlíčka typu tygr, lev nebo puma je pak sám o sobě hotovou katastrofou.
Krmení se prodraží
Majitel ve většině případů ani netuší, jak a čím dospělé zvíře dostatečně krmit, nerozpozná, zda je zvíře nemocné nebo mu něco chybí. Kvalitní a dostatečné krmení je velmi nákladnou záležitostí. Dospělý lev spořádá denně 8-10 kg masa, a to prosím čisté svaloviny. Tygr nebo puma spotřebují o něco méně, tak asi 5-8 kg. Kdo si tedy myslí, že krmit dogu či bernardýna vyjde draho, ať zapomene na velkou kočku. Krmení například šimpanze je ještě náročnější.
Šimpanzi v plzeňské zoo mají denně na jídelníčku půl kila jižního ovoce, půl kila ovoce tuzemského, k tomu dostanou 2,5 kg zeleniny. Na jídelním lístku jsou dále granule, brambory, těstoviny, mléko a za měsíc spotřebuje jediný šimpanz celý kilogram medu. Krmí se třikrát denně.
Naštěstí je k chovu většiny divokých zvířat třeba mnoha povolení, dokladů, a tak se dá předejít mnoha nepříjemnostem. Mnohem lepší by ovšem bylo, kdyby si lidé sami uvědomili, že vlastnit jakékoli zvíře znamená v první řadě zříci se vlastního pohodlí a zajistit zvířeti vždy a všude dostatečnou péči a potravu. To bývá často problém u obyčejného štěněte či kotěte, natož pak u divokého zvířete.
***
CO JE POTŘEBA K CHOVU DIVOKÉHO ZVÍŘETE
1. Povolení chovu nebezpečného zvířete od veterináře (v místě bydliště - vet. inspekce). Ten přijde posoudit, zda má zájemce doma vhodné a dostačující podmínky pro chov zvoleného divokého zvířete. Pokud je neshledají vyhovující, povolení nevydají.
2. Povolení z ministerstva životního prostředí, oddělení ochrany přírody.
3. Doklady CITES, evidenční karta chovatele (v podstatě doklad o původu a identitě jedince, dokazuje, kde a kdy bylo zvíře pořízeno, číslo jeho čipu a další náležitosti).
CO JE CITES
CITES je mezinárodní úmluva o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatření k ochraně těchto druhů. Vztahuje se i na části živočichů (krunýř, drápy, slonovina, vejce) nebo rostlin (listy, semena atd.).
Málokdo už přitom uvažuje, zda je schopen takovému zvířeti zajistit vhodné podmínky, potravu a péči. Tygr není kotě na hraní.
Dospělé zvíře je problém
Divoké zvíře se neochočí jednoduše tak, že se narodí v zajetí nebo je uměle odchované člověkem. To může fungovat u kočky nebo u psa, kteří byli domestikováni už před tisíci lety. Nyní jsou na člověku více méně závislí, vyžadují, aby je člověk krmil, poskytl jim péči, veterinární dohled a obydlí. Naproti tomu divokým zvířatům se daří nejlépe, když si jich člověk všímá co nejméně. Jenže lidé vidí hlavně miloučké lvíčátko, tygřátko nebo třeba malou hravou opičku. Málokdo si přitom uvědomí, že zvíře vyroste a změní se nejen jeho povaha, ale i potřeby.
Když zvíře dospěje, nutnost mít matku pomalu mizí a hravé dětské chování je nahrazeno instinktivním chováním dospělého jedince. Jasně řečeno, mazlivé divoké zvířátko se změní v agresívního, kousavého jedince, který likviduje zařízení bytu a jeho chování je nepředvídatelné. Takové zvíře je problémem a často bývá utraceno, stěhuje se od majitele k majiteli nebo končí v nějakém záchranném centru.
Párky pro sovu?
Kvalitní péče o divoké zvíře vyžaduje po jeho majiteli, aby se plně věnoval zajištění jeho potřeb, umístil zvíře do vhodných a dostatečných prostor a kvalitně ho krmil. Představa, že budu chovat doma lva na gauči, je naprosto scestná. Rozumný není ani nápad chovat doma volně v bytě roztomilou opičku. Lidé, kteří si domů pořizují divoké zvíře jen proto, že na to mají, mívají často katastrofální neznalosti zvířecích potřeb.
\"Stává se nám, že volají lidé a chtějí si koupit domů šimpanze, pumu, v lepším případě sovu nebo medvídka mývala,\" říká Svatopluk Jeřáb, zootechnik plzeňské Zoologické a botanické zahrady. \"Většinou nemají ani tušení, jakou péči takové zvíře vyžaduje, ani kolik toho sežere.\" Některé telefonáty bývají až zarážející. \"Jednou volala nějaká paní, že chce koupit sovici sněžnou, prý pro syna. Bude ji prý chovat v ložnici a krmit šunkou a párky,\" vzpomíná zootechnik. Další raritou byla žena, která si s kamarádkou přišla do zoo domluvit koupi mývala, a netušila ani, jak zvířátko vypadá. \"Ale to je ten z reklamy na Jar,\" poradila jí prý přítelkyně.
Pravda je, že až na některé výjimky je velmi obtížné, až nemožné poskytnout v domácím prostředí divokému zvířeti dostatečnou péči. Zvíře dospěje a obvykle bývá větší, silnější a nebezpečnější, než si majitel kdy představoval. Často není v lidských silách takové zvíře ovládat. Mládě šimpanze může být roztomilé, mnoho lidí si ovšem neuvědomí, že dospělý šimpanz je prakticky stejně nebezpečný, jako třeba tygr. Tedy smrtelně nebezpečný. V neposledním případě může divoké zvíře přenášet různé parazity nebo nemoci, které ohrožují lidské zdraví. Útěk domácího mazlíčka typu tygr, lev nebo puma je pak sám o sobě hotovou katastrofou.
Krmení se prodraží
Majitel ve většině případů ani netuší, jak a čím dospělé zvíře dostatečně krmit, nerozpozná, zda je zvíře nemocné nebo mu něco chybí. Kvalitní a dostatečné krmení je velmi nákladnou záležitostí. Dospělý lev spořádá denně 8-10 kg masa, a to prosím čisté svaloviny. Tygr nebo puma spotřebují o něco méně, tak asi 5-8 kg. Kdo si tedy myslí, že krmit dogu či bernardýna vyjde draho, ať zapomene na velkou kočku. Krmení například šimpanze je ještě náročnější.
Šimpanzi v plzeňské zoo mají denně na jídelníčku půl kila jižního ovoce, půl kila ovoce tuzemského, k tomu dostanou 2,5 kg zeleniny. Na jídelním lístku jsou dále granule, brambory, těstoviny, mléko a za měsíc spotřebuje jediný šimpanz celý kilogram medu. Krmí se třikrát denně.
Naštěstí je k chovu většiny divokých zvířat třeba mnoha povolení, dokladů, a tak se dá předejít mnoha nepříjemnostem. Mnohem lepší by ovšem bylo, kdyby si lidé sami uvědomili, že vlastnit jakékoli zvíře znamená v první řadě zříci se vlastního pohodlí a zajistit zvířeti vždy a všude dostatečnou péči a potravu. To bývá často problém u obyčejného štěněte či kotěte, natož pak u divokého zvířete.
***
CO JE POTŘEBA K CHOVU DIVOKÉHO ZVÍŘETE
1. Povolení chovu nebezpečného zvířete od veterináře (v místě bydliště - vet. inspekce). Ten přijde posoudit, zda má zájemce doma vhodné a dostačující podmínky pro chov zvoleného divokého zvířete. Pokud je neshledají vyhovující, povolení nevydají.
2. Povolení z ministerstva životního prostředí, oddělení ochrany přírody.
3. Doklady CITES, evidenční karta chovatele (v podstatě doklad o původu a identitě jedince, dokazuje, kde a kdy bylo zvíře pořízeno, číslo jeho čipu a další náležitosti).
CO JE CITES
CITES je mezinárodní úmluva o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatření k ochraně těchto druhů. Vztahuje se i na části živočichů (krunýř, drápy, slonovina, vejce) nebo rostlin (listy, semena atd.).
Zdroj:Právo
Sdílet článek na sociálních sítích
