Ještěd - jaká skrývá tajemství?

Ještěd samotný není, jak se mnozí lidé domnívají, produktem sopečné činnosti. Ve skutečnosti je Ještěd tvrdým křemencovým sukem, vypreparovaným z okolních měkčích fylitů, vápenců a paleozoických břidlic.

Křemenec (kvarcit) je velmi tvrdá hornina. Je to vlastně jen vložka ve fylitech (=šedé jemnozrnné horniny se zelenavým, hnědým nebo nafialovělým odstínem, místy vystupují fylity na povrch: např. u obce Novina). Celkem 5 000 m³ křemence se nedalo ručně ani jinými mechanismy vykopat, vše muselo být odstřeleno po malých dávkách. Pro svoji tvrdost byl křemenec v Lužických horách lámán na výrobu mlýnských kamenů a brusů pro sklářský průmysl. Křemence najdeme všude v okolí Ještědu. Ojediněle jsou v křemencích pukliny, v nichž vznikly nádherné křišťály červené barvy. Odtud název Červených skal na jihozápadním svahu Ještědu, kde jsou tyto krystaly zachovány. Na téže straně se v křemencových skalách na puklinách vytvořily dvě skalní brány. Křemence jsou nejcharakterističtějšími horninami střední oblasti Ještědského hřbetu.

Méně jsou v okolí Ještědu roztroušeny devonské vápence, většinou velmi čisté (proto se nejvíce těžily na vrchu Vápenný a na Lomu u Křižan). Ještě koncem minulého století byly u Hanychova a na severovýchodních svazích Ještědu významné vápenky a vápencové lomy. Skutečnou zajímavostí okolí Ještědu jsou puklinové jeskyně ve vápencových vložkách, z nichž některé mají dosud zachovanou krápníkovou výzdobu, ale v některých byla zničena. Krápníková výzdoba je nejčiřejší, protože uhličitan vápenatý je v Ještědském hřbetu nejčistší v ČR. Určitě znáte Hanychovskou jeskyni na severním úpatí Ještědu (jeskyni tvoří dlouhá, asi dvacetimetrová puklinová chodba, která byla dříve podzemním potokem). Další zajímavou jeskyní je tzv. Liščí díra nad Padouchovem, téměř na vrcholu kopce Vápenice (měří asi 35 metrů a má silně zvětralou krasovou výzdobu). Největší je Západní jeskyně na Vápenném u Jítravy (objevena v roce 1956).

V jihovýchodní části Ještědského hřbetu vystupují též vyvřelé horniny prvotního stáří. Jsou to zvláště porfyry a melafyry mezi Prosečí a Hodkovicemi (jejich barva kolísá mezi světle červenohnědou až k šedočerné). Vyskytují se v typické mandlovcovité podobě. Mandle mají pestrou výplň - pestré acháty (obaleny vrstvou chalcedonu), ametysty i záhnědy.

Na jižních svazích Ještědu vystupují místy i mladší horniny - druhohorní křídové pískovce. Pestrou skupinu skal tvoří Havraní návrší, ale častěji se však setkáváme s jednotlivými skalami, např. Havran nebo Vraní skála. Přímo v Jítravském sedle se bělají Bílé skály = Sloní skály (chráněný geologický útvar, vytvořený z nápadně bílého cenomanského pískovce, zvětrává do zvláště oblých tvarů).

Ještědský hřbet skrývá i různé užitkové nerosty, ale jen v malém množství.Přesto se však ve středověku těžilo stříbro, olovo, cín, kamenec a další.