Za emise CO2 mají Estonci čistá auta

Začátkem června vyjel z estonského Tallinnu podivný konvoj. Přes Švédsko a Německo zamířil na jih, až dojel do Monaka, kde jej s velkým zájmem uvítal princ Albert. Tradice téměř sto let starého historického závodu osobních automobilů se tu propojila s budoucností. Auta, která projela celou Evropou, byla na elektrický pohon a měla prokázat možnosti ekologické osobní dopravy.

Zhruba ve stejné době vrcholila na estonských komunitních serverech neobyčejná diskuse: jindy hyperkritičtí bloggeři chválili vládu za to, že se rozhodla investovat obrovské peníze do vybudování sítě rychlonabíjecích stanic a nákupu 500 elektromobilů.

Dostanou je estonští sociální pracovníci. V druhé fázi potom vláda nabídne občanům 50procentní dotaci na koupi jakéhokoli jiného elektromobilu.

Peníze jsou připraveny pro prvních 500 zájemců. První elektromobily značky Mitsubishi dorazí do Estonska letos na podzim.

"Použili jsme méně než třetinu peněz za prodej emisních povolenek do Japonska. Tak pozitivní reakce veřejnosti nás překvapila," říká Maria Värtonová, která má na ministerstvu hospodářství utrácení peněz za povolenky na starosti. "Estonci mají rádi inovace a elektromobily jsou zajímavější než zateplování paneláků, které z japonských peněz platíme také."

Kvůli dohodě s Japonskem nemůže prozradit přesnou částku investovanou do elektromobilů, ale vzhledem k tomu, že tržní cena jednoho vozu je 46 tisíc eur (asi 1,15 milionu korun), jde celkem o desítky miliard eur.

Emisní povolenky dostalo Estonsko přidělené na základě starých dat, ještě předtím, než výrazně změnilo strukturu svého průmyslu. A protože Estonci obvykle přemýšlejí inovativně, přišel nápad s elektromobily. Navzdory pochybnostem kolem dojezdu těchto vozů a jejich výdrže za tuhých a dlouhých severských zim.

"Je otázka, zda auta nejsou příliš drahá, když si cenu diktuje výrobce, zda není moc drahá také infrastruktura, a jak budou fungovat v našich těžkých zimách," vyjmenovává pochybnosti kolem projektu estonský ministr financí Jürgen Ligi.

Maria Värtonová ale pochybnosti vyvrací. "Dojezd mají 150 kilometrů a jen málokdo v běžném provozu najede více než sto denně. Topení v zimě spotřebu sice zvyšuje, ale ne významně," tvrdí.

Auta bude možnost nabíjet v normálních zásuvkách zhruba šest hodin, nebo v budované síti 250 rychlonabíjecích stanic, kde nabití trvá 20 až 30 minut. Stanice budou zhruba 50 kilometrů od sebe. Pro malé Estonsko, které má rozlohu zhruba 300 krát 300 kilometrů, by to mělo stačit.

Pro elektromobily zatím není stanoven žádný světově uznávaný standard nabíjení či provozu. Kromě automobilky Renault-Nissan, která nenabíjí auta, ale mění baterie, jiní výrobci nabízejí podobnou technologii dobíjení z běžné sítě.

"Řešení Renaultu a izraelské firmy Better Place není moc pružné, protože taková auta vyrábí jen jeden výrobce," vysvětluje Maria Värtonová.

Malé země a z různých důvodů trochu izolované země jako Estonsko, Izrael, Dánsko či Portugalsko budují zárodky celostátních sítí pro elektromobily.

Elektrická auta v Evropě fungují zatím jen lokálně, jako třeba na frankfurtském letišti. Jsou dotována, ale podle nejoptimističtějších prognóz by se mohla masověji rozšířit za pět až deset let.

Auta na baterky

V celostátním měřítku se do projektů elektromobilů pustili zatím jen v malých zemích, jako jsou Izrael, Dánsko či Portugalsko.

Soupeření technologií

Izraelská firma Better Place vyvinula systém založený na výměně baterií. Vozy pro něj dodává Renault-Nissan. Ostatní společnosti staví technologii elektromobilů na rychlém dobíjení buď z běžných zásuvek nebo ve speciální síti dobíjecích stanic.

AUTOR: Martin Ehl
AUTOR-WEB: www.ihned.cz