Zdražte mýto, podpoříte české farmáře!

Stále více českých spotřebitelů by chtělo jíst domácí potraviny, v ideálním případě od farmářů z bezprostředního okolí, jimž mohou důvěřovat. Nicméně z údajů na obalech velmi často nezískají informace o původu.

Může tak dojít k absurdním situacím, kdy produkty, které se tváří jako typicky české, jsou ve skutečnosti z ciziny.

Týdeník Ekonom to již dříve doložil na příkladech, jako je Sedlčanský Hermelín částečně vyráběný v Polsku, Mochovská zelenina z Rakouska či dětská výživa Sunar z Británie (viz Ekonom č. 51-52/2010).

Své neblahé zkušenosti se zjišťováním původu sdělili i někteří čtenáři.

>>Když jsem se jich ptal, odkud mají čočku, napsali mi, že si velice váží mého zájmu o produkty jejich firmy, ale informace tohoto typu veřejnosti nesdělují, jedná se prý o obchodní tajemství,<< svěřil se se svými zkušenostmi s Vitanou například Ondřej Šanda z jižních Čech.

Nenápadný přesun výroby tradičních značek do zahraničí je velmi usnadněn i relativně nízkými náklady na kamionovou přepravu, která u potravin jednoznačně převažuje. A právě v tom může být jeden ze zásadních důvodů zdánlivě nesmyslného stěhování zpracovatelských závodů.

>>Jsem příznivcem konzervativně-liberální ekonomiky, ale vozit jídlo přes půl zeměkoule je přiblblé,<< myslí si i bývalý radní pro dopravu Plzeňského kraje Miroslav Jaroš (ODS).

Je přesvědčen, že přeprava nákladu po silnici by měla zdražit, aby odrážela skutečné náklady spojené s budováním komunikací a míru opotřebení způsobenou těžkotonážními vozidly.

>>Kamiony platí v průměru 4,20 koruny za kilometr, přičemž u železnice je to asi deset korun za kilometr. Když vezmeme v úvahu i ekologické aspekty, postrádá to jakoukoli logiku,<< soudí Jaroš. Podle něho by právě zvýšení mýtného pro kamiony vedlo k tomu, že by si potravinářské firmy rozmyslely, zda se vyplatí převážet jogurty či jablka napříč Evropou.