Japonské aerolinie ANA zahájily provoz s Boeingem 787 Dreamliner

Japonské aerolinie ANA zahájily provoz s novým Boeingem 787 Dreamliner, jež má výrazně nižší spotřebu paliva než současná konvenční letadla, díky značně rozsáhlému použití kompozitů.

Na konci devadesátých let začal slábnout prodej letadel 767, a to zejména díky konkurenci Airbusu A330. V této době začal uvažovat Boeing o novém typu letadla, které by nahradilo 767 a bylo konkurenceschopné. Takovým strojem se původně zdál být Boeing Sonic Cruiser.

Boeing Sonic Cruiser byl plánován jako letadlo dosahující téměř rychlosti zvuku (0,95 Mach), čímž by bylo zhruba o 20% rychlejší než běžně užívané modely. Podle odhadu Boeingu by stroj spálil asi o 15-20% více paliva než ostatní letadla, což by však bylo vykompenzováno kratší dobou letu. Po počátečním zájmu zejména amerických aerolinií však přišly události z 11. září 2001 a následná krize v letecké dopravě. Pro letecké společnosti začal být mnohem více důležitý ekonomický provoz spíše než vyšší rychlost letadel. To mělo za následek ukončení projektu Sonic Cruiser v prosinci 2002.

Místo něj přišel Boeing s projektem nazvaným původně 7E7, později definitivně přejmenovaným na 787. Nové widebody letadlo by mělo využívat z velké části technologií navržených původně pro Sonic Cruiser. Pro letecké společnosti byla důležitá zejména cca 20% úspora paliva oproti ostatním srovnatelným letadlům. Třetina této úspory byla vytvořena díky dokonalejším motorům, třetina z důvodu lepší aerodynamiky a poslední třetina připadá na zdokonalené systémy letadla, mezi kterými lze zmínit například použití elektricky poháněných kompresorů. Tento projekt vyvolal u leteckých společností silný zájem. V dubnu 2004 Boeing po objednávce 50 letadel od All Nippon Airways oznámil oficiální spuštění vývoje letadla 787 (tehdy ještě 7E7), Boeingem také označovaného jako Dreamliner.

Boeing vybral pro nový model dva typy motorů - General Electic GEnx a Rolls-Royce Trent 1000. Je to poprvé u moderních proudových letadel, kdy mají různé typy motorů stejný interface a jsou tak vzájemně zaměnitelné. Použití velkého množství syntetických materiálů učinilo 787 velice lehkým letadlem v porovnání k jeho výkonu. Boeing kladl také důraz na zvýšení komfortu pasažerů. Tlak uvnitř kabiny je ekvivalentní hodnotě tlaku v nadmořské výšce 1.800 metrů oproti 2.400 metrům u ostatních strojů. Model 787 disponuje největšími okny ze všech moderních civilních letadel (27x47 cm), což umožňuje pasažerům výhled až na horizont.

Možná je v budoucnu také možnost infračerveného systému, jež umožnípohld skrze mraky. V současné době nabízí Boeing čtyři varianty letadla 787. Základní verzí je 787-8, v typickém provedení s 223 sedadly ve třech třídách a doletem až 15.700 km. Tato varianta je zamýšlena jako náhrada letadla 767-300ER a ze strany Airbusu nemá žádného přímého konkurenta. Další verzí je 787-3, jež je určena pro kratší, hustěji obsazené lety. Typické je provedení pro 296 pasažerů ve dvou třídách s doletem 6.500 km. Uvedení do provozu se předpokládá v roce 2010 a Boeing počítá s touto verzí jako náhradou za Airbusy A300 a A310 a vlastní stroje 757-300, 767-200 a 767-300.

Další mometnálně nabízenou verzí je 787-9, prodloužená základní verze pro 259 cestujících ve třech třídách, přičemž s jejím uvedením do provozu se počítá v roce 2010. Jako přímou konkurenci 787-9 nabízí Airbus nový model A350-800. Nedávno začal Boeing nabízet i verzi s označením 787-10, která by měla být přímým konkurentem Airbusu A350-900. Mělo by se jednat o prodlouženou variantu s kapacitou 300 cestujících a společnosti Qantas a Emirates Airlines již o ni projevily zájem.