Papežštější než papež

Český průmysl se díky tlaku na >>zelenější ekonomiku<< naučil pracovat hospodárněji se surovinami, energií a optimalizovat výrobní procesy. To v dlouhodobém horizontu může představovat konkurenční výhodu proti výrobcům, kteří takovou transformací neprošli. Jedná se tedy o pozitivní vývoj, obzvláště v případech, kdy lze změny realizovat za přijatelných nákladů.

Hlad po ekologicky a energeticky šetrných produktech se navíc promítl také do poptávky. Nicméně je nutné říci, že tato poptávka po >>zelených produktech<< se ukazuje být menší, než by si propagátoři zelené ekonomiky přáli.

Česko se ještě donedávna snažilo být papežštější než papež a přijímalo předpisy v ještě přísnějším znění, než jak je požadoval Brusel. Jako příklad lze uvést nadstandardní počty ekoduktů pro migraci živočichů přes dálnice, což zvyšovalo cenu již tak předražených dálnic.

Zátěž environmentální legislativy se projevuje také při hodnocení dopadů staveb na životní prostředí. Tento proces je mnohdy zdlouhavý, což způsobuje prodlužování termínu dostavby projektů, a tím jejich prodražování.

Proto by průmysl uvítal, kdyby vláda důsledně realizovala svůj záměr uvedený v programovém prohlášení eliminovat nadbytečné požadavky environmentální legislativy (takzvaný ekoaudit).

Speciální kapitolou je snaha Bruselu o snižování emisí CO2. Pokud unie nedosáhne toho, aby se do systému obchodování s povolenkami zapojili další velcí znečišťovatelé, jako jsou USA nebo Čína, neúměrně zdraží evropská produkce.

Obecně řečeno, tlak na udržitelnost rozvoje a úsporné technologie je pozitivní, ale pouze za předpokladu, že respektuje možnosti výrobců. Pokud tomu tak je, může to pro výrobce představovat komparativní výhodu, pokud ne, může naopak oslabit jejich konkurenceschopnost.

AUTOR: Radek Špicar
viceprezident Svazu průmyslu a dopravy