Medvědí a jiné služby

Králi zvířat ta věc dlouho ležela v hlavě. Jednoho dne si řekl: "Teď" a svolal zvířátka na paseku. "Musíme pomoct Německu," řekl vážně. To bylo vše.

Zvířátka ještě chvíli čekala, zda něco dodá, ale on se jen opíral tlapami o pultík a hleděl daleko. Zvířátka se tedy rozešla do svých domovů. Zde rozvažovala o lvových slovech.

Bruno

Na jaře 2006 si italský medvěd Bruno schystá nejnutnější věci, rozžehná se s nejbližšími a vydává se přes hory do Německa, aby mu pomohl. (Italové si tohoto Slovince původně koupili proto, aby pomohl jim, avšak Bruno má jiné instrukce.) Úspěšně zdolá Alpy, krátce se zastaví v Rakousku, a už je u cíle. V žírném Bavorsku se pak věnuje především plenění včelínů, vraždění slepic a králíků, strhávání ovcí, strašení Bavorů a své mediální slávě. Podaří se mu veřejnost rozdělit na dva radikální tábory. Po krátké tenisové výměně mezi týmy BrunoJeSymbolSjednocenéEvropyANadtoHrdina a MedvědTadyUžStoSedmdesátlLetNemáCoDělat vítězí tým MedvědTadyUžStoSedmdesátlLetNemáCoDělat, a sice myslivou střelou do Brunových jater a plic 26. 6. 06. Medvědova mrtvola je posléze vystavena v bavorském muzeu Člověk a příroda.

Knut

Štafetu tak přebírá Brunova lední příbuzná Tosca, která se po bouřlivém cirkusáckém životě v Německé demokratické republice k stáru usadí a v prosinci '06 vrhá dvě mláďata. Poté, co jedno odkrágluje, druhé odvrhne. A hvězda jménem Knut je na světě.

Ledvídka se ujímá ošetřovatel berlínské zoo Dörflein. Kojí ho, před spaním mu čte pohádky a chodí s ním na pískoviště mezi maminky. Opět se nám formují dva tenisové týmy, ZabítMedvědaVždyťVPříroděByTakyNepřežil a ChcemeKnutaZaSpolkovéhoKancléře. Druhý tým zanedlouho získává drtivou převahu: Knůtek je prohlášen za maskota ochrany klimatu a konference OSN o ochraně zvířat. Tom Cruise jej pohladí a Annie Leibovitzová vyfotí. Němci o něm skládají básně a písně. Berlínská zoo začíná být dokonce populárnější než pražská.

Přesto ani zde na nás nečeká happy end. Na podzim '08 náhle umírá ošetřovatel Dörflein a o dva a půl roku později, před zraky stovek návštěvníků, ho následuje jeho dítě Knut. Verdikt patologů zní: neléčitelná mozková infekce.

Paul

Mezitím už ale pro Německo pracuje další hrdina, chobotnice pobřežní Paul. Hlavonožec s britským rodným listem přicestoval do akvária v porýnsko-falckém Oberhausenu, aby Německo proslavil bezchybnými věštbami vítězů fotbalových zápasů. V sázkařském světě byl ještě zelenáč, když na Euru 2008 úspěšně tipl většinu "německých" mačů. O dva roky později, na jihoafrickém mistrovství světa, už ale jeho výkony nemohly zůstat utajeny. Poté, co matematici spočítali míru pravděpodobnosti, aby Paul trefil tolik zápasů v řadě, přestalo být do smíchu kdekomu. (Kvůli zamaskování svého spojení s temnými silami se proto měkkýš dvakrát úmyslně spletl.)

Stejně jako medvěd Bruno čtyři roky před ním, i Paul dokonce svou mediální aurou občas zastínil světelnost fotbalových hvězd na šampionátu (což při kvalitách vuvuzelistánského mistrovství nebyla zas taková dřina).

Různé země začaly mít zájem o jeho přestup, nejvíce pak Španělé, kteří se díky němu stali mistry světa. Němci však Paula nedali. (Mimochodem to je pro ně typické. Italům o čtyři roky dříve nic nepomohly nóty požadující vrácení ostatků tuláka Bruna. Bavorský ministr životního prostředí to tehdy odmítl se slovy "Zvíře, které se narodilo v divočině, patří zemi, ve které zemřelo" - rozuměj "bylo odprásknuto". Příliš to nevyžehlil ani dodatkem "Rozumím tomu, že medvěd leží Italům u srdce. To ale v Bavorsku není jinak." Ach, ta láska německá!)

Zpět k Pavlovi. Aby utlumili emoce, v oberhausenském akváriu raději rovnou paušálně zakázali věštění hlavonožců, sláva nesláva. Paul, jenž mezitím sázkám zcela propadl, ztratil smysl života a chcípl.

Heidi

To už nám ale v lipské zoo utěšeně tloustne a kyprne vačice Heidi. Víte vůbec, kdo je vačice?
Podle Wikipedie je to běžný, menší až středně velký napůl stromový všežravý vačnatec ze západní polokoule s dlouhým čenichem a úzkou lebkou. Pakliže máte bujnou představivost, a navíc víte, co je to vačnatec a které kontinenty leží na západní polokouli, už si asi umíte představit, jak vypadá Heidi.

Vlastně neumíte. Heidi totiž ztloustla tak, že z toho začala šilhat. A šilhá tak, že se záhy stala slavnou. Členové někdejšího Knutova fanklubu získali nový idol. Lipská zoo v popularitě předstihla zoo berlínskou.

Yvonne

Ovšem výše jmenovaní reci jsou při vší úctě žabaři proti Yvonne. Této krávě z Korutan, občanským jménem Angie, po převozu do Bavorska, kde měla být vykrmena a poražena, se tak nějak rozleželo v hlavě, že má se svým životem přece jen lepší plány než ránu od řezníka. Na základě toho letos v květnu opustila pastvu směrem divočina.

Tohle se ale Němcům nedělá, a to ani v Bavorsku. Pořádek musí být. Všetečná Yvonne si pak navíc situaci zkomplikovala splněním svého velkého přání vidět alespoň jednou v životě opravdické policejní auto i s posádkou. Zepředu a jedoucí. Jelikož kráva váží dvacetkrát víc než srnka, byla Yvonne prohlášena za ohrožení silničního provozu a ti, jež od dob medvěda Bruna už zase svrběly hlavně, mohli začít znovu nabíjet. Poučenější ovšem bylo i veřejné mínění a začalo sudokopytnici mohutně držet palce. Nezvěstná kráva byla od majitele odkoupena, aby unikla zastřelení, a začal hon. "Chceme ji živou!" znělo jasné zadání.

K dopadení zběhyně bylo postupně použito: jezevčík, dobrovolníci, džíp, čtyřkolky, koně, sestra Waltraud, vlastní tele Waldi, býk - playboy Ernst, siláž, seno, mrkev, jablka, snajpři s uspávacími puškami, vrtulník s termovizí a rádio Antenne Bayern. Všechno bez úspěchu. Kráva se tu a tam svým stalkerům ukázala, aby neztratili motivaci, a poté se rychle vrátila do hvozdů. Zde mimochodem navázala těsnější kontakt se stádem jelenů, v mezičase pak údajně navštěvovala šachový kroužek při místním gymnáziu či chatovala s kamarádkou z Hongkongu.

Když už začala být hysterie slídičů směšná, rozhodla se Yvonne poddůstojnou hru ukončit. Jak zmizela, tak se zase vrátila: na začátku září vyšla z lesa a připojila se k nahodilému stádu. Zůstala neporažena.

Kitler

Mají facebookové profily, fankluby, pomníky, stala se muzeálními exponáty. Plní noviny, vznikly o nich básně a písně. Vyvolala diplomatické roztržky. Některá svou slávu dokonce i přežila. Proslavila Německo. Zvířecí mise se zdařily. (Pravda, až na jedinou výjimku, a tou je britské kotě Kitler. Nechat si narůst pod čumáčkem černý knírek, to nebyla pro Německo, dodnes poctivě traumatizované vinou druhé světové války, příliš dobrá služba. Byla to služba spíše medvědí. Není proto divu, že strakaté britě z útulku v Godmanchesteru dlouho nikdo nechtěl.)

Na konci našeho vyprávění si bohužel musíme přiznat, že stále neznáme odpověď na základní otázku: Proč právě Německo? Král zvířat zarytě mlčí a už několik dní nezvedá HN svůj mobilní telefon.

AUTOR: Ondřej Tuček