Jezdci na elektrickém skútru ujeli za 24 hodin přes tisíc km
Propagátoři vozidel poháněných elektrickým proudem od pondělí do dneška na velodromu v pražských Strašnicích ujeli na sériově vyráběném elektrickém skútru české výroby za 24 hodin 1136,3 kilometru. Ustanovili tak světový rekord v dosud neexistující disciplíně. ČTK to dnes řekl Jan Beneš, mluvčí firmy ČEZ, která se na organizaci rekordního pokusu podílela. Na jízdu dohlíželi komisaři z pelhřimovské agentury Dobrý den, kteří rekord zapíšou do České knihy rekordů.
"Chtěli jsme otestovat, co elektroskútr v reálném prostředí umí," uvedl Beneš. Dosažený výsledek prý očekávání pořadatelů výrazně předčil. "Ujel asi o dvacet procent (vzdálenosti) víc, než jsme čekali, takže nás to překvapilo," konstatoval Beneš. "Potvrzuje se nám, že elektrovozidla mají velkou budoucnost a pro pohyb v městském prostředí se na ně dá v budoucnu spoléhat," prohlásil.
Na stroji se střídali jezdci a technici mu v asi hodinových intervalech měnili nově nabité akumulátory. "Jeden akumulátor vydrží asi na pět hodin, ale samozřejmě jsme ho vyměňovali dřív, aby nedošlo k nějakým technickým potížím," dodal Beneš.
Hlavní předností elektrického skútru jsou podle organizátorů rekordní jízdy nízké náklady na provoz - ujetí stokilometrové trati stojí necelou pětikorunu. Skútr může na jedno nabití ujet až 120 kilometrů, maximální rychlost může přesáhnout 50 kilometrů v hodině.
Elektrické motory jsou účinnější než spalovací; u nich k pohybu vozidla slouží jen asi 35 procent spotřebované energie, zbytek se v motoru přemění na teplo. Efektivita elektromotoru je devadesátiprocentní. Protože bývá zabudován v zadním kole skútru, vyrobená energie se přenáší přímo na vozovku.
Jednodušší než u běžných aut či motocyklů je u elektricky poháněných vozidel údržba - nejsou zde žádné spojky, volnoběžky ani převody. Životnost akumulátoru je asi 100.000 kilometrů. Výhodou elektrických skútrů je i zvýhodněné povinné ručení, nulová silniční daň a při dobíjení z domácí elektrické sítě jezdci neplatí žádnou spotřební daň za pohonné hmoty.
Jiří Janda