Auta na dřevoplyn možná nejsou tak elegantní jako běžné vozy, ale jsou překvapivě efektivní a představují ekologickou alternativu vůči svým benzínovým příbuzným. Jejich dojezd je srovnatelný s elektromobily. Stoupající ceny paliv a globální oteplování způsobily obnovený zájem o tuto téměř zapomenutou technologii: kutilové po celém světě jezdí ve svých podomácku vyráběných dřevomobilech.
Dřevomobil - výkopávka nebo perspektivní technika?
Zplynování dřeva
Zplynování dřeva je proces, při němž je organický materiál vlivem zvýšené teploty (ta dosahuje až 1400 °C) přeměňován na vznětlivý plyn. Poprvé byl tento proces prakticky využit v 70. letech 19. století jako předchůdce zemního plynu pro účely osvětlení ulic a vaření.
V 20. letech 20. století vyvinul německý inženýr Georges Imbert generátor dřevoplynu pro mobilní použití. Plyny byly vyčištěny a vysušeny a přivedeny do spalovacího motoru, který bylo třeba jen nepatrně uzpůsobit. Od roku 1931 byl Imbertův generátor vyráběn masově. Na konci 30. let bylo v provozu na 9 000 dopravních prostředků na dřevoplyn - téměř všechny v Evropě.
Druhá světová válka
Po druhé světové válce se tato technologie v mnoha evropských zemích stala samozřejmostí a to v důsledku zavedení přídělového systému na fosilní paliva. Jen v samotném Německu bylo na konci války v provozu asi 500 000 dřevomobilů.
Byla zřízena síť čítající na tři tisíce "čerpacích stanic", kde se řidiči mohli zásobit dřevem. Nebyla to jen osobní auta, která byla vybavena zplynovacím zařízením, ale také auta nákladní, autobusy, traktory, motorky, lodě a vlaky. (Traktory a kombajny na dřevoplyn by nás mohly zachránit před náhlým kolapsem zemědělské produkce v důsledku ropné krize - pozn. MK.) Dokonce i některé tanky byly vybaveny zplynovací jednotkou, ovšem Němci preferovali pro vojenské účely produkci kapalných syntetických paliv, která se vyráběla rovněž ze dřeva či z uhlí.
V roce 1942, kdy tato technologie dosud nedosáhla vrcholu své slávy, bylo ve Švédsku 73 000 aut na dřevoplyn, 65 000 ve Francii, 10 000 v Dánsku, 9 000 v Rakousku, stejně tolik v Norsku a téměř 8 000 ve Švýcarsku. Finsko mělo v roce 1944 asi 43 000 "dřevomobilů", z toho 30 000 autobusů a nákladních automobilů, 7000 osobních aut, 4000 traktorů a 600 lodí (viz zde).
TIP: Ať už jezdíte na cokoliv, vždy je dobré mít výhodné pojištění auta... :-)
Auta na dřevoplyn se objevila také v USA, Asii a obzvlášť v Austrálii, která jich měla 72 000 (zde). Celkem to bylo více než milion dopravních prostředků na dřevoplyn, které byly v provozu během druhé světové války.
Po válce, když začal být benzín opět dostupný, upadla tato technologie téměř ihned v zapomnění. Na počátku 50. let bylo v Západním Německu již jen 20 000 dřevomobilů.
Výzkumný program ve Švédsku
V roce 1957 spustila švédská vláda výzkumný program za účelem příprav na rychlý přechod k autům na dřevoplyn v případě náhlého výpadku zásobování ropou. Švédkso nemá žádné zásoby ropy, ale má rozlehlé lesy, které lze využít na palivo. Cílem výzkumu bylo vyvinout a zdokonalit standardizované zařízení, které by bylo možné uzpůsobit pro použití ve všech druzích dopravních prostředků.
Výzkum podpořený výrobcem aut Volvo vedl k získání obsáhlých teoretických znalostí a praktických zkušeností. Bylo vyvinuto několik aut (příklad viz výše) a traktorů. Výsledky jsou shrnuty v dokumentu FAO z roku 1986, kde se také rozebírají některé experimenty z jiných zemí. Švédští a zejména finští amatérští inženýři využili tato data k dalšímu rozvoji této technologie.
Generátor dřevoplynu, který vypadá jako velký kotel na vodu, lze umístit na přívěsný vozík (což znesnadňuje parkování), do kufru auta (což zabere téměř veškerý úložní prostor) anebo na plošinu před či za autem (v Evropě nejpopulárnější řešení). V případě amerického pickupu lze vyvíječ instalovat do nákladní části. Za druhé světové války byla některá auta vybavena zabudovaným vyvíječem, který byl zcela skrytý.
Palivo
Palivo pro auta na dřevoplyn sestává ze dřeva či z dřevěných štěpek. Použitelné je i dřevěné uhlí, u něhož se však dosahuje jen padesátiprocentní využitelnost energie, která je obsažena v původní biomase. Na druhou stranu dřevěné uhlí obsahuje více energie, čímž se zvyšuje dojezd auta. V zásadě lze využít jakýkoli organický materiál. Za druhé světové války se používalo také uhlí a rašelina, ovšem hlavním palivem bylo dřevo.
Mají dřevomobily budoucnost?
V devadesátých letech se zdáo, že alternativním palivem budoucnosti je vodík. Potom to byla biopaliva a ztlačený vzduch, zatímco dnes se zaměřuje pozornost k elektrickým autům. Pokud tato technologie selže (a pochybnosti jsou namístě), vrátíme se zpět k autům na dřevoplyn?
Pokračování článku najdete na: www.energybulletin.net