Zdroje peněz z Evropské unie pro obce pomalu vysychají

Dotační příliv začne opět až od roku 2014. Pro města a obce mám však dvě zprávy: Špatnou a neutrální. Peníze proudící z Bruselu do regionů v České republice pomalu docházejí, ale dluhová krize eurozóny jejich výši naštěstí nikterak neovlivní.

Dominantní finanční zdroj municipalit z fondů Evropské unie má podobu tzv. regionálních operačních programů (ROP), z nichž je hrazena široká paleta projektů od výstavby kanalizace a čistírny odpadních vod (ČOV) přes rekonstrukce místních komunikací a revitalizace brownfieldů až třeba po rozšíření kapacity mateřských škol či modernizace obecních poliklinik. Obecně patří ROP mezi programy s nejvyšší mírou čerpání (viz graf) a nejvyšším zájmem ze strany žadatelů.

REALOKACE PROSTŘEDKŮ

Zástupci měst a obcí i představitelé krajů se sice snaží o tzv. realokaci, tj. navýšení prostředků ROP na úkor operačních programů, které nejsou schopny peníze z EU dostatečně vyčerpat. Tento proces je však časově náročný, musí ho posvětit Evropská komise - a hlavně s ním souhlasit i řídicí orgány těch operačních programů, které by měly o peníze přijít. A je dosti iluzorní se domnívat, že by například Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), které spravuje problémový Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, souhlasilo s převodem prostředků do některého z ROP.

Spoléhat se na peníze z ROP je proto špatnou strategií a představitelům municipalit bych spíše doporučoval poohlédnout se po evropských penězích jinde. Relativně dost peněz je v Operačním programu Lidské zdroje a zaměstnanost, z něhož mohou obce, města či jejich sdružení (například mikroregiony) čerpat až 100 % dotace na školení svých úředníků. Integrovaný operační program zase nabízí investiční peníze na elektronizaci územní veřejné správy známou pod pojmem eGovernment. Populární, i když také rychle se tenčící, jsou dotace na zateplování radnic či jiných komunálních budov či na revitalizaci zeleně a vodních toků z Operačního programu Životní prostředí.

NEGATIVNÍ DOPAD DLUHOVÉ KRIZE

Neutrální zprávou je fakt, že ačkoli se státy eurozóny horko těžko skládají na účinnou pomoc pro Řecko a ostatní předlužené státy nazývané PIIGS (Portugal, Ireland, Italy, Greece, Spain), objem dotací ze strukturálních fondů pro české regiony to neovlivní. Požár dluhové krize eurozóny je hašen prostředky mimo běžný rozpočet unie, prostřednictvím speciálně založeného Evropského fondu pro finanční stabilitu (EFSF) nebo přes Mezinárodní měnový fond. Alokace peněz na tzv. kohezní politiku, z níž jsou tyto regionální dotace vypláceny, je tak v rámci společného evropského rozpočtu krizí nedotčena.

Otázkou je, kolik peněz na tyto účely bude v budoucím programovacím období 2014-2020. Zde bych se totiž negativního dopadu dluhové krize obával. V situaci, kdy víceméně všechny členské státy EU výrazně šetří, osekávají výdaje a zvyšují daně, by bylo nelogické, kdyby se současně nadměrně nafukoval unijní rozpočet, a to včetně kapitoly věnované dotacím ze strukturálních fondů. Tlak na úspory v hospodaření v evropském eráru znásobí skutečnost, že dotace ze strukturálních fondů jsou zaměřeny na hospodářsky zaostávající země a Česká republika v tomto ohledu dlouhodobě bohatne a dotahuje se na průměr EU.

Dotační pramen z evropských strukturálních fondů tak ani po roce 2014 úplně nevyschne. Jen se musíme připravit na menší částky. Oproti současnému období 2007-2013 očekávám pokles zhruba o pětinu prostředků. Ale v absolutním vyjádření bychom i pak stále dostávali slušných 21 až 22 mld. EUR, čili asi 75 mld. Kč ročně. Teď jde jen o to, aby tyto prostředky byly využity na nejlepší projekty s nejvyšší přidanou hodnotou a multiplikačním efektem.

JAN JEDLIČKA
EU Office České spořitelny