Nejdelší evropská řeka

Říká se jí také duše Ruska nebo matka Ruska. Psali o ní Čechov i Gorkij, opěvovali ji básníci, stala se námětem malířů i písní včetně proslavené Písně burlaků, přesněji volžských plavců.

Volha je páteří Ruska. Kolem ní se v historii vytvářel ruský stát a upevňovala ruská národní identita. Už od středověku byla důležitou komunikační trasou, která spojovala severní a jižní oblasti země. Dnes je řeka propojena vodními kanály a dalšími říčními systémy s Baltským mořem (Volžsko-baltská vodní cesta, Vyšněvolocký kanál, Tichvinský kanál), s Bílým mořem (Severodvinský kanál, Bělomořsko-baltský kanál), s Azovským a s Černým mořem (Volžsko-donský kanál)a Moskevským průplavem dlouhým 128 kilometrů, který byl vybudován v roce 1937, je spojena s řekou Moskvou. Po cestě dlouhé 3530 kilometrů Volha ústí do vnitrozemského Kaspického moře a při ústí vytváří širokou deltu s pěti sty rameny. Její povodí zasahuje obrovskou plochu 1 360 000 kilometrů čtverečních a vodou ji zásobuje na dvě stě přítoků. Největšími jsou řeky Kama a Oka.

Dlouhá cesta
Jen kousek od pramene má Volha už všechny znaky velké mohutné řeky. Ze severu obtéká Moskvu, teče zhruba na východ, v historickém městě Tver pak už má šířku dvě stě metrů a je splavná pro menší lodě. Protéká městem Dubna, které se celosvětově proslavilo Ústavem jaderných výzkumů. Mezi Tverem a Rybinskem byly vybudovány tři přehrady s vodními elektrárnami: Volžská, Ugličská s Rybinská. V Rybinské se napojuje Volžsko-baltský kanál, který Volhu spojuje s Baltským mořem.

Mezi městy Rybinsk a Jaroslavl se na čas charakter řeky výrazně mění. Protéká tam úzkou dolinou mezi vysokými břehy místních vrchovin. Od soutoku s řekou Okou u Nižného Novgorodu je Volha opět velmi široká a začíná tam celá série přehrad. Největší přítok Volhy řeka Kama, která teče z Uralu, se do Volhy vlévá v Kujbyševské nádrži, jejíž hladina má plochu přes 6400 čtverečních kilometrů.

U Saratova pak už následuje oblast pověstných širých ruských stepí. Propojením s řekou Don po druhé světové válce volžský říční navigační systém dosáhl délky 15 000 kilometrů a spojil vzájemně celé Rusko.

Pohled do historie
Úrodná oblast podél dolního toku Volhy byla pravděpodobně osídlena už od pravěku. Někteří vědci dokonce pokládají dolní Povolží za kolébku indoevropských národů. Od osmého století byla řeka důležitou obchodní tepnou. Ze Střední Asie se po ní dovážely do Ruska tkaniny a kovy, z Ruska putovaly kožešiny, vosk a med.

Na Volze ležela významná obchodní a politická centra, například Velikij golgat (dnes Bolgary), který byl od osmého do patnáctého století sídlem Volžských Bulharů, nebo Saraj, hlavní město Zlaté hordy. Dalšími významnými centry už tehdy byly Itil/Astrachaň, Novgorod, Rostov, Sundal a další. Za Ivana Hrozného, který dobyl Kazaň a Astrachaň a osvobodil je z nadvlády mongolských chánů, se okolí Volhy stává skutečným centrem Ruska. Nicméně Tataři zůstali v Kazani i nadále a dodnes tam tvoří většinu obyvatelstva.

Trhy vzkvétají a význam měst jako Jaroslavl, Kostroma a Nižnyj Novgorod roste. Vznikají města nová - Samara, Saratov a Caricyn. Byli to právě bohatí kupci, kteří v těchto městech stavěli kostely s typickými cibulovitými kupolemi a další stavby.

Po Volze v té době plují dlouhé konvoje lodí naložené zbožím. Bývá v nich až pět set plavidel. Rozvoj obchodních říčních cest si vyžádal dokončení Mariinské vodní cesty, která propojila povodí Volhy a Něvy. V roce 1808 vzniká velká říční volžská flotila, k níž nerozlučně patří burlaci, kteří se živili vlečením člunů na lanech proti proudu řeky. Byli jich desítky tisíc. Malíř Repin je plátnem Burlaci na Volze zapsal nesmazatelně do historie.

Za ruské občanské války se stala strategicky důležitá Volha dějištěm významných bitev. V roce 1918 se tu střetla Rudá armáda s československými legionáři a s bělogvardějci (bitva u Lipjag) a v roce 1919 s Kolčakem a Děnikinem. V letech 1942 - 1943 během druhé světové války tu do dějin vstoupila Stalingradská bitva.

Delta
Vlastní delta Volhy, v níž se řeka dělí na zhruba pět set ramen, průtoků a mělkých říček, začíná necelých padesát kilometrů od historického města Astrachaň. Asi 100 kilometrů od ústí se odděluje první rameno Buzan. Ústí řeky do Kaspického moře leží osmadvacet metrů pod úrovní hladiny světového oceánu. Celá oblast delty je významnou přírodní rezervací, v níž nachází hnízdiště množství stěhovavých ptáků. V řece žije na sedmdesát druhů ryb, k nejdůležitějším patří plotice kaspická, sledi, cejn velký, candáti, kapr obecný, sumec velký, štiky, a jeseteři.


Některé významné přehrady a hydroelektrárny na Volze
Volžská (Ivankovská), Ugličská, Gorkovská (dle dřívějšího názvu Nižního Novgorodu), Čeboksarská, Samarská (Kujbyševská), Saratovská, Volgogradská.

Důležitá města na Volze
Ržev, Tver, Dubna, Rybinsk, Jaroslavl, Kostroma, Nižnij Novgorod, Zelenodolsk, Kazaň, Uljanovsk (Simbirsk), Togliatti (do roku 1964 Stavropol), Samara, Saratov, Marx, Engels, Kamyšin, Volgograd, Astrachaň.

ZDROJ: fiftyfifty.cz