Ozon

je plyn, jehož molekuly se skládají ze tří atomů kyslíku, na rozdíl od vzdušného kyslíku, jehož molekuly se skládají pouze ze dvou atomů. Ozon se vyskytuje ve stratosféře zhruba ve vzdálenosti 20 km od povrchu Země, kde vytváří tzv. ozonovou vrstvu, jež chrání živé organismy před pronikáním škodlivého ultrafialového záření. V důsledku emisí freonů, které způsobují rozklad ozonu na kyslík, dochází v této vrstvě k nežádoucímu úbytku ozonu (viz heslo rozrušování ozonové vrstvy) a zvýšené pronikání škodlivého ultrafialového záření může vyvolat nežádoucí změny, především u živých organismů, kde vede k oslepnutí a ke vzniku rakoviny kůže. Na rozdíl od stratosféry, kde je snižování koncentrace ozonu nežádoucí, je v ovzduší čili v přízemní vrstvě atmosféry naopak nežádoucí jeho tvorba čili zvyšování koncentrace, ke které dochází při tvorbě tzv. fotochemického smogu (viz). Důvodem jsou vysoké oxidační schopnosti ozonu, takže při jeho vdechování dochází k poškozování dýchacích orgánů.