Zelené zásobování

se užívá v případě zásobování orgánů veřejné správy. Jde v podstatě o zelené nakupování (green purchasing), ale ve větším měřítku.

Vedle pojmu ekvivalentního anglického výrazu green procurement se vyskytuje ještě pojem eco-procurement čili eko-zásobování (viz), kde se jedná nejen o nakupování výrobků s co nejnižšími negativními dopady na životní prostředí, ale i o omezení nákupů čili snížení množství nakupovaných výrobků.

Výsledky studie realizované Komisí EU v roce 2003 ukázaly, že pokud jde o zelené zásobování orgánů veřejné správy je na prvním místě Švédsko, kde s propagací zeleného nakupování začaly na začátku 90. let min. století a v letech 1998 až 2001 jmenovala švédská vláda Výbor pro ekologicky udržitelné veřejné zakázky. Jedním z výsledků práce Výboru bylo vytvoření obecného národního nástroje, tzv. EKU. instrumentu na podporu ekologicky udržitelných veřejných zakázek. Zelené zásobování je ve Švédsku zavedeno již u 50 % úřadů a environmentální kritéria jsou uvedena u více než 50 % nákupů. Na druhém místě je Dánsko s 40 % úřady, kde je zelené zásobování zavedeno u více než 50% nákupů. Na třetím místě je Německo s 30 % účastí, dále Rakousko s 28 % účastí a Velká Británie s 23 % účastí. Průměrná účast v EU je 19 %. V ČR začalo se zeleným zásobováním (nakupováním ekologicky šetrných výrobků) MŽP na základě příkazu ministra z r. 1998. V r. 2000 bylo přijato usnesení vlády podporující nakupování ekologicky šetrných výrobků centrálními orgány státní správy. Kancelář veřejného ochránce práv v Brně začala zeleně nakupovat v rámci realizace ekologicky šetrnějšího provozu v roce 2003.

Literatura:

Stav zeleného zásobování v Austrálii v roce 2004 - zpráva na: www.greenprocurement.org.au