Lhůta pro vyhlášení evropsky významných lokalit za zvláště chráněná území

Lhůta pro vyhlášení EVL za zvláště chráněné území

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), stanoví, že vyžaduje-li udržení příznivého stavu předmětu ochrany evropsky významné lokality (EVL) přísnější ochranu než tzv. ochranu "základní" (podle § 45c odst. 2 zákona - EVL jsou chráněny před poškozováním a ničením, využívají se pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození nebo ke zničení evropských stanovišť anebo stanovišť evropsky významných druhů vyžadujících územní ochranu tvořících jejich předmět ochrany a aby nebyla narušena jejich celistvost), stanoví vláda nařízením u této EVL nebo její části kategorie zvláště chráněných území, ve kterých je příslušné orgány ochrany přírody vyhlásí, nebude-li tato ochrana zajištěna smluvně.

Ustanovení § 45c odst. 5 věty poslední zákona potom říká, že vyhlášení EVL za zvláště chráněné území má být provedeno nejpozději do 6 let od přijetí lokality do evropského seznamu. Jedná se o lhůtu vyplývající z ustanovení čl. 4 odst. 4 směrnice Rady 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin o stanovištích (dále jen "směrnice o stanovištích").

Počátek běhu lhůty

Rozhodujícím okamžikem pro běh této lhůty je tedy den nabytí účinnosti rozhodnutí Evropské komise 2008/25/ES o zařazení lokalit do evropského seznamu EVL, tj. den 15. 1. 2008.

Dříve se někdy chybně uvádělo, že (pro EVL, které byly na evropský seznam zařazeny v první vlně, tj. nikoliv pro EVL na seznam později doplňované), to mělo být 6 let ode dne 5. 3. 2008, tj. vyhlášeny za zvláště chráněné území měly být do 4. 3. 2014. Tato informace byla zveřejněna i na internetových stránkách MŽP. Později byla tato informace dementována a na internetových stránkách MŽP už je to nyní opraveno. Dnem 5. 3. 2008 bylo ve Sbírce zákonů publikováno sdělení MŽP č. 81/2008 o lokalitách zařazených na evropský seznam, avšak k přijetí lokalit do evropského seznamu došlo dříve - už dnem 15. 1. 2008, kdy bylo publikováno rozhodnutí Evropské komise 2008/25/ES, kterým byl schválen tzv. evropský seznam EVL, kam byly zařazeny EVL pro panonskou a kontinentální biogeografickou oblast.

Ojediněle je možné se setkat též s výkladem, že by měla být lhůta počítána od data 13. 11. 2007. Jedná se o datum, kdy byl rozhodnutím Evropské komise 2008/25/ES schválen evropský seznam EVL, tj. jedná se o datum platnosti tohoto rozhodnutí. Avšak teprve po uveřejnění tohoto rozhodnutí v Úředním věstníku ES dne 15. 1. 2008, tj. dnem jeho účinnosti, začaly běžet zákonné lhůty pro zajišťování ochrany EVL. Rozhodnutí Evropské komise jistě nemohlo mít žádné účinky dříve, než bylo publikováno.

Je tedy nepochybné, že lhůta pro vyhlášení EVL za zvláště chráněné území uplynula dnem 15. 1. 2014, nikoliv dříve či později.

Účinky nedodržení lhůty

Ne všechny EVL, které měly být vyhlášeny za zvláště chráněné území, se podařilo ve stanovené lhůtě vyhlásit. Tato skutečnost má mnoho různých důvodů, nejčastějším však zřejmě je mnohdy komplikovaný průběh správních řízení o vypořádání námitek dotčených vlastníků k návrhu na vyhlášení zvláště chráněného území, vedených podle § 40 zákona, v kombinaci s dlouhým čekáním na nařízení vlády č. 318/2013 Sb., které stanovilo, v jakých kategoriích ochrany mají být EVL vyhlášeny.

Do popředí se v této situaci dostává otázka, jaké má nedodržení lhůty pro vyhlášení EVL za zvláště chráněné území, stanovené v ustanovení § 45c odst. 5 zákona, vlastně důsledky.

Otázka běhu této lhůty je podstatná především pro Českou republiku jako členský stát EU, který je povinný naplňovat závazky vyplývající z evropského práva, konkrétně zde zajistit dostatečnou ochranu vytčených evropských stanovišť anebo stanovišť evropsky významných druhů vyžadujících územní ochranu, v souladu se směrnicí o stanovištích. To znamená, že nedodržení této lhůty by mohlo být sankcionováno Evropskou komisí. Stalo by se tak ale se vší pravděpodobností teprve ve chvíli, kdy by nedodržení této lhůty mělo za následek nedostatečnou ochranu EVL a jejich předmětů ochrany.

Vůči jiným osobám národního práva (např. vůči vlastníkům dotčených pozemků) tato lhůta žádný zvláštní právní význam nemá. Její nedodržení rozhodně neznamená, že by po uplynutí této lhůty nebylo možno EVL za zvláště chráněné území vyhlásit. Takový výklad by zcela odporoval účelu ustanovení § 45c odst. 5 zákona a čl. 4 odst. 4 směrnice.

Autor: Mgr. Lucie Procházková, Ph.D.