Nová evropská studie: rys na Šumavě nemusí přežít
Evropští vědci upozorňují, že populární výskyt rysa ostrovida na české, bavorské a rakouské straně Šumavy nemá do budoucna jistotu. Dospěli k tomu genetickou analýzou biologických vzorků rysa (například trusu) sebraných na bavorské straně Šumavy. Tým expertů z Německa, Polska a Ruska v nové studii [1] označil naši největší populace rysa za ohroženou.
Velké šelmy, zejména vlci, se sice do většiny evropských zemí vracejí, situace na Šumavě a Pošumaví je ale odlišná od tohoto trendu. Příčinou je omezený počet zdejších rysů, nízká genetická variabilita a také izolovanost šumavské populace ve středoevropském prostoru. Na vině je přitom především pytláctví, které zabraňuje šíření šelmy do přilehlých oblastí. Aktuální zoologické výzkumy [2] uvádějí, že na Šumavě a v Pošumaví se vyskytuje 65 dospělých rysů. To je o několik desítek méně než před zhruba patnácti lety, kdy jich v jihozápadních Čechách mohlo žít kolem stovky [3].
Zoologové a ochranáři se shodují, že je třeba s genetickým výzkumem pokračovat, zvýšit počet analyzovaných vzorků a oblast sběru rozšířit také na české a rakouské území. Díky tomu bude možné zpřesnit závěry výzkumu i konkrétní způsoby ochrany rysa.
Evropští vědci varují v nové studii, že populární rys ostrovid nemusí na Šumavě přežít. Hlavně vinou pytláctví se šumavská populace rysů zmenšila až o třetinu a trpí tím, že není propojená s dalšími oblastmi v Evropě obývanými rysem. To má negativní genetické následky. O to důležitější je práce dobrovolníků našich Rysích hlídek na Šumavě, kteří už jedenáct let přinášejí cenné zprávy z terénu."
,,Ve spolupráci se Správou NP a CHKO Šumava a Správou CHKO Blanský les či ochranářskou organizací ALKA Wildlife se naši dobrovolníci podílejí na sběru biologických vzorků, kontrole fotopastí a analýze získaných záběrů či na osvětě mezi místními lidmi. Intenzivní mezinárodní odborná spolupráce a systematická dobrovolnická práce pod odborným vedením mohou přinášet kvalitní vědecké poznatky a přispět k lepší ochraně populárních, přesto ale prozatím stále ohrožených velkých šelem.