Podporuje vodohospodářství dosažení cílů veřejné politiky na udržitelném vodním hospodářství a zemědělství?
Voda je pro evropské hospodářství, životní prostředí a blahobyt občanů
rozhodující. Naše vodní zdroje však trpí nedostatkem vody, znečištěním a účinky
častějších a intenzivnějších povodní a such, které již mají významné dopady.
Vlády, podniky, města a občané všichni uznávají naléhavou potřebu spolupracovat
na zajištění udržitelnosti tohoto životně důležitého zdroje. Vodohospodářství a
standardy pro správu vody, jako je standard EWS (European Water Stewardship
Standard), získaly široké uznání jako rámec pro uživatele vody, kteří chápou
vlastní vodní rizika a příležitosti a spolupracovali s ostatními na udržitelném
hospodaření s vodou v kontextu povodí.
Voda je pro evropské hospodářství, životní prostředí a blahobyt občanů rozhodující. Naše vodní zdroje však trpí nedostatkem vody, znečištěním a účinky častějších a intenzivnějších povodní a such, které již mají významné dopady. Vlády, podniky, města a občané všichni uznávají naléhavou potřebu spolupracovat na zajištění udržitelnosti tohoto životně důležitého zdroje. Vodohospodářství a standardy pro správu vody, jako je standard EWS (European Water Stewardship Standard), získaly široké uznání jako rámec pro uživatele vody, kteří chápou vlastní vodní rizika a příležitosti a spolupracovali s ostatními na udržitelném hospodaření s vodou v kontextu povodí.
Cílem konference bylo ukázat probíhající iniciativy v oblasti správy vod v celé EU a prozkoumat, jak může správcovská činnost v oblasti vodního hospodářství souviset s činnostmi vlád EU za účelem dosažení politických cílů udržitelného vodního hospodářství a zemědělství, které jsou zakotveny v cílech udržitelného rozvoje, kterých se EU zavázala dosáhnout do roku 2030.
První příspěvek si vzal na starost Tom Vereijken, ředitel EWS (European Water Stewardship Standard, který se vydává od roku 2012). V úvodu se zamyslel, co samotné stewardship (správcovství) znamená. Je to starání se o něco, co nevlastníme, ale všichni sdílíme. Jedná se o ,,selský rozum skombinovaný s činem". Vereijken cítí podporu lidí ve své práci, občané nejsou spokojeni s faktem, že průmysl může určitou část svých odpadů vypouštět do povrchových vod. Dále v příspěvku bylo zveřejněno schéma implementace vodohospodářství. Jedná se o kruhové schéma - získat informace => posoudit své dopady => přijmout řešení k mitigaci => zlepšit zapojení => komunikovat svůj úspěch (získání zlaté, stříbrné nebo bronzové ,,medaile"). Tyto medaile jsou udělovány právě na základě standardu. EWS dále pořádá Water stewardship Academy, která rozšiřuje povědomí o vodohospodářství, pořádá tréninky a pracovní skupiny. Hlavní výzvou EWS je zkombinovat přístupy, které se definovaly se sítí investorů (veřejných i soukromých). Jako problém označil ředitel fakt, že cíle Společné zemědělské politiky a Rámcové směrnice o vodě, nejsou integrovány.
Peter Newborn z think-tanku ODI (Overseas Development Institute) hovořil o aktuálním stavu, příležitostech a omezeních správy vod. Průmysl se dnes snaží šetřit vodou, je zde vidět pokrok, stále je však nedostatečný. Je také třeba více zapojit do šetření vodou farmáře, jelikož ti jsou hlavním spotřebovatelem vody. Dnes existuje spousta standardů pro farmáře o šetření vodou, bylo by vhodné je zjednodušit nebo vybrat určitý a ten podpořit.
V další části konference vystoupili členové organizací a společností. Eva Hernandez ze Světového fondu na ochranu přírody uvedla, že lidé dnes moc neřeší spotřebu vody, na druhou stranu se však zajímají o ochranu životního prostředí, je tedy třeba šetření vodou více propagovat, vidí zde potenciál. Firmy musí pochopit, že přírodní zdroje jsou součástí jejich kapitálu. Šetření vodou, udržitelné vodohospodářství není jen zodpovědnost průmyslu, ale i vlád, občanů, zkrátka všech. Při tom však se však nesmíme soustředit pouze na ochranu vody, přístup k ochraně prostředí musí být komplexní a zahrnovat i opatření vůči degradaci půdy, vypouštění emisí oxidu uhličitého apod.
Barry O'Donovan z ABP Food Group uznal, že vodě je pro ně, jako pro potravinářskou firmu, naprosto zásadní. Je třeba mít jednotnou terminologii v různých evropských jazycích. Před několika lety si dali ve společnosti cíl snížit o 50 % spotřebu vody, čehož už téměř dosáhli. Většinu těchto iniciativ dělají ze své vlastní vůle bez nařízení od vlády. Snaží se také více zapojit dodavatele (farmáře). Ulrike Sapiro má na starosti udržitelnost v Coca Cola Company pro oblast Evropy a východní Afriky. Používají EWS v Evropě, mimo Evropu však ještě ne, což by chtěli zavést. Vznesla řečnickou otázku, v čem je přidaná hodnota certifikace. Je třeba, aby certifikace a proces s ní spojený byl jasný. Jako problém vidí, že zákazníkům je jedno, zda certifikaci mají nebo ne. Když firmy řeknou, že mají určitý certifikát, zájem o svůj výrobek tím mezi lidmi nezvýší. Andrea Stoegbauer z BASF představila svou společnost. Jedná se o chemickou společnost působící v 80 zemích, pro kterou je voda zásadní, ať už pro chlazení či jako část samotných výrobků. Stanovili si Global Water Goal - do roku 2025 chtějí mít udržitelný water management. Začali už v roce 2012 v Evropě, poté v Americe a Číně. Pořádají na téma různé workshopy a chtějí zlepšit i vnitřní water management.
Následně konference pokračovala diskusí nad tématem, jak změnit korporátní chování v dodavatelském řetězci v průmyslu a zemědělství. Tento dodavatelský řetězec není přímý, jedná se spíše o síť. Do pléna se vznesla otázka, zda firmy mohou tlačit na tento řetězec - jeden zástupce firem, řekl, že ne - ten byl z ABP Food Group - dodavatelé by si našli jiného odběratele; druhý uvedl, že tlačit můžou - Mondi Group - výrobky z papíru - mají dostatek dodavatelů, takže si mohou vybírat a tím na ně i zatlačit. V Mondi Group se snaží mluvit o zlepšení vodohospodářství i s dalšími zainteresovanými osobami, chtějí ukázat důležitost problému. Dále se řešilo, jak přimět zemědělce, aby jejich vodohospodářství bylo více udržitelné. Zemědělci rádi vidí konkrétní kroky, čísla, jak jim pomůže toto udržitelné hospodářství. Mají na sobě dnes už dost tlaku, je třeba s nimi jednat postupně, není vhodné přijít s revolucí, vůči ní by se nejspíš bránili. Nesmíme jim nic nařizovat, lepší by bylo vést je. Zemědělcům je třeba ukázat konkrétní příklady a cíle. Když navíc existuje více standardů, farmáři nebudou vědět, který si vybrat; taková věc jim navíc přidělává práci navíc, musí se to zjednodušit. V závěru části se řešila certifikace produktu jako ,,organického". Tato certifikace bohužel vůbec neřeší vodohospodářství, zda při vzniku této plodiny bylo zapojeno udržitelné vodohospodářství. V tom lze vidět promarněnou příležitost. Celkově by se při jednání se zemědělci měla uplatňovat metoda cukru a biče; ,,cukr" by však měl převažovat.
Paul Campling z VITO Water Project představil jejich multi-aktérový přístup v Bollaertbeek Action Lab v západních Flandrách. Spadá pod Horizon 2020 a začal v roce 2017. Cílem jejich projektu je přispět k realizaci water managament, k mitigačním opatřením za účelem ochrany zdroje pitné vody. Podporují zúčastněné pozorování, podporu nejlepších praktik, vytvoření udržitelných modelů vodohospodářství a sběr informací. Hlavním aktérem projektu je společnost WaterGroep. V oblasti je velká kontaminace povrchové vody pesticidy. Na vyřešení musí spolupracovat mnoho aktérů, je to jediná možnost, jak problém vyřešit - zemědělci, vláda, nevládní organizace, průmysl i výzkum. Snaží se o transparentní a férový proces a o vizualizaci procesu pro lepší pochopení a znázornění.
Arjen Frentz z EUREAU mluvil o kvalitě vody a zemědělství. Dodavatelé vod musí mít přístup k adekvátním a dlouhodobě spolehlivým zdrojům. Tyto zdroje musí být důsledně chráněny a neznečišťovány chemikáliemi. Výraznými znečišťovateli vody jsou nitráty a pesticidy ze zemědělské činnosti. Dosud bylo přijato málo opatření k ochraně zdrojů s pitnou vodou, mnoho členských států EU to přehlíží, přestože se k tomu zavázaly. Je nutná spolupráce mezi všemi zainteresovanými stranami. Ukázal různé dobré příklady, například z Cologne regionu v Německu, kde spolupráce mezi zainteresovanými stranami funguje. Jejím cílem je posilnit udržitelné zemědělské praktiky za účelem ochrany podzemních zdrojů vody. EUREAU vydalo doporučení pro Společnou zemědělskou politiku týkající se výživy plodin a hnojení, úpravou a kultivací půdy, ochrany rostlin a water managementu.
V další části konference vystoupili členové organizací a společností. Eva Hernandez ze Světového fondu na ochranu přírody uvedla, že lidé dnes moc neřeší spotřebu vody, na druhou stranu se však zajímají o ochranu životního prostředí, je tedy třeba šetření vodou více propagovat, vidí zde potenciál. Firmy musí pochopit, že přírodní zdroje jsou součástí jejich kapitálu. Šetření vodou, udržitelné vodohospodářství není jen zodpovědnost průmyslu, ale i vlád, občanů, zkrátka všech. Při tom však se však nesmíme soustředit pouze na ochranu vody, přístup k ochraně prostředí musí být komplexní a zahrnovat i opatření vůči degradaci půdy, vypouštění emisí oxidu uhličitého apod.
Barry O'Donovan z ABP Food Group uznal, že vodě je pro ně, jako pro potravinářskou firmu, naprosto zásadní. Je třeba mít jednotnou terminologii v různých evropských jazycích. Před několika lety si dali ve společnosti cíl snížit o 50 % spotřebu vody, čehož už téměř dosáhli. Většinu těchto iniciativ dělají ze své vlastní vůle bez nařízení od vlády. Snaží se také více zapojit dodavatele (farmáře). Ulrike Sapiro má na starosti udržitelnost v Coca Cola Company pro oblast Evropy a východní Afriky. Používají EWS v Evropě, mimo Evropu však ještě ne, což by chtěli zavést. Vznesla řečnickou otázku, v čem je přidaná hodnota certifikace. Je třeba, aby certifikace a proces s ní spojený byl jasný. Jako problém vidí, že zákazníkům je jedno, zda certifikaci mají nebo ne. Když firmy řeknou, že mají určitý certifikát, zájem o svůj výrobek tím mezi lidmi nezvýší. Andrea Stoegbauer z BASF představila svou společnost. Jedná se o chemickou společnost působící v 80 zemích, pro kterou je voda zásadní, ať už pro chlazení či jako část samotných výrobků. Stanovili si Global Water Goal - do roku 2025 chtějí mít udržitelný water management. Začali už v roce 2012 v Evropě, poté v Americe a Číně. Pořádají na téma různé workshopy a chtějí zlepšit i vnitřní water management.
Následně konference pokračovala diskusí nad tématem, jak změnit korporátní chování v dodavatelském řetězci v průmyslu a zemědělství. Tento dodavatelský řetězec není přímý, jedná se spíše o síť. Do pléna se vznesla otázka, zda firmy mohou tlačit na tento řetězec - jeden zástupce firem, řekl, že ne - ten byl z ABP Food Group - dodavatelé by si našli jiného odběratele; druhý uvedl, že tlačit můžou - Mondi Group - výrobky z papíru - mají dostatek dodavatelů, takže si mohou vybírat a tím na ně i zatlačit. V Mondi Group se snaží mluvit o zlepšení vodohospodářství i s dalšími zainteresovanými osobami, chtějí ukázat důležitost problému. Dále se řešilo, jak přimět zemědělce, aby jejich vodohospodářství bylo více udržitelné. Zemědělci rádi vidí konkrétní kroky, čísla, jak jim pomůže toto udržitelné hospodářství. Mají na sobě dnes už dost tlaku, je třeba s nimi jednat postupně, není vhodné přijít s revolucí, vůči ní by se nejspíš bránili. Nesmíme jim nic nařizovat, lepší by bylo vést je. Zemědělcům je třeba ukázat konkrétní příklady a cíle. Když navíc existuje více standardů, farmáři nebudou vědět, který si vybrat; taková věc jim navíc přidělává práci navíc, musí se to zjednodušit. V závěru části se řešila certifikace produktu jako ,,organického". Tato certifikace bohužel vůbec neřeší vodohospodářství, zda při vzniku této plodiny bylo zapojeno udržitelné vodohospodářství. V tom lze vidět promarněnou příležitost. Celkově by se při jednání se zemědělci měla uplatňovat metoda cukru a biče; ,,cukr" by však měl převažovat.
Paul Campling z VITO Water Project představil jejich multi-aktérový přístup v Bollaertbeek Action Lab v západních Flandrách. Spadá pod Horizon 2020 a začal v roce 2017. Cílem jejich projektu je přispět k realizaci water managament, k mitigačním opatřením za účelem ochrany zdroje pitné vody. Podporují zúčastněné pozorování, podporu nejlepších praktik, vytvoření udržitelných modelů vodohospodářství a sběr informací. Hlavním aktérem projektu je společnost WaterGroep. V oblasti je velká kontaminace povrchové vody pesticidy. Na vyřešení musí spolupracovat mnoho aktérů, je to jediná možnost, jak problém vyřešit - zemědělci, vláda, nevládní organizace, průmysl i výzkum. Snaží se o transparentní a férový proces a o vizualizaci procesu pro lepší pochopení a znázornění.
Arjen Frentz z EUREAU mluvil o kvalitě vody a zemědělství. Dodavatelé vod musí mít přístup k adekvátním a dlouhodobě spolehlivým zdrojům. Tyto zdroje musí být důsledně chráněny a neznečišťovány chemikáliemi. Výraznými znečišťovateli vody jsou nitráty a pesticidy ze zemědělské činnosti. Dosud bylo přijato málo opatření k ochraně zdrojů s pitnou vodou, mnoho členských států EU to přehlíží, přestože se k tomu zavázaly. Je nutná spolupráce mezi všemi zainteresovanými stranami. Ukázal různé dobré příklady, například z Cologne regionu v Německu, kde spolupráce mezi zainteresovanými stranami funguje. Jejím cílem je posilnit udržitelné zemědělské praktiky za účelem ochrany podzemních zdrojů vody. EUREAU vydalo doporučení pro Společnou zemědělskou politiku týkající se výživy plodin a hnojení, úpravou a kultivací půdy, ochrany rostlin a water managementu.
Sdílet článek na sociálních sítích
