zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Hospodaření s dešťovou vodou z pohledu krajinářské architektury

09.11.2017
Obec, město
Voda
Hospodaření s dešťovou vodou z pohledu krajinářské architektury

Hospodaření s dešťovou vodou a zeleň jsou nezbytnou součástí adaptačních opatření na změnu klimatu ve městě.

Řada velkých sídel totiž již dnes trpí neduhy, souvisejícími s klimatickou změnou, které komplikují život místních obyvatel. Příkladem je efekt městského tepelného ostrova, kdy vlivem akumulace tepla zastavěným prostředím dochází k rozdílu teplot ve městě a jeho okolí až o několik stupňů. Horko má řadu negativních vlivů na zdraví. Senioři a malé děti jsou obzvláště ohrožené skupiny, ale nedostatečná regenerace organismu ve spánku, způsobená přílišným vedrem v nočních hodinách, ovlivňuje všechny. Jako účinný způsob, jak na situaci reagovat, se jeví zvýšení podílu ploch zeleně ve městě. Dle přírodovědce doc. Jana Pokorného strom s průměrem koruny 5 m během slunného letního dne odpaří 100 l vody a jeho průměrný chladicí výkon je téměř čtyřikrát větší než výkon klimatizačních zařízení v luxusních hotelích. Objevují se názory, že zeleň a její přítomnost ve městě hraje zásadní roli pro to, aby velká města byla v budoucnu vůbec obyvatelná - kromě zmíněného chlazení totiž rostliny přispívají ke zlepšení kvality vzduchu či ke snižování prašnosti a hluku.

Pro kvalitní zeleň je třeba vytvořit vhodné podmínky

Aby však zeleň splňovala naše nároky co nejefektivněji, něco za to vyžaduje. Zejména v extrémním prostředí městských ulic je třeba zajistit rostlinám vhodné podmínky. Kromě dostatečného prostoru pro kořeny je zcela zásadní vhodný výběr druhu stromu. Ne všechny dřeviny umí odolat zasolení půdy posypovou solí nebo zhutnění způsobeným motorovým i pěším provozem. Zcela zásadní je pak dopřát rostlinám dostatečnou zálivku. Jak zmiňujeme výše - strom umí chladit efektivně, potřebuje pro to ale dostatek vody. Zálivka stromů pitnou vodou z vodovodního řadu se začíná projevovat jako poněkud nadstandardní luxus. Vzniká tak prostor pro plodné snoubení zelené a modré infrastruktury, protože hospodaření s dešťovou vodou a zadržování srážkové vody v místě jejího spadu může znamenat potenciální zásobení rostlin kvalitní zálivkovou vodou. Zatímco šedá infrastruktura je většinou jednoúčelovým technickým řešením, uloženým ideálně mimo zorné pole společnosti, prvky zelené a modré infrastruktury jako zelené zasakovací průlehy a poldry nejsou skryty v podzemí a díky svojí bezprostřední přítomnosti se stávají součástí každodenního života. O jejich vyšší estetické hodnotě nemluvě. Příkladem je čtvrť Solar City v rakouském Linci, kde je systém HDV citlivě integrován do soukromých zahrad i veřejného prostoru.

Základem je odborný a koncepční přístup

Zelená i modrá infrastruktura nejefektivněji fungují, jsou-li jejich dílčí částí vzájemně propojeny. Aby k tomu mohlo dojít, je třeba, aby města k systémům zeleně i HDV přistupovala promyšleně a systematicky. Základem je zpracování koncepčních dokumentů odborníky z oboru krajinářské architektury a vodohospodářství. V případě nové čtvrti je vhodné, aby architekt se zmíněnými profesemi spolupracoval už v počátcích plánovacího procesu, jako tomu bylo ve zmíněném Solar City nebo v případě univerzitního kampusu v Brně-Bohunicích. Odborníci umí zhodnotit vhodnost daného typu zeleně a znají regulativy, které se na dané území vztahují. Jinak bude vypadat návrh v reprezentativním historickém centru a jinak v nově vznikající čtvrti na okraji města. I v případě jednotlivé stavby je vhodné spolupracovat s profesionálem a promýšlet záměr dopředu - to platí zejména v případě zelených střech. Vždy je třeba si na začátku stanovit, jaký je cíl plánovaného ,,zeleného" opatření a kolik času či financí je možné věnovat jeho údržbě. Zelené střechy zpomalují a snižují odtok srážkové vody, zelené fasády jsou pak spíše záležitostí sloužící pro tepelné izolování a stínění budovy. Popínavé rostliny jsou poměrně nenáročným řešením - je třeba respektovat odlišné způsoby přichycení rostliny či jejich maximální výšku apod. Jiné formy zelených stěn, např. vysazování rostlin do polic, modulů nebo plošně na stěnu opatřenou konstrukcí s geotextilií jsou poměrně náročné na realizaci i údržbu. Je u nich třeba posoudit uplatnitelnost s ohledem na statické podmínky stavby, instalovat vhodný systém pro výsadbu rostlin, automatickou závlahu a správně volit rostliny. Dešťová voda z retenčních nádrží se dobře hodí pro závlahu střešních zahrad a záhonů, avšak vzhledem k citlivosti ,,hadičkového" zavlažovacího systému většiny vertikálních zahrad, se v tomto případě využívá cenná voda pitná, aby nedošlo k ucpání vedení, a tím pádem k výpadku zásobování vodou. Problematická je rovněž ne zcela spolehlivá mrazuvzdornost systému, což tomuto typu zeleně poněkud brání v masovějším rozšíření. Odborně provedené zelené stěny jsou leckde životaschopné i v našich podmínkách, avšak jejich větší aplikace je zatím pro jejich nákladnost a technickou náročnost spíše problematická. Nicméně zeleň, ať v ulicích, na střechách nebo na zdech, má zejména v souvislosti s HDV velký potenciál, jde jen o to nebát se přizvat odborníka, který jej bude umět v náš prospěch využít. Sama města pak mohou jít obyvatelům a vlastníkům nemovitostí příkladem - ve Vídni aplikují zelené střechy a fasády na budovách svých úřadů. Ačkoliv se jedná o relativně drobné projekty, vysílají jasný signál, že městu problematika adaptace na změnu klimatu leží na srdci.

Autorka: Lucie Pančíková

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí