Symbolem CHKO Orlické hory je bledule jarní

Poměrně zachovalý krajinný celek tvořený hřebenem Orlických hor a částečně malebným podhůřím, tvoří Chráněná krajinná oblast (CHKO) Orlické hory. Na ploše 204 kilometrů čtverečních se nacházejí dvě národní přírodní rezervace (Bukačka a Trčkov), 13 přírodních rezervací a šest přírodních památek. Jsou tu vyznačeny také čtyři naučné stezky: Okolím Deštného, Zemská brána, Po hřebeni Orlických hor a Bedřichovka. CHKO byla vyhlášená před půl stoletím, 28. prosince 1969.

Z téměř rovné linie hlavního hřebene vystupuje o něco výraznější vrchol Velké Deštné (1115 metrů), z mnoha míst v podhůří je zřetelně vidět výrazný průsmyk mezi Korunou a Homolí, půlící hlavní hřeben. Nejnižší místo na řece Bělé je ve výšce 416 metrů nad mořem. A právě na Velké Deštné byla letos v říjnu otevřena nová, asi 18 metrů vysoká rozhledna s půdorysem nepravidelného pětiúhelníku.

V Orlických horách, které také v minulých letech zasáhla kůrovcová kalamita, tvoří v současné době smrčiny více než 80 procent lesních porostů, přičemž ale nejcennější částí CHKO jsou lesy s vysokým zastoupením listnáčů ve vrcholových partiích hor.

Po protestech obcí, ale CHKO Orlické hory a řady odborníků zastavila vláda v roce 2018 přípravy na vybudování přehrady Pěčín na řece Zdobnici.

V období před osídlením území člověkem byl v Orlických horách dominantní buk lesní, po něm následovala jedle bělokorá a smrk ztepilý. Posléze ale hřeben Orlických hor ovládly smrčiny. V 80. letech 20. století zde v důsledku imisního poškození lesů vznikly rozsáhlé holiny, rozkládající se od Šerlichu po Anenský vrch. Ty byly obnovovány zejména smrkem ztepilým či geograficky nepůvodním smrkem pichlavým.

Území CHKO Orlické hory je podle kriterií přírodních hodnot rozděleno do čtyř zón. Do první zóny (asi sedm procent území) jsou zahrnuty plochy z hlediska ochrany přírody nejcennější, druhá zóna (na 39 procent plochy) zahrnuje zachovalé části krajiny CHKO, třetí zóna (51 procent území) je tvořena volnou krajinou a čtvrtá zóna (na tři procenta plochy) zahrnuje zastavěné části území CHKO.

Jedinečná přírodní scenérie CHKO zahrnuje hluboká a strmá údolí říček Zdobnice, Říčky, Bělé, Kněžny, Olešenky a Zlatého potoka. Prameniště těchto řek, ležící na svazích hlavního hřebene, dnes představují ostrůvky nejzachovalejších přírodních biotopů, které sestupují z hor do podhůří lesnatými údolími. V jejich závěrech se nachází celá řada pramenišť a podmáčených horských luk.

Jelení lázeň a U Kunštátské kaple jsou vrcholová rašeliniště se zajímavou květenou a zvířenou. Osobitou krásu této oblasti dotváří zachovalá lidová architektura. Přirozené bezlesí se v Orlických horách omezuje pouze na vrchovištní rašeliniště (Jelení lázeň a Kunštátská kaple), kde se dochovaly četné druhy z poslední doby ledové (například klikva bahenní, kyhanka sivolistá, ostřice chudokvětá) a společenstva silikátových skal a drolin (především v údolí Bělé, Zdobnice a Říčky).

V CHKO je přes 45 chráněných druhů rostlin. Nejhojnějším a nejtypičtějším zástupcem je bledule jarní, která je i ve znaku Správy CHKO. Poměrně velkou populaci zde má i endemit hořeček mnohotvarý český, po kterém se jmenuje přírodní rezervace Hořečky. Najde se tady i několik zástupců orchidejí.

V Orlických horách se vyskytuje hodně netopýrů, žijí tu tetřívek lesní, kos horský, ořešník kropenatý a mnoho ohrožených druhů živočichů, třeba střevlík, bobr evropský, čolek horský, chřástal polní či hýl rudý.

Orlické hory nabízejí příznivé podmínky pro běžecké i sjezdové lyžování. Nejvýznamnějšími středisky sjezdového lyžování jsou Deštné v Orlických horách, Říčky a polský Zieleniec.