Monitoring rostlin a živočichů na Šumavě kvete - nekončící práce profesionálů a nadšení amatérů přinesly už více než milion záznamů!

Mezi základní činnosti Správy Národního parku Šumava patří monitoring lesů, bezlesí, mokřadů a systematický monitoring výskytu živočišných a rostlinných druhů. Ten slouží např. jako podklad pro rozhodování státní správy v nejrůznějších řízeních ale také jako zdroj informací o rozšíření řady druhů rostlin a živočichů. Právě monitoring nám pomáhá vyhodnocovat změny v širším krajinném měřítku.

,,Nejrůznější monitoringy probíhají na území národního parku a chráněné krajinné oblasti neustále. Velká řada z nich se periodicky opakuje, takovým příkladem je sledování vývoje ptačích populací. Některá šetření jsou úzce profilovaná, zaměřená na jeden druh. Jiná sbírají data o výskytu po ploše formou náhodných setkání. Ale i to je systematický monitoring, do kterého jsou zapojeni všichni v terénu se pohybující zaměstnanci Správy Národního parku Šumava. Jeho výsledky se prakticky okamžitě promítají v takzvané nálezové databázi," vysvětluje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

Například na přelomu roku 2019 a 2020 pracovníci Správy NP Šumava dokončili plošný monitoring bobra evropského. Tento chráněný živočich v posledních letech na území národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava zažívá období rozmachu.

,,Jeho přítomnosti si na Šumavě i v podhůří nelze nevšimnout. Do monitoringu, který probíhal od září 2019 do ledna 2020, se zapojily desítky terénních pracovníků Správy Národního parku i Chráněné krajinné oblasti Šumava. Ti přinesli více než 1300 záznamů různých pobytových znaků, které objevili. Ty se pak musejí vyhodnocovat na základě jasných postupů, abychom zjistili, kolik teritorií (rodinných okrsků) bobr na Šumavě v současné době využívá," vysvětluje Vladimír Dvořák, koordinátor letošního monitoringu bobra evropského.

První předběžné výsledky ukazují, že od posledního komplexního monitoringu, který byl proveden před čtyřmi lety, došlo ke zdvojnásobení počtu osídlených teritorií. Odhalili jsme 83 samostatných teritorií a 12 teritorií pravděpodobných.

,,Podobná práce je i s posledním monitoringem zaměřeným na pobytové znaky vlka, rysa a losa. Jeho cílem bylo během jednoho dne vysledovat veškeré pobytové znaky výše zmíněných druhů po celém území NP a CHKO Šumava. Proto jsme do něj zapojili 88 lidí, kteří v jeden jediný den vyrazili na 67 míst a měli za úkol sledovat a zapsat především stopy jednotlivých zvířat a také další pobytové znaky, jako je trus, moč nebo srst," říká koordinátorka monitoringu Jitka Zenáhlíková.

Tomuto monitoringu předcházela příprava metodiky, vytipování oblastí monitoringu a podrobné školení zúčastněných pracovníků Správy Národního parku Šumava.

,,Z takového konkrétního monitoringu mám v této chvíli na stole 80 záznamů, které musím zpracovat. Opět je k tomu vytvořená metodika a zhruba několik týdnů, či spíše měsíců bude trvat, než budu moci vypracovat závěrečnou zprávu s podrobným vyhodnocením," dodává Jitka Zenáhlíková. ,,Už dnes ale mohu říci, že jsme pobytové znaky vlka zaznamenaly v jednom dni na 14 různých místech Šumavy."

Veškeré získané záznamy putují do tzv. Nálezové databáze. Tam se ukládají informace z cílených monitoringů i každodenních pozorování terénních zaměstnanců. Nálezovou databázi, kterou používáme pro území Národního parku i Chráněné krajinné oblasti Šumava, spravuje Agentura ochrany přírody a krajiny a prostřednictvím mobilní aplikace Biolog je veřejně přístupná. V rámci Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava funguje jako základní podkladový materiál pro práci v oblasti ochrany přírody.

,,Nálezovou databázi využíváme od roku 2009. Aktuálně je v ní pro oblast národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava (163 000 ha) přes milion záznamů téměř 7 400 druhů. Nejstaršími záznamy jsou jednokvítek velekvětý a bradáček srdčitý na Zhůří u Rejštějna. Tyto druhy v roce 1793 pozoroval J.Ch. Lindacker a do nálezové databáze se dostaly převedením záznamů z Databanky flóry České republiky," upozorňuje na zajímavosti z Nálezové databáze Pavla Čížková z Národního parku Šumava.

,,Tyto a další staré záznamy, jako třeba pozorování medvěda hnědého z roku 1804 na Kvildě nebo rysa ostrovida z roku 1801 v Horní Vltavici se do nálezové databáze doplňují postupně a ne zcela systematicky, takže Šumava se možná v budoucnu dočká ,,nového" nejstaršího záznamu. Nálezová databáze je spravovaná jednotně, je přístupná on-line, a shromažďují se v ní jak historické, tak současné záznamy o výskytu rostlin, hub a živočichů. Umožňuje nám v reálném čase sdílet záznamy o výskytu druhů na území celé Šumavy a na základě aktuálních informací efektivně chránit přírodu," doplňuje Pavla Čížková.

Pro zajímavost, jednokvítek velekvětý a bradáček srdčitý evidujeme na Šumavě i v současné době, tedy více než 200 let od prvního záznamu. Jednokvítek velekvětý jsme v posledních 10 letech zaznamenali zhruba na 15 lokalitách, které jsou na Železnorudsku, Prášilsku, Modravsku, Boubínsku, Strážensku, Stožecku a ve vojenském výcvikovém prostoru Boletice. Bradáček srdčitý je v posledních 10 letech uváděný především na Modravsku, ale také na Prášilsku a Boubínsku. Rys ostrovid už je v databázi také ,,běžnou" položkou, oproti medvědu hnědém, který na svůj aktuální zápis do nálezové databáze stále čeká.

,,Data z Nálezové databáze ochrany přírody jsme jako podklad použili např. i pro tvorbu odborného návrhu tzv. klidových území. S pomocí těchto dat jsme sestavovali území s výskytem druhů rostlin či živočichů citlivých na nadměrnou návštěvnost. Data v nálezové databázi jsou průběžně ověřována předními českými odborníky. Databáze tak slouží i jako důkazní prostředek pro případné soudní spory," vysvětluje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

V nálezové databázi ale nejsou jen záznamy zaměstnanců Správy NP Šumava. Ty tvoří dosti malou část onoho obrovského souboru. Ten plní spousta profesionálních ochránců přírody, vědců, ale také obrovské množství nadšenců.

,,Díky práci a nadšení takových lidí se nám před očima odkrývá často nová a dosud nepoznaná tvář šumavské přírody. A statisíce záznamů stále čekají na své odborné zpracování a vyhodnocení! Děkuji všem, kteří se na této mravenčí a nehonorované práci podílí. Je pro naši práci velmi potřebná," zakončuje Pavel Hubený