Polemika k článku Co dělat s výměty z třídiček plastových odpadů?

Článek autora je ve svém závěru velmi optimistický, co se týče řešení výmětů z třídiček plastových odpadů v budoucnosti. Firmy které nakládají s výměty z linek, však mají problém už dnes. Zejména proto, že ukládání výmětu na skládku je mimo zákon pod pokutou již od 1. 1. 2021. Tím se do stresu dostalo mnoho kolegů - odpadářů, kteří denně sbírají a třídí plasty a slouží městům a obcím. Dovolím si proto s obsahem článku polemizovat několika připomínkami.

Autor článku tvrdí, že problém ceny je mediálně nafouknutý a činní 6 Kč na občana a rok. Metodiku autora jsem použil na data z odpadového sektoru na Ostravsku. Globální změna toků výmětů na ZEVO, jak autor navrhuje, způsobí větší navýšení přímých nákladů, než uvádí autor, a to cca 10-18 Kč na občana a rok. Rozmezí je dáno množstvím vytříděných plastů v jednotlivých svozových oblastech a množstvím výmětů. Bohužel je nutno počítat i s nepřímými náklady, a to zejména s přepravou. V ČR máme zhruba 100 skládek, kde výměty až doposud končily. Změnou zákona však tyto výměty můžeme teoreticky odklonit pouze do zhruba 15 koncových zařízení. (ZEVO, výrobny TAP). Převážet na větší vzdálenost lehké plasty znamená náklady navíc na lisování a náklady na přepravu. Na tunu výmětů budou tyto náklady činit dalších 1000 Kč/t. Tedy dalších 6-9 Kč na občana a rok. Vzhledem k tomu, že koncovky nejsou v rámci ČR rozmístěny rovnoměrně, odlehlejší regiony a třídičky z těchto oblastí budou mít velké přejezdy na koncovku pro využití výmětů a budou tyto nepřímé náklady přenášet na obce ve své spádové oblasti. Dopady mohou být citelné.

S čím zásadně nelze souhlasit, je autorovo tvrzení, že 15 % výmětu lze zákonně uložit na skládku. Z vlastností výmětů plastů a z dikce zákona je jasné, že tento materiál neplní limit 6,5 MJ/kg v sušině, a tedy v souladu s §36, odst. 5 zákona 541/2020 Sb. se skládkovat nesmí. Nelze to změnit ani názorem autora ani metodickým pokynem či jiným vyjádřením MŽP ČR, které je v rozporu s ustanovením platného zákona. Což opět náklady zvýší.

Pokud opustíme oblast finančních dopadů, které jsou a budou násobně vyšší, než uvádí autor, další problematikou, kterou nám zbývá řešit, je oblast energetického využití výmětů. Nechci tady hovořit za ZEVO, protože nejsem detailně obeznámen s provozem těchto zařízení. Za zpracovatele TAP si však dovolím několik poznámek. Úvahu a zjednodušující pohled autora, že výmět z třídění plastů nahradí jiný stávající odpad pro výrobu TAP a problém je vyřešen. Takový názor odmítám, jako neodborný a neodpovídající praxi. Od převzetí výmětů až k výrobě TAP vede několik kroků. Nejdůležitější je splnit požadavky odběratele ve všech parametrech. Jak je správně uvedeno, výměty obsahují i inertní frakce. Ty je nutno dostat pryč a dále splnit limitní obsahy Cl, Al a další parametry. Je třeba také stabilizovat heterogenní vlastnosti výmětů jednodruhovými odpady. V závislosti na technologii výroby se procento výmětů na vstupu do výroby podle mého odhadu bude u různých výrobců pohybovat v určitém rámci, zhruba v rozmezí 10-50 %. Budou i výjimky, kdy budou výměty přijaty ve 100 %, ale k jejich stabilizaci dojde až v cementárnách.

Předposlední připomínku mám k dovozu paliva ze zahraničí. Autor zde opět předkládá zjednodušené řešení náhrady zahraničních dovozů TAP českými odpady. Musíme si uvědomit, že poplatky za skládky v zahraničí nestagnovaly tak jako v ČR. Tím se v zahraničí utvořil ekonomický rámec pro investování do technologií třídění a výroby TAP. Zároveň se v zahraničí budovaly i technologie na využití TAP v energetice. Cena odpadů na vstupech pro výrobu TAP je násobně vyšší než v ČR a tyto ceny umožňují ekonomicky dovážet TAP například z Itálie až k nám. A nejen to. Ceny dovážených TAP jsou v záporných cenách. Prostě čeští výrobci TAP jsou v tvrdém evropském konkurenčním tlaku v tomto segmentu trhu. Proto také nebylo moc důvodů stavět u nás nové kapacity na výrobu TAP. Nový zákon zákazem ukládání výmětu na skládky nejprve způsobí zvýšení cenové hladiny výmětu, což se v současné době již děje, a teprve následně se objeví noví investoři. To si opět vyžádá čas. A asi všichni víme, jak dlouhá je cesta ke stavebnímu povolení v podmínkách ČR.

Poslední překážkou k okamžitému přesměrování výmětů jsou obchodní záležitosti. Kontrakty, v nichž je sjednán objem a cena, se zpravidla uzavírají na rok. Technické parametry jsou nepřekročitelné. Změny v kontraktech předpokládají vyjednávání v celých řetězcích toku odpadů a jeho úprav. Tady správně autor došel k závěru, že to určitou dobu potrvá. Všichni budeme muset v souladu s novým zákonem změnit současný systém hospodaření s odpady, což je běh na dlouhou trať. Navíc se má třídění u obcí zvyšovat, a jak poroste cena za tuto komoditu a její množství, budou se objevovat nové podnikatelské příležitosti. Proto se znovu a znovu se vkrádá otázka, proč tato povinnost platí ihned, bez přechodného období?

Tímto si dovolím vyzvat zástupce ZEVO a cementářů k diskuzi a k tomu, aby problematiku přijetí výmětu do svých technologií včetně kapacitních a technických podmínek popsali v rámci současné reálné praxe. Někoho možná napadne, proč by měla probíhat diskuze až teď, když zákon se připravoval tak dlouho a platí od 1. 1. 2021. Diskuze k výše uvedené problematice nemohla proběhnout při přípravě zákona. Konečný text §36 byl totiž včleněn do zákona ve sněmovně až v září 2020, kdy se poprvé objevilo stanovisko, že prioritně záleží při uložení výmětu na skládky na limitu výhřevnosti bez výjimek. A nyní tedy bez výjimek ze zákona tato povinnost platí.

Autor článku správně konstatuje, že změna toků odpadů potrvá dlouhou dobu. Nicméně zákonodárci, aniž dal šanci k diskuzi, tuto povinnost vyžadují ihned. Tím způsobili, že mnoho kolegů z odpadářského sektoru, kteří dlouhodobě a denně v praxi a v dosavadním rámci zákona a ekonomiky budovali systém sběru, třídění a využívání odpadů, se přijetím nového zákona dostali mimo legislativní rámec bez jakéhokoliv přechodového období. A to není fér jednání a také to je onen okamžitý zásadní problém výmětů z plastů. Není to problém do budoucna. Problém je to teď. Kdo jej způsobil, měl by zjednat nápravu a dát všem dotčeným subjektům čas na změnu toků odpadů.

Tímto vyzývám všechny dotčené strany k otevřené diskuzi nad uvedenou problematikou.

Autor: Petr Bielan