Nakládání se stavebními odpady, jejich recyklace a využití

NAKLÁDÁNÍ SE STAVEBNÍMI ODPADY, JEJICH RECYKLACE A VYUŽITÍ Vzrůstající objem odpadů všeho druhu je doprovodným jevem ekonomicky rozvinuté společnosti a současně jedním z problémů ochrany životního prostředí. Řešení založené na principech dlouhodobě udržitelného rozvoje leží jak v oblasti normativní regulace (legislativa), tak i v oblasti technické i ekonomické (stimulace k recyklaci odpadů). Značný podíl v objemech odpadů představuje stavební odpad. Stavebnictví zatěžuje životní prostředí při výrobě stavebních hmot (energetická náročnost výroby, těžba přírodních surovin), dopravní náročností (značná hmotnost staveb a tím i dopravovaných materiálů), lokálně a krátkodobě vlastním staveništěm (hlučnost, prašnost, stavební odpady) a dlouhodobě užíváním budov (energetická náročnost vytápění). Současně je stavebnictví schopno i částečně odlehčovat životní prostředí především schopností spotřebovávat průmyslové a stavební odpady jako náhradu přírodních surovin. Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech definuje materiálové využití odpadů jako náhradu prvotních surovin látkami získanými z odpadů, které lze považovat za druhotné suroviny nebo využití látkových vlastností odpadů k původnímu účelu nebo jiným účelům, s výjimkou bezprostředního získání energie. Stavební odpad, který představuje významný podíl odpadů společnosti, je z velké části recyklovatelný. V zemích EU připadá na jednoho obyvatele ca 700 až 800 kg stavebního odpadu (bez výkopové zeminy) ročně, v ČR je to dle oficiální statistiky MŽP zpracované Ekologickým ústavem necelých 170 kg/rok. Na základě rozsáhlého průzkumu ARSM, je však reálná minimální hodnota ca 400 kg/obyvatele a rok, včetně výkopové zeminy pak ca 1200 kg/obyvatele a rok. Přehledně lze stavební odpad rozčlenit na čtyři základní skupiny i s podíly jejich zastoupení ve stavebním odpadu tak, jak byly publikovány např. v Stav recyklace stav. odpadů ve srovnání s některými zeměmi EU. - výkopová zemina (nepojená zemina) 65% až 75% - materiál z demolice vozovek (materiál z dopravních ploch bez zeminy) 10% až 15% - demoliční stavební minerální suť 5% až 20% - odpady ze stavenišť 5% až 15% Podíly jsou odlišné podle urbanizace a industrializace oblasti, proto je nutno uvedená čísla považovat pouze za orientační. Kvantifikace stavebního odpadu vychází z technologie výstavby, průměrného stáří demolovaných objektů a hustoty zástavby. U pozemních staveb obsahuje suť a odpady podle konkrétní stavby řadu látek. Tyto látky jsou vždy v těsném vztahu k dané stavbě a mohou obsahovat následující skupiny hmot: ornici, beton (příp. s ocelovou výztuží), cihelné zdivo, maltu, sádrové materiály, dřevo, plasty, železné a neželezné kovy, papír, živice, zbytky nátěrů a tmelů. K odpadům ze stavenišť mohou patřit naproti tomu všechny věci odpadající v daném pracovním místě, také odpady ze sanace domů a bytů. Pojem staveništní odpad zahrnuje: minerální složky, dřevo, ocel a neželezné kovy, plasty, papír, bitumenovou lepenku, organické zbytky, zásypový odpad i nebezpečné odpady (barvy, laky, ředidla). Po odpovídajícím zpracování lze minerální stavební suť použít zejména v těchto oblastech: protihlukové stěny, zásypy výkopů, podkladní vrstvy namáhaných vozovek, parkovacích ploch a sportovišť, pojené vrstvy méně namáhaných vozovek, zpevňování lesních a zemědělských cest, v omezené míře kamenivo do betonu a do malt, plnivo pro různé stavební materiály pojené hydraulickým nebo bitumenovým pojivem, podkladní vrstvy namáhaných vozovek. Zdroj:www.arsm.cz