Tam, kde je potřeba hospodařit s poměrně rozsáhlým provozním majetkem, např. při správě obecních vodovodů a kanalizací nebo místních komunikací, odvozu, využívání a odstraňování odpadů, pracují v městech a obcích komunální obchodní společnosti.
Komunální obchodní společnosti - problémy poskytování podpor z fondů
Podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, platného v devadesátých letech, byla forma společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti v podstatě jediným způsobem, jakým bylo možno na ekonomickém základě zajišťovat komunální služby v obci či několika obcích společně. Zmiňovaný zákon o obcích dokonce předpokládal zajišťování různých činností tímto způsobem, neboť v § 14 uvádí, že "Obce mohou samostatně podnikat a účastnit se podnikatelské činnosti právnických a fyzických osob." Forma sdružení byla ponechána pro aktivity v oblasti nemateriální činnosti (§ 17).
Svazek obcí
Teprve v roce 2000 se v novém zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. upravuje forma svazku obcí, který je samostatným právním subjektem (§ 49 a dalších s odvoláním na § 20i a § 20j Občanského zákoníku). Pro oblast hospodářských činností však současná právní úprava spolku obcí zdaleka nedosahuje kvality právní úpravy podle Obchodního zákoníku a spíše předpokládá, že spolek deleguje praktické provádění činností na třetí - privátní podnikatelský subjekt.
Na komunální společnost zřízenou podle Obchodního zákoníku se vztahují všechna ustanovení platná pro každou jinou obchodní společnost. Nutnost udržet si své postavení v hospodářské soutěži vede racionálnímu hospodaření a výhodnosti pro obec.
Komunální obchodní společnost se však od soukromých obchodních společností zásadně liší v samotném poslání a účelu podnikání. Zatímco podnikání podle § 2 Obchodního zákoníku je "soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku", podnikání komunální společnosti je činnost primárně zaměřená na vykonávání veřejných komunálních služeb v samostatné působnosti obce (a odchyluje se tak od § 2). Dojde-li k vytvoření zisku, je navrácen do komunálního sektoru. Komunální společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost se tak jeví jako optimální forma pro ty obce, které chtějí mít plný, bezprostřední vliv na zajišťování veřejných služeb pro své občany a přitom se chovat rozumně podnikatelsky. Výhody jsou nesporné.
Se vstupem České republiky do Evropské unie a s možností financování projektů z fondů EU narážejí naše osvědčené komunální společnosti na významná omezení. Je na ně totiž pohlíženo stejně jako na privátní podnikatelské subjekty.
Podle nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, nesmí v případě investic do podniků příspěvek překročit 35 % celkových nákladů. U obcí je maximální hranice 75 %. Česká směrnice MŽP č. 8/2004 o poskytování finančních prostředků z Operačního programu Infrastruktura např. pro Opatření 3.4. Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží je dokonce přísnější a omezuje podporu na 100 000 eur, tj. přibližně 3 miliony Kč. Je známou skutečností, že investiční náklady kompostárny v závislosti na technologii a velikosti se pohybují v řádech desítek milionů Kč a za současných podmínek je provoz kompostárny bez dotací hluboce ztrátový.
Navíc je zde požadavek na vyřešení majetkoprávního vztahu k pozemku, na kterém bude předmět podpory realizován a žadatel musí být vlastníkem nebo nájemcem předmětu podpory.
Chce-li komunální společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost za těchto podmínek realizovat např. projekt výstavby kompostárny s podporou z fondů EU nebo SFŽP, musí volit jedno ze dvou východisek. Bude-li žadatelem o podporu sama komunální společnost, musí se spokojit s podporou minimálního rozsahu, tj. 3 mil. Kč.
Žadatelem o podporu však může být obec. V tom případě obec sama se svojí vlastní společností uzavře smlouvu o nájmu majetku (pozemku, skládky), který většinou sama dříve převedla na komunální společnost, poté obec formálně realizuje projekt (přičemž zřejmě realizací projektu pověří svoji komunální společnost) a vybudované zařízení (např. kompostárnu) po dokončení smluvně pronajme své vlastní společnosti. Tento postup nic neřeší, protože jak komunální společnost, tak vybudované zařízení jsou v majetku obce.
Nesystémový postup
Chce-li stát ochránit investici vybudovanou s finanční podporou EU nebo SFŽP před zcizením, může to učinit formou právních a finančních záruk na straně obce. Řada samoúčelných nájemních smluv zcela jistě není nejvhodnějším nástrojem. Tento nesystémový postup je vynucen výkladem pojmu "podnik = společnost ve smyslu Obchodního zákoníku". Chceme-li se přiblížit více realitě, musíme se dívat na komunální obchodní společnost spíše ve smyslu "příspěvkové organizace zřizované obcí".
Zatímco v zemích evropské patnáctky existovala legislativa upravující podnikání obcí (svazky obcí) v komunálních službách, v České republice se částečná právní úprava objevila až po roce 2000. Komunální obchodní společnosti však nejsou společnosti podnikající ve smyslu skutečné hospodářské soutěže, jak je chápe Evropa a Obchodní zákoník.
Převzetí některých ustanovení evropské legislativy do českých norem, aniž bychom se snažili o jejich věcně správnou transpozici, má často negativní dopady v praxi. V tomto případě nebudou některé veřejně prospěšné projekty realizovány, neboť bez významné podpory investic nejsou ekonomicky udržitelné, nebo budou realizovány na komerční bázi s plnými dopady do obecních rozpočtů a na platby občanů za komunální služby. Na rozdíl od komunálních obchodních společností, podnikatelské subjekty provádějí svoji činnost za účelem dosažení zisku. Tento zisk musí uhradit občan nebo obec v platbách za služby.
Při výkladu zákona jsou formální aspekty upřednostněny před věcnými a obce jsou nuceny si počínat méně hospodárným způsobem. Škoda. Na jedné straně existují značné potřeby komunální sféry. Na druhé straně existují značné finanční prostředky. Ovšem mechanizmy, které by je měly propojit, jsou více než "kostrbaté" až kontraproduktivní.
AUTOR: Ing. Jiřina Vyštejnová
Envifinance, s. r. o.
Svazek obcí
Teprve v roce 2000 se v novém zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. upravuje forma svazku obcí, který je samostatným právním subjektem (§ 49 a dalších s odvoláním na § 20i a § 20j Občanského zákoníku). Pro oblast hospodářských činností však současná právní úprava spolku obcí zdaleka nedosahuje kvality právní úpravy podle Obchodního zákoníku a spíše předpokládá, že spolek deleguje praktické provádění činností na třetí - privátní podnikatelský subjekt.
Na komunální společnost zřízenou podle Obchodního zákoníku se vztahují všechna ustanovení platná pro každou jinou obchodní společnost. Nutnost udržet si své postavení v hospodářské soutěži vede racionálnímu hospodaření a výhodnosti pro obec.
Komunální obchodní společnost se však od soukromých obchodních společností zásadně liší v samotném poslání a účelu podnikání. Zatímco podnikání podle § 2 Obchodního zákoníku je "soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku", podnikání komunální společnosti je činnost primárně zaměřená na vykonávání veřejných komunálních služeb v samostatné působnosti obce (a odchyluje se tak od § 2). Dojde-li k vytvoření zisku, je navrácen do komunálního sektoru. Komunální společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost se tak jeví jako optimální forma pro ty obce, které chtějí mít plný, bezprostřední vliv na zajišťování veřejných služeb pro své občany a přitom se chovat rozumně podnikatelsky. Výhody jsou nesporné.
Se vstupem České republiky do Evropské unie a s možností financování projektů z fondů EU narážejí naše osvědčené komunální společnosti na významná omezení. Je na ně totiž pohlíženo stejně jako na privátní podnikatelské subjekty.
Podle nařízení Rady (ES) č. 1260/1999 ze dne 21. června 1999, nesmí v případě investic do podniků příspěvek překročit 35 % celkových nákladů. U obcí je maximální hranice 75 %. Česká směrnice MŽP č. 8/2004 o poskytování finančních prostředků z Operačního programu Infrastruktura např. pro Opatření 3.4. Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží je dokonce přísnější a omezuje podporu na 100 000 eur, tj. přibližně 3 miliony Kč. Je známou skutečností, že investiční náklady kompostárny v závislosti na technologii a velikosti se pohybují v řádech desítek milionů Kč a za současných podmínek je provoz kompostárny bez dotací hluboce ztrátový.
Navíc je zde požadavek na vyřešení majetkoprávního vztahu k pozemku, na kterém bude předmět podpory realizován a žadatel musí být vlastníkem nebo nájemcem předmětu podpory.
Chce-li komunální společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost za těchto podmínek realizovat např. projekt výstavby kompostárny s podporou z fondů EU nebo SFŽP, musí volit jedno ze dvou východisek. Bude-li žadatelem o podporu sama komunální společnost, musí se spokojit s podporou minimálního rozsahu, tj. 3 mil. Kč.
Žadatelem o podporu však může být obec. V tom případě obec sama se svojí vlastní společností uzavře smlouvu o nájmu majetku (pozemku, skládky), který většinou sama dříve převedla na komunální společnost, poté obec formálně realizuje projekt (přičemž zřejmě realizací projektu pověří svoji komunální společnost) a vybudované zařízení (např. kompostárnu) po dokončení smluvně pronajme své vlastní společnosti. Tento postup nic neřeší, protože jak komunální společnost, tak vybudované zařízení jsou v majetku obce.
Nesystémový postup
Chce-li stát ochránit investici vybudovanou s finanční podporou EU nebo SFŽP před zcizením, může to učinit formou právních a finančních záruk na straně obce. Řada samoúčelných nájemních smluv zcela jistě není nejvhodnějším nástrojem. Tento nesystémový postup je vynucen výkladem pojmu "podnik = společnost ve smyslu Obchodního zákoníku". Chceme-li se přiblížit více realitě, musíme se dívat na komunální obchodní společnost spíše ve smyslu "příspěvkové organizace zřizované obcí".
Zatímco v zemích evropské patnáctky existovala legislativa upravující podnikání obcí (svazky obcí) v komunálních službách, v České republice se částečná právní úprava objevila až po roce 2000. Komunální obchodní společnosti však nejsou společnosti podnikající ve smyslu skutečné hospodářské soutěže, jak je chápe Evropa a Obchodní zákoník.
Převzetí některých ustanovení evropské legislativy do českých norem, aniž bychom se snažili o jejich věcně správnou transpozici, má často negativní dopady v praxi. V tomto případě nebudou některé veřejně prospěšné projekty realizovány, neboť bez významné podpory investic nejsou ekonomicky udržitelné, nebo budou realizovány na komerční bázi s plnými dopady do obecních rozpočtů a na platby občanů za komunální služby. Na rozdíl od komunálních obchodních společností, podnikatelské subjekty provádějí svoji činnost za účelem dosažení zisku. Tento zisk musí uhradit občan nebo obec v platbách za služby.
Při výkladu zákona jsou formální aspekty upřednostněny před věcnými a obce jsou nuceny si počínat méně hospodárným způsobem. Škoda. Na jedné straně existují značné potřeby komunální sféry. Na druhé straně existují značné finanční prostředky. Ovšem mechanizmy, které by je měly propojit, jsou více než "kostrbaté" až kontraproduktivní.
AUTOR: Ing. Jiřina Vyštejnová
Envifinance, s. r. o.
Zdroj:Odpady
Sdílet článek na sociálních sítích
