Dodatečný výskyt zvláště chráněných druhů živočichů

Vztah řízení o výjimce dle § 56 a řízení o souhlasu dle § 44 zákona č. 114/1992 Sb.

k §§ 44 a 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů k § 62 zák. č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů

I. Za novou skutečnost nebo důkaz ve smyslu § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu nelze považovat skutečnosti nastalé, resp. důkazy opatřené až po proběhlém správním řízení ukončeném pravomocným rozhodnutím.
II. To, že se dodatečně objevily některé druhy zvláště chráněných druhů živočichů – ptáků, jež jsou předmětem jiného řízení, řízení o výjimce dle § 56 zákona č. 114/1992 Sb., nemá na pravomocné rozhodnutí o souhlasu dle § 44 zákona č. 114/1992 Sb. vliv. Řízení o souhlasu podle ustanovení § 44 zákona a řízení o povolení výjimky podle ustanovení § 56 zákona se navzájem nepodmiňují. (Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 23. března 2005, č.j. M/100323/05, SRK/176/R-1705/05)

Rozkladem napadeným rozhodnutím ministerstvo podle § 63 odst. 1 správního řádu k návrhu občanského sdružení D.Z. (dále jen „navrhovatel“) nepovolilo obnovu správního řízení pravomocně ukončeného rozhodnutím ministerstva, kterým došlo k zamítnutí odvolání navrhovatele a občanského sdružení H.D. proti rozhodnutí Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Š., jímž byl žadateli M. HV-B podle ustanovení § 44 a § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon “), udělen souhlas s umístěním stavby. Návrh na obnovu řízení směřoval pouze proti rozhodnutí vydanému podle § 44 odst. 1 zákona a uplatňoval důvod obnovy podle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu. Za nové skutečnosti, které mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí o souhlasu a nemohly být v řízení uplatněny bez zavinění účastníka řízení, považoval navrhovatel mj. to, že v průběhu povolovacích řízení na stavbu vyhlídkové věže nebylo známo, že turistické trasy vedoucí na vrchol B. procházejí unikátními ornitologickými stanovišti, na nichž se nachází řada zvláště chráněných živočichů náležejících i do kategorie kriticky ohrožených druhů. Naplnění uplatněného důvodu obnovy ministerstvo neshledalo. V odůvodnění rozhodnutí argumentovalo tím, že za nové důkazy a skutečnosti se považují takové, které byly jak správnímu orgánu, tak i účastníkům řízení v době správního řízení neznámé, ačkoliv v té době reálně existovaly. Podle názoru ministerstva v době správního řízení o souhlasu se zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů na území NPR zřejmě vyskytovaly, ale jejich četnost a lokalizace byly zjištěny a popsány až v jarních a letních měsících roku 2004. Ministerstvo v tomto bodě uzavřelo, že důkazy předkládané navrhovatelem o výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin na vrcholu B. a podél přístupových cest zachycují současný stav a v průběhu předmětného správního řízení, tj. na přelomu let 2002-2003 neexistovaly. Podle mínění ministerstva nebyla naplněna ani podmínka, že nové skutečnosti a důkazy by mohly mít podstatný vliv na rozhodnutí, jelikož souhlas dle § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb. je prostředkem ochrany územní, nikoli ochrany druhové, a dále dovodilo, že rozhodnutí o druhové ochraně není ve vztahu k ochraně územní rozhodnutím o předběžné otázce. Proti rozhodnutí ministerstva podal navrhovatel včasný rozklad, v němž mj. namítá, že ohledně vztahu druhové a územní ochrany došel správní orgán k závěrům, které nemají zákonnou oporu, jelikož řízení dle § 44 a dle § 56 zákona spolu věcně souvisejí, přičemž ministerstvo se v rozhodnutí nevypořádalo s tím, co je předmětem řízení dle § 44 zákona. Dle jeho názoru správní orgán rovněž ignoroval skutečnost, že v rámci řízení o obnově podle správního řádu je třeba použít podpůrně řízení o změně vydaného rozhodnutí dle § 84 zákona. Podaný rozklad ministr v souladu s ustanovením § 61 odst. 2 správního řádu předložil k posouzení své zvláštní (rozkladové) komisi a s přihlédnutím k jejímu návrhu rozklad zamítl a jím napadené rozhodnutí potvrdil.

Z odůvodnění:
Za novou skutečnost nebo důkaz ve smyslu ustanovení § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu nelze považovat skutečnosti nastalé, resp. důkazy opatřené až po proběhlém správním řízení ukončeném pravomocným rozhodnutím.
V daném případě důkazy předkládané navrhovatelem, kterými má být doložen výskyt zvláště chráněných druhů živočichů a evropských stanovišť na vrcholu B. a podél přístupových cest v době rozhodování o souhlasu podle § 44 zákona v 1. a 2 stupni, tj. na přelomu let 2002-2003, neexistovaly. To, že se dodatečně objevily některé druhy zvláště chráněných živočichů – ptáků, jež jsou předmětem jiného řízení, řízení o výjimce podle ustanovení § 56 zákona, nemá na pravomocné rozhodnutí o souhlasu vliv. Řízení o souhlasu podle ustanovení § 44 zákona a řízení o povolení výjimky podle ustanovení § 56 zákona se navzájem nepodmiňují. Proto důkazy, na něž se navrhovatel odvolává, opatřené v průběhu roku 2004, nemohou být důvodem pro obnovu předmětného řízení pravomocně ukončeného dne 7. 4. 2003. …Nepřisvědčuji námitce, že by ministerstvo ohledně vztahu druhové a územní ochrany dospělo k závěrům, které nemají oporu v zákoně. Zásadní skutečností v daném případě je udělení výjimky podle ustanovení § 43 zákona ze základních ochranných podmínek národních přírodních rezervací stanovených v ustanovení § 29 písm. b), d) a h) zákona, k němuž došlo rozhodnutím ministerstva…. Řízení o výjimce ze zvláště chráněných druhů živočichů není pro řízení, v němž jde o územní ochranu, předběžnou otázkou; jde o dvě zcela samostatná řízení, vzájemně se nepodmiňující, v nichž rozhodují různé orgány ochrany přírody. Skutečnost, že ochrana stanovišť je podle Směrnice o ptácích taktéž územní ochranou, není v daném případě relevantní. K vyhlášení Ptačí oblasti Š., která zahrnuje i k.ú. V. pod B., došlo teprve nařízením vlády č. 681 ze dne 8. 12. 2004, tedy více než rok a půl poté, co řízení o souhlasu ke stavbě podle ustanovení § 44 zákona bylo pravomocně skončeno.