Karlovarské prameny

Karlovarské termální prameny jsou základem, na němž je vystavěna již po mnoho staletí úspěšná léčba. Až do 16. století, kdy se objevují první zmínky o jímání Vřídla, označovaného tehdy jako Brudel nebo Fons (Fabian Sommer, Lipsko 1571 se na území Karlových Varů vyskytovaly pouze přírodní prameny, vyvěrající v nejnižším místě úzkého údolí – v řečišti Teplé. Postupně byly velké i malé přirozeně vyvěrající prameny zachyceny umělými jímkami na obou březích řeky. Vyvrcholením staletého umění jímání terem a doslova revolučním počinem v hydrogeologických dějinách Karlových Varů bylo hluboké jímání Vřídla v r. 1982. Později byly různě hlubokými vrty zachyceny téměř všechny významnější prameny. Ve vnitřním lázeňském území je v současnosti dokumentováno přes 80 větších i menších výronů termominerální vody. Tyto výrony jsou prostorově vázány na zhruba 1800 m dlouhou a jen 150 m širokou zónu, pojmenovanou dle slavného vídeňského geologa Rosiwalovou zónou. Mimo ni nebyly nikdy v minulosti povrchové výrony termy či plynného CO2 pozorovány. Prameny jsou tedy „seřazeny“ v linii, kterou nazýváme podle jiného proslulého geologa Hoffovou linií. Počátky veřejného lázeňství jsou v Karlových Varech doloženy od r. 1508. Lázeňský poplatek je ve městě vybírán od r. 1531. Jako zásadní akt se z hlediska předkládané zprávy jeví výsada udělená městu Karlovy Vary císařem Karlem VI. v r. 1718, v níž je zapovězeno odesílání (tedy vývoz) karlovarské vody mimo město. Tato výsada tedy výrazně podnítila zvýšenou návštěvnost města v dalším období. Lázeňské město markantně rozvíjelo, plánovitá regulace si nachází své místo především při obnově po velkém požáru v r. 1759. Rovněž první polovina 19. stol. byla ve znamení velké stavební aktivity i samotném v okolí pramenů. Stavby jako empírová Vřídelní kolonáda (1826), pavilon Tereziina pramene (1827), Mlýnské lázně (1828), nové Vřídelní lázně (1831), kolonáda Skalního pramene (1846) a řada dalších sloužily další téměř půlstoletí, až do doby velkého přílivu návštěvníků, souvisejícího s otevřením železniční dráhy v r. 1870. Tato událost sebou přinesla onen často citovaný „zlatý věk“, v němž vznikly skutečně moderní Karlovy Vary, jejichž esprit je částečně zachován dodnes. Reprezentantem oné doby jsou především stavby vídeňských architektů F. Fellnera a H. Helmera (stavebně progresivní Vřídelní kolonáda z lité oceli, Císařské lázně, nové Městské divadlo, Blanenský pavilon aj.). Jednou z posledních velkých pozitivních zásahů do vzhledu lázeňského města byla stavba Plynových lázní. Kromě léčebného a ekonomického významu karlovarské zřídelní struktury je nutné vyzdvihnout skutečnost, že se jedná v celosvětovém měřítku o mimořádně hodnotný přírodní fenomén. Hydrogeochemická charakteristika pramenů Zdejší termální prameny, jejichž teplota dosahuje až 73,4oC, náleží podkrušnohorské oblasti kyselek. Vlivem vysoké teploty termy zde vystupuje mechanická směs vody a plynného CO2, což způsobuje mj. přerušovaný charakter výstřiku Vřídla. Zatímco základní chemické složení všech výronů termy je téměř shodné, liší se jednotlivé prameny navzájem svou teplotou, obsahem volného rozpuštěného oxidu uhličitého, radioaktivitou a koncentrací vedlejších a stopových látek. Z hlediska hydrochemického a genetického je chemismus karlovarských pramenů mimořádně komplikovaný a tudíž i mimořádně zajímavý. V odborné terminologii jde o termální, hypotonickou, silně mineralizovanou minerální vodu typu Na-HCO3SO4Cl (alkalickou glauberovou slanou, dle starší nomenklatury alkalicko-salinicko-muriatickou). Velkou roli v léčivém efektu užívání těchto vod má obsah farmakodynamicky účinných látek. Pro potřeby lázeňství, tedy k pitným kúrám, prováděným v pěti kolonádních objektech a čtyřech pramenních pavilonech či glorietech, a k dalším vnitřním či zevním balneacím je dnes využíváno 14 pramenů vyhlášených za přírodní léčivé zdroje, vytékajících v 21 pramenních vázách : Vřídlo, pramen Karla IV., Dolní Zámecký pramen, Horní Zámecký pramen, Tržní pramen, Mlýnský pramen, pramen Rusalka, pramen knížete Václava, pramen Libuše, Skalní pramen, pramen Svobody, Sadový pramen nový a Sadový pramen starý, Hadí pramen a pramen Štěpánka. Zvláštní roli hraje v pramen Dorotka, který je vlastně výronem suchého CO2, doprovázeným malým množství teplé vody. Dále jsou veřejnosti přístupné prameny Štěpánka a Železnatý, nevyhlášené zatím jako přírodní léčivé zdroje. Pro potřeby režimního měření a hydrogeologických sledování jsou využívány další, veřejnosti nepřístupné zdroje minerální vody či plynného CO2. Z historických zdrojů připomínám v této souvislosti alespoň prameny Palatin, stará jímání Mlýnského pramene, Orchestřištní prameny, Tereziiny prameny, pramen Ruská koruna, pramen Žrout, Hochbergerův pramen aj. Nejteplejším pramenem je samozřejmě Vřídlo (73,4°C), malé prameny jsou o něco chladnější (pramen knížete Václava 65°C, pramen Svobody 65°C, pramen Karla IV. 64°C, Tržní 62°C, na druhém konci teplotní škály stojí Sadový pramen (40°C), resp. Hadí pramen (30°C), který je však již pouze ředěnou termou. Terma pramene Štěpánka vychládá během výstupu k povrchu z původních 60,2°C až na 13°C na přelivu.V Karlových Varech vyvěrají i chladné minerální prameny, jakým je např. Železnatý pramen a prameny prosté vody na okrajovém zlomu třetihorní sokolovské pánve (Červená kyselka, Napajedlo aj.). Celková vydatnost zřídelní struktury je dlouhodobě velice stabilní a činí cca 2 000 l.min-1. Podíl velkých terem (tedy Vřídelních pramenů) představuje 95% této hodnoty, zbytek připadá na malé prameny a divoké výrony. Až do 18. století se v Karlových Varech léčilo zásadně koupelemi, ačkoliv již r. 1521 dr. Václav Payer doporučil zdejší termální vodu i k pití. Nemocní zůstávali v souladu s poznatky tehdejšího lázeňského lékařství v horkých koupelích, podávaných ve společných bazénech, často až několik dnů, tedy tak dlouho, až došlo k „rozežrání“ kůže (tzv. Fresskur). Termální voda byla využívána i k léčení kožních nemocí. U Vřídla byly k léčebným procedurám postaveny čtyři větší bazény, první pro nemocné s vnitřními a revmatickými bolestmi, druhý pro ty, kteří onemocněli svrabem; ve třetím byli koupáni malomocní a ve čtvrtém nemocní s kožními vředy. Pitná kúra se však ujala až o 250 let později na podnět dr. Davida Bechera, který jako jeden z prvních provedl její chemickou analýzu. Léčba pitím se brzy osvědčila, zejména vynikla při nemocech žaludku, střev a jater a záhy potlačila nepřiměřené koupele. I pitné kúry časem došly k extrému, nemocní byli nuceni pít postupně 11 – 51 pohárků po cca 140 m vody, tedy 1,5 – 7 litrů denně. Vědeckým poznáním postupně došlo ke zmírnění a vzájemné harmonizaci obou základních druhů léčby, koupelové i pitné. Základem dnešní karlovarské léčby je opakované pití termální vody, které ve svém důsledku znamená zvýšený přísun vody a minerálních látek do těla a následně regulaci vodního a minerálního hospodářství organismu. Vedle přímého vlivu na sliznice, na látkovou přeměnu a detoxikační děje v tělesných buňkách ovlivňuje karlovarská léčba příznivě i mikrobiální osídlení střev a jejich produkci. Karlovarská léčba je tedy přírodní farmakologickou léčbou chorob a pooperačních stavů trávícího a žlučového ústrojí, jater, slinivky a některých onemocnění látkové přeměny (cukrovky) a močových cest. Výjimečnost pramenů Karlovarská termální voda je zcela jedinečná svým chemickým složením i fyzikálními vlastnostmi. Nejstarší složky této vody jsou starší než 25 000 let, plynný oxid uhličitý je projevem postvulkanické aktivity zdejšího území. V minerální vodě je obsaženo velké množství hlavních, vedlejších i stopových prvků. Významný je např. obsah selenu, jenž má schopnost odstraňovat z těla kumulativní jedy (olovo, kadmium aj.) a zřejmě i radionuklidy. Prameny jsou slabě radioaktivní, zlomové struktury, ve kterých cirkuluje termální voda, emitují do atmosféry řadu významných látek, které zřejmě mají příznivý vliv na lidský organismus. Genezi karlovarských vod se dosud nepodařilo zcela objasnit, každá z teorií má svá opodstatnění. Jevem typickým pro karlovarské prameny je tvorba zřídelní sedimentace, vyskytující se v několika formách sintru, vřídlovce (aragonitu) a žilníku. Vřídelní kolonáda a kostel Sv. Máří Magdaleny jsou založeny na několikametrových vrstvách těchto usazenin, vytvořených díky chemickým a fyzikálně-chemickým vlastnostem termy a zřejmě i díky činnosti mikroorganismů. Zbytky zřídelních sedimentů o proměnlivé mocnosti nalezneme i v dalších třech souvislejších „kupách“ ve vývěrovém území, např. na Zámeckém vrchu. Jedinečným fenoménem typickým pro Karlovy Vary jsou lázeňské lesy, obklopující lázeňské místo. Tyto lesy mají ochrannou funkci vzhledem k přírodním léčivým zdrojům. Výjimečný je i systém terénních kúr, k nimž lze využívat mnoho desítek kilometrů značených vycházkových cest. Karlovarské prameny Karlovarské prameny Vývěrová zóna karlovarská zřídelní struktury je vázána na tektonicky oslabené pásmo zemské kůry o šířce cca 150 m, omezené na severu okrajovými zlomy sokolovské pánve a na jihu výlevy bazaltů soliterního vulkanitu. V této zóně se na povrchu projevuje přes 80 výronů termální vody či plynného oxidu uhličitého. Dvanáct pramenů je vyhlášeno za přírodní léčivý zdroj a využíváno pro lázeňské účely, tedy pro vnější i vnitřní balneace. Ochrana struktury vůči těžebním aktivitám počíná již v roce 1791 a přetrvává byť v jiné podobě dodnes. S prameny jsou organicky spjaty kolonádní stavby. Ve vnitřním lázeňském území, jehož rozsah je definován Statutem lázeňského místa Karlovy Vary z r. 1956, je v současnosti dokumentováno přes 80 větších i menších výronů termominerální vody s léčivými účinky. Tyto výrony jsou prostorově vázány na vývěrovou zónu karlovarské zřídelní struktury (zřídelní strukturou rozumíme prostředí komplexního tvoření termální vody), omezenou na severu Hochbergerovou lávkou ve Dvořákových sadech a na jihu velmi zhruba linií procházející u pomníku Beethovena na levém břehu Teplé před lázeňským sanatoriem Richmond. Tato vývěrová zóna je cca 1500 m dlouhá a cca 150 m široká, v geologické literatuře je označována jako tzv. Rosiwalova zóna (vídeňský geolog A. Rosiwal podal v r. 1895 detailní výklad geneze karlovarských pramenů). Mimo tento prostor není termální aktivita zemské kůry zřetelná, tj. nikdy v minulosti zde nebyly pozorovány povrchové výrony termy či plynného CO2. Karlovarské prameny jsou tedy „seřazeny“ v tektonicky determinované linii, kterou nazýváme podle proslulého saského geologa Hoffovou linií. Karlovarská zřídelní struktura patří mezi nejvýznamnější a nejznámější hydrogeologické struktury minerálních vod v celém světě. Skutečnost, že prameny vyvěrají právě ve výše zmíněném prostoru, je dána zlomovým porušením zemské kůry a křížením významných zlomů zejména v okolí Vřídla. Směrem k jihu je pramenní linie ukončena masivem Vítkova vrchu, směrem na sever zlomy spjatými s vývojem okraje sokolovské třetihorní pánve. Těžba nerostných surovin v této pánvi (kaolin, hnědé uhlí, lomový kámen aj.) ohrožovala a bohužel stále ohrožuje přirozený režim pramenů. Ochrana karlovarských pramenů ve formě zákazu či omezení těžby se datuje již od r. 1761 a je druhou nejstarší podobnou institucí na světě. I dnes se jí věnuje mnoho pozornosti (výroční zprávy vydávané Správou PLZaK a další literatura). Detaily problematiky ochrany přírodních léčivých zdrojů nejsou náplní tohoto příspěvku. Termominerální voda vycházející na zemský povrch v mechanické směsi s plynným CO2 je, jak plyne z názvu, charakteristická svou vysokou teplotou a světově proslulá svým unikátním chemickým složením a úspěšnými pěti sty lety ověřenými léčivými účinky. Zatímco základní chemické složení všech výronů je téměř shodné, liší se prameny navzájem svou teplotou, obsahem volného rozpuštěného oxidu uhličitého, radioaktivitou a koncentrací stopových látek Jevem typickým pro karlovarské prameny je tvorba zřídelní sedimentace, vyskytující se v několika formách sintru, vřídlovce – aragonitu a chorismitu - žilníku. Kostel Sv.Máří Magdaleny stojí na tzv. vřídelní kupě, vytvořené právě díky vlastnostem termy a zřejmě i díky činnosti speciálních mikroorganismů. Zbytky zřídelních sedimentů o mocnosti až přes 2 m nalezneme i na protější straně údolí Teplé, na Zámeckém vrchu. Rovněž Vřídelní kolonáda a stavby mezi Divadlem a Mlýnskou kolonádou stojí na tzv. „vřídelní desce“ budované několika mocnými vrstvami vřídlovce o souhrnné mocnosti místy přesahující 8 m. Využívané přírodní léčivé zdroje Pro potřeby lázeňství, tedy k pitným kúrám, prováděným v pěti kolonádních objektech a čtyřech pramenních pavilonech či glorietech a k dalším vnitřním či zevním balneacím bylo k datu 31.12. 2002 využíváno 13 pramenů vyhlášených za přírodní léčivé zdroje dle zákona 164/2001 Sb. („Lázeňský zákon“) vytékajících v 20 pramenních vázách : Vřídelní kolonáda 1.A1, 1.A2 Vřídlo (70°C) 1.B1, 1.B2 Vřídlo (chlazeno na 50°C) 1.C Vřídlo (chlazeno na 30°C) 1.F Vřídelní fontána Tržní kolonáda : 2. Pramen Karla IV. 31 Dolní Zámecký pramen 5. Tržní pramen Zámecká kolonáda 32 Dolní Zámecký pramen II. vývěr (pro klienty zámeckých lázní) 4. Horní Zámecký pramen Mlýnská kolonáda : 6. Mlýnský pramen 7. Pramen Rusalka 81, 82 Pramen knížete Václava (I. a II. vývěr) 9. Pramen Libuše 10. Skalní pramen Pavilon pramene Svoboda: 11. Pramen Svoboda Pavilon Sadového pramene 12. Sadový pramen (nový) Sadová kolonáda 15. Hadí pramen Dále byly ke stejnému datu využívány veřejností tyto minerální prameny, nevyhlášené zatím jako přírodní léčivé zdroje : 14. Pramen Štěpánka v Pavilonu A. Kleina 16. Železnatý pramen v Kolonádě Železnatého pramene „Chybějícím“ 13. pramenem je plynový výron Dorotka, dlouhodobě využívaný ke kontinuálnímu monitorování vydatnosti a tlakových poměrů plynné fáze. Pramen je součástí systému výzkumného měření tlakového pole CO2 v Západních Čechách, dotovaného Ministerstvem životního prostředí ČR (oponent Dr. T. Vylita, 29.01. 2003). Pro potřeby režimního měření a hydrogeologických sledování byly využívány další, veřejnosti nepřístupné zdroje minerální vody či plynného CO2. Z historických zdrojů připomínám v této souvislosti alespoň prameny Palatin, stará jímání Mlýnského pramene, Orchestřištní prameny, Tereziiny prameny, pramen Ruská koruna, pramen Žrout/Fresser, starý Sadový pramen aj. Z nových zdrojů termy jsou v 6-sekundových intervalech sledovány tlakové poměry v regulačních vrtech řady BPJ v blízkosti Vřídla, sledován je mj. i vrt BJ-82 na okraji vývěrové zóny na Zámeckém vrchu. Voda z vřídelních pramenů je dále sporadicky využívána k stáčení do lahví pod názvem Mlýnský pramen (nepravidelná výroba Karlovarských minerálních, a.s.) a k výrobě vřídelní soli (v r. 2003 zřejmě dojde ke konzervaci výroby). Pro informaci jako každoročně opakuji fakt, že prameny užívané pro pitné kúry, tedy všechny vyhlášené přírodní léčivé zdroje, byly v období od poloviny 80. let do poloviny 90. let jímány hlubšími vrty dosahujícími hloubek 6,50 - 88,60 (malé prameny maximálně 70 m) pod povrch. Tyto hlubší záchyty termominerální vody jsou za současného stavu životního prostředí zárukou minimalizace rizika chemické či bakteriální kontaminace zdrojů. Pro rekapitulaci uvádím, že jako PLZ jsou osvědčeny tyto zdroje : Vřídlo (4 zdroje) Karel IV. (2) Dolní Zámecký Horní Zámecký Tržní (2 zdroje) Mlýnský (2 zdroje) Rusalčin Pramen Svobody (5) Knížete Václava I. a II. Libušin Skalní (3) Sadový Dorotka Hadí Vzhledem k problémům spjatým s potenciálním znečištěním zdrojů bylo i v r. 2002 pokračováno ve speciálním programu Správy. V rámci komplexních rozborů termy vrtů BJ-35, BJ-36 a BJ-37 byly mj. opětovně analyzovány i koncentrace vybraných organických látek. Lze konstatovat, že úroveň koncentrace těkavých organických látek (benzen, toluen, tetrachlorethylen, chlorbenzen a 6 dalších), chlorovaných pesticidů a polychlorovaných bifenylů (delor, lindan, hexachlorbenzen a 5 dalších), polycyklických aromatických uhlovodíků (fluoranthen, benzo(a)pyren a 3 další), nepolárních extrahovatelných látek a fenolů s.l. je u všech dosud sledovaných pramenů velmi nízká, tj. pod limitem citlivosti laboratorních metod. Výjimku tvoří pouze fluoranthen, jehož nadprahová koncentrace je u zřídelních struktur českých (Korunní, Kyselka a rovněž jinde ve světě obvyklá. Karlovarské prameny Pravý břeh Teplé Štěpánka Nejjižnější vývěr KV struktury, původně na rohu Lázní VI, teplota 21°C a vysoký obsah C02. V r. 1884 byl pramen jímán litinovou rourou, bez dobrých výsledků, proto o 2 roky později byla prohloubena studna do hloubky 4,50 m p.t., v níž se voda sbírala a hnána s pomocí čerpadel do výše přetokové vázy. Byla to ředěná terma, poměrně zastoupené ionty jako u Vřídla, kyselka. Dlouhou dobu byla jímka mimo balneotechnický dozor a pramen trpěl znečišťováním, byl proto nevhodný pro pitné kúry. Dorotka Poprvé o tomto prameni mluví Martin Heinrich Klapproth v r. 1790. Nízká mineralizace (1,18 dílku rozpuštěných látek na 10 000 dílků vody, tj. 0,18 g.l-1), vysoký obsah CO2. Za Ludwiga (1906) teplota 10°C. Prostá kyselka, chuť osvěžující, byl proto často a rád pit. Původně zde stál i malý lázeňský domeček, později byl vybudován pozdně empirový templ ke cti Dorothey Kuronské. Nedaleko byly v r. 1927 vybudovány Lázně VI, původně pojímané jako plynné a sluneční lázně. Vřídlo Nejstarší zprávy o jímání Vřídla (Brudel) pocházejí z 16. stol.(1571). Starší zprávy se kvůli požáru města (včetně archivu) v r. 1604. Původní vývěry termy v nejnižší části údolí, v řečišti Teplé, ty úplně nejstarší – po načepování cirkulace terem erozí - soudě dle zřídelní sedimentace – měly své místo v prostoru dnešního Divadelního náměstí. Neregulovatelné divoké vývěry v řečišti byly z mnoha dobrých důvodů (nutnost ohrazování výronů proti prosté vodě, nutnost ochrany výronů před velkými vodami, nutnost vytvoření dostatečného spádu pro zásobování koupelen nábřežních měšťanských domů, nekomfort přístupu aj.) již před r. 1571 nahrazeny uměle vytvořenými jímacími objekty na levém břehu řeky, které byly konstruovány z těsnící granitové desky (Steinloch) a dřevěných pažnic s otvory regulujícími výšku přelivu. Nejprve byly vyhloubeny dva mělké otvory, později tři a během staletí bylo těchto otvorů vyvrtáno daleko více, neboť ještě v 70. letech našeho století, v době kdy byl zahájen hydrogeologický průzkum struktury, bylo Vřídlo jímáno prostřednictvím 10 mělkých vrtů vyhloubených do vřídelní desky. Tyto vrty byly každoročně převrtávány, aby bylo zabráněno jejich zarůstání sintrem a následnému poklesu vydatnosti termy a vzestupu tlaku ve struktuře. V r. 1638 byl vyhlouben třetí jímací otvor na levém břehu řeky. Již před r. 1650 byly nad Vřídlem a v jeho okolí vybudovány obecní lázně. Po dalším požáru města r. 1759 byly původní koupelny s vřídelní vodou obnoveny pouze v šesti domech a vřídelní voda byla vyvedena do veřejných lázní. Dnes je vřídelní voda jímána prostřednictvím hlubších vrtů mezi kolonádou a kostelem Máří Magdaleny. Celková vydatnost čtyř centrálních vrtů činí přes 33 l.s-1, tedy 2000 l.min-1 termominerální vody o maximální naměřené teplotě 73,4oC. Spolu s termou však vlivem vysoké teploty vystupuje v mechanické směsi i plynný CO2, jehož vydatnost je cca třikrát vyšší než vydatnost vody. Vřídelní fontána, zásobovaná samostatným vrtem BJ-70, vystřikuje termu s plynem až do výšky 12 m a díky tlaku, pod nímž terma vystupuje by mohla Fontána tryskat ještě o 3 m výše. K vřídelním pramenům patřila i Hygieia, jež vznikla za průvalu Vřídla v r. 1809. Mnohé divoké výrony zanikly, jiné stále existují v řečišti Teplé. První údaje o vydatnosti Vřídla pocházejí od Davida Bechera, další od J. Poeschmanna (1825; 2350 l.min-1). Vřídelní kyselka Anomální vývěry jen mírně teplé vody s enormními kvanty plynného oxidu uhličitého v těsné blízkosti vřídelních vrtů. Pramen u Červeného vola Zaniklý pramen ve Vřídelní ulici. Levý břeh Teplé Prameny od nepaměti se objevující v úpatí skalního masivu, na němž byl později vybudován lovecký zámeček, patří mezi ty nejdříve využívané. Fabian Sommer v r. 1571 píše, že zde nejstarší obyvatelé Varů vybudovali ve skále sedátko, jež později k léčbě využil i Karel IV. Pramen Karla IV. Získal své jméno na památku otce města, i když jímán a k lázeňským účelům používán byl až od r. 1871, kdy byla odstraněna stará karlovarská radnice, v jejímž suterénu pramen původně vyvěral. Další jímání bylo realizováno v r. 1896. V místě dnešního Tržiště stávaly i nejstarší karlovarské lázně. Teplota vody, zachycené od 80. let 20. století mělkými vrty nedaleko kolonády, činí až 64oC, vydatnost je nastavena na 4,8 l.min-1. Pramenní váza je původní, staršího typu, vybudovaná z tmavšího granitu a cínové výstelky. Za vlastním pramenem je návštěvníkům skryta chodba se starými záchyty pramene, dnes nevyužívanými. Nad vázou je umístěn reliéf Objevení pramenů od německého autora Zorklera. Tržní pramen Pramen, odkrytý při stavebních pracech dne 5.dubna r. 1838 v místech historického tržiště (v místě, kde dříve stával dům č. 499 „U žirafy“), byl již od 24. dubna téhož roku jímán dřevěnou pažnicí a dosahoval teploty 58°C a vydatnosti až 12,5 l.min-1. Ještě téhož léta došel velké obliby pacientů. Patřil po léta k pramenům, jimž byla věnována nejvyšší pozornost balneotechniků, střídavě zanikal (duben a červen r. 1840, březen 1848) a objevoval se. Příčinou byly blízké pukliny v podloží, jimiž mohl unikat plyn. Při novém jímání v r. 1852. V r. 1897 byl stržen dům „U bílého orla“ a pramen snížil svou vydatnost i teplotu. V r. 1883 byla zřízena provizorní dřevěná kolonáda. V r. 1893 byl Tržní pramen nově jímán a trhliny v okolí zatěsněny. Dnes se přelivná váza pramene nachází v půlkruhové zděné apsidě kolonády. Nové jímání zdroje vrtem o hloubce 38 m umožnilo mj. vyzdvihnout pramenní vázu až na úroveň podlahy, původně se totiž k prameni sestupovalo po točitém schodišti do hloubky asi 2 m. Vyvěrající terma dosahuje teploty až 62oC a vydatnosti přes 6 l.min-1. Obsah rozpuštěného CO2 je vlivem vysoké teploty nízký (< 400 mg.l-1). Pro Tržní pramen je charakteristická intermitence, tedy přerušovaný výtok, způsobovaný silným spontánním proplyněním zdroje. Pramen Žrout Karel IV., zakladatel města, si v místním pramenu zvaném Žrout neboli Fresser léčil svá zranění a díky bohu úspěšně. Zbytky jímky tohoto pramene jsou v podzemní kolonády dosud patrné. Zámecké prameny Ani Zámecké prameny nepatří mezi nejstarší využité léčivé zdroje na území města, poprvé byl Zámecký pramen (tehdy ještě nerozlišovaný) zaznamenán v r. 1769, kdy při úpravách svažitého terénu pro zakládání domu byla naražena puklina, přivádějící jej na povrch. Zřejmě však byl znám i před tímto rokem, byl však zřejmě bez přelivu nad terénem. Během tvrdé zimy v r. 1784 došel pramen velké obliby, neboť zdroje pitné vody všechny zamrzly. Jeho voda byla trubkou přivedena do nádrže na Tržišti. Zámecký pramen, poprvé uměle zachycený v r. 1797, vyvěral v úrovni o 14 m vyšší než Vřídlo a sloužil (a slouží) jako citlivý indikátor stavu zřídelní struktury. Příznačné pro pramen bylo jeho ztrácení v době divokých průvalů Vřídla. Dodnes je citlivosti jímacích vrtů na okraji termální zóny využíváno a jako pozorovací bod v rámci ochrany karlovarských léčivých zdrojů slouží vrt BJ-82 na Zámeckém vrchu. V poledne dne 2. září 1809 došlo k velkému průvalu Vřídla a již 2 hodiny poté pramen jevil nižší vydatnost až v noci z 2. na 3. září zcela zapadl. Objevil se znovu až po 14 letech, r. 1823(!). Později byl několikrát jímán, po stavbě Zámecké kolonádě byly mělké, cca 2 m hluboké, jímky využity pro dvě přelivné vázy. Dolní Zámecký pramen Vrt BJ-79, jímž je zachycen je velmi vydatný (až 200 l.min-1), teplota jeho vody dosahuje 64oC. Pramenní váza, nalézající se ve Slunečním dvoře kolonády před plastikou Ducha pramenů, je netradičně pojata a vyzdobena vřídlovcem. Horní Zámecký pramen Je nejvýše položeným vývěrem termy. Vrt BJ-81, kterým byla zachycena v 80. letech našeho století terma tohoto pramene se nachází v těsné blízkosti vrtu zásobujícího Dolní Zámecký pramen. Nedosahuje takové vydatnosti ani teploty (5 l.min-1, 50oC). Pramenní váza se nachází v překrásném pavilonu nad vlastní Zámeckou kolonádou, vybaveném přelivnou věží a pitným stojanem. Pramen Ruská koruna Ve výšce 390 m n.m. vyvěral tento pramen ve sklepě domu „Heluan“. Je to nejvýše položený vývěr klasické, nemíšené termy v KV. Prameny Palatin Dva drobné pramenní vývěry za domem v Lázeňské ul. č.p. 12 jsou stále v provozu a slouží jako pozorovací objekty v systému režimního měření ve zřídelní struktuře. Mlýnský pramen Druhý nejproslulejší pramen lázeňského místa po Vřídle je rovněž jedním z nejstarších využívaných záchytů termální vody. Jímání pramene je známo již od 16. století, jméno je odvozeno od tehdejšího blízkého mlýna u řeky Teplé, který zde stával až do konce 18. století. V r. 1705 doporučil profesor Friedrich Hoffmann z Halle tento pramen k pití a již r. 1711 je připomínáno novější dřevěné jímání Mlýnského pramene a zřízení dvou primitivních lázeňských kabin poblíž pramene. Tehdy zde nestál most a řeku překonávali pacienti v kočáře. V l. 1762 až 63 byla na návrh Marie Terezie vybudována další lázeňská budova, nazvaná Mlýnské lázně. Současně bylo renovováno jímání zdroje. Nad pramenem vyrostl pavilon, hosté však k prameni sestupovali po pár schodech. V r. 1792 byl získán odlámáním zdejší skály větší prostor. 1818 nové jímání, v dalších letech odstraněna tzv. Mlýnská skála a na místě Lázeňské 1 vznikly nové Mlýnské lázně. Pramen byl stále oblíbenější, v r. 1863 až 64 byl nově jímán, v r. 1897 však znovu poklesla jeho vydatnost kvůli regulaci řeky. Jedno ze starších jímání pramene v podobě olověné jímky na skalní puklině lze dodnes spatřit za kolonádou. Vrt BJ-41, kterým je zásobována dnešní pramenní váza, je 12,5 m hluboký a poskytuje vodu o vydatnosti až 4,5 l.min-1 a teplotě 53oC. Obsah CO2 ve vodě není podobně jako u ostatních pramenů vysoký a nepřekračuje 700 mg.l-1. Voda tohoto pramene byla po léta lahvována a rozesílána do celého světa, snad proto je pramen dodnes tak oblíbený. Tereziiny prameny Tyto prameny byly známy již v 16. století, zmínky najdeme v kronice z doby D. Bechera. Dlouhou dobu vyvěral pramen bez povšimnutí ze skály na levém břehu Teplé, až v r. 1762 bylo prameniště zbaveno sintru a vývěr se ukázal v hloubce cca 1 m pod humusem a štěrkem. V r. 1763 zde byla zřízena jakási mísa, podobně jako u Vřídla, používaná při pití vody. Vznikl zde pavilon s nápisem „Der Gartenbrunnen 1764“, teplota termy činila tehdy 57°C. Voda byla trubkami přiváděna do zásobníku pro lázeňské využití. Pramen nebyl středem pozornosti návštěvníků lázní, zřejmě proto, jak zmiňuje kronikář, že zde byly hojně pozorovány hadi. Další stavba z r. 1798 učinila pramen navštěvovanějším, ke cti císařovny byla nazvána „Pramenem Marie Terezie“. Při průvalu v r. 1809, který vedl k velkým únikům plynu, reagoval pramen velmi mírným snížením vydatnosti, teplota zůstala nezměněna. Teprve v poledne 16. září pramen zaklesl úplně. V r. 1810 byl učiněn pokus o nové jímání s mizivým výsledkem. Často docházelo k znečištění pramene, teprve v r. 1825 došlo ke zlepšení jeho situace, na jeho ústí byl osazen dřevěný stojan s plechovou odpadní rourou. Teprve v r. 1827, při odlámání skály u Mlýnského pramene bylo ústí utěsněno a vydatnost stoupla na 5 l.min-1. Teprve při stavbě nové kolonády byl pramen renovován a opatřen kovovým jímáním. Dosahoval až 20 l.min-1 při 62°C. Vydatnost pak postupně opět klesala, ne tak významně, aby nemohl částí vydatnosti být posilován Sadový pramen, později sloužil pramen (tehdy už umístěný za kolonádou) jako posila výtoku Mlýnského pramene. Orchestřištní prameny Dnes nepřístupné vývěry, jímané později mělkými vrty v suterénu Mlýnské kolonády. Pramen Rusalka Svého času byl tento pramen slavnější než sousední pramen Mlýnský. Byl nazýván Nový (Neubrunn), přestože byl jeho vývěr v řečišti Teplé znám již od 16. stol. Byl proto často zaplavován říční vodou a to byl zřejmě důvod jeho nevyužívání. Až v r. 1746 byl na návrh lékaře C. Springsfelda jímán v měkkém dřevě a k snadnějšímu přístupu vybudováno jakési podium (Bohlen). V r. 1762 dostal pramen nové solidní jímání z tvrdého dřeva (vydatnost také stoupla). Hnití dřeva bylo příčinou nevalné chuti pramene, v kronice se dozvídáme o pachu sirovodíku. Právě nad tímto pramenem byl v r. 1792 vztyčen pavilon (Quellentempel), velmi brzy nahrazený kolonádní stavbou, první svého druhu v Karlových Varech. Po dvaceti letech byla vybudována dřevěná promenádní hala. Okolo pramene byla současně vybudována kovová ohrada (Metallgatter), po dobu pitných kúr odstraňovaná. Od 80. let našeho století je pramen zachycen nehlubokým vrtem BJ-46 v prostoru před kolonádou. Teplota termy přesahuje 60oC, vydatnost činí > 7 l.min-1. Mineralizací jsou si všechny prameny velmi podobné, celkový obsah rozpuštěných látek činí u vody tohoto pramene 6 300 mg.l-1 Pramen Václav V r. 1784 byl v blízkosti levého břehu řeky zjištěn nevydatný pramen, jemuž nebyla věnována pozornost. Voda odtékala bez využití do řeky, teprve při odtěžovacích pracích v l. 1786 – 1787 a po prohloubení pramene byla vydatnost zvýšena natolik, že byl dokonce vzhledem k mohutnosti svého výstřiku, přesahujícího 4 m, přirovnáván k Vřídlu (ještě v r. 1823 měl vydatnost cca 40 l.min-1). Jeho voda byla využita jednak v dřevěném jímání, akumulována ve velkém lázeňském reservoáru a dále rozváděna, jednak byla voda přiváděna do 11 kotlů, umístěných v jednoduchém dřevěném domku, v němž se za využití vlastního tepla pramene vyráběla sůl. V r. 1792 byl pramen oplocen a hostům bylo zabráněno v přístupu. Vody bylo využíváno ke koupelím a pramen platil za reservu Vřídla (v dobách průvalů). Pramen dlouho neměl jméno a teprve kolem r. 1800 byl podle blízké skály Sv. Bernarda nazván Bernardovým. 1847 po poklesu vydatnosti provedeny úpravy jímání, bez valného výsledku, 15. ledna 1875 bylo jímání prohloubeno do 10 m p.t. (jímací zvonky?), se stejným výsledkem. V r. 1891 klesla teplota k 10°C a pramen byl spojen s Orchestřištními prameny, takže jeho vydatnost přechodně stoupla. Další – úspěšnější - úpravy jímání byly provedeny ve 20. stol. Tento pramen má dnes jako jediný z „malých“ pramenů dvě pramenní vázy, jednu v prostřední části Mlýnské kolonády, druhou od r. 1964 na přemostění Teplé. Termální voda pochází z jediného zdroje, rozdíl v teplotách (65o a 60oC) způsobený delší trasou potrubí k Václavovi II., můžete sami postřehnout. Vydatnost je seřízena na 4 a 2 l.min-1. Pramen Libuše Libuše je posledním pramenem, krytým starší částí Mlýnské kolonády. Teplota vody dosahuje až 62oC, vydatnost pak 3-5 l.min-1. Pramenní váza je z těch novějších, pramen sám však také, byl objeven až v r. 1827 a byl tehdy překryt jednoduchým kruhovitým pavilonem. Až do 70. let 19. století neměl tento pramen, soustřeďující několik drobných výronů termy, své jméno. Poprvé byl zachycen až při výstavbě Zítkovy kolonády v r. 1871, kdy byla do vázy přivedena voda poměrně dlouhým potrubím ze čtyř drobných vývěrů pod orchestřištěm. Tehdejší název odpovídal duchu doby - pramen Alžbětiných růží. Libušiným pramenem je nazýván až od r. 1947. Skalní pramen Pramen, jehož název byl odvozen od Bernardovy skály, zasahující až do řeky Teplé a odlámané až v polovině 19. století, je dnes kryt samostatnou a později (1891) přistavěnou stavbou, navazující na Mlýnskou kolonádu. Za pramenní vázou, k níž je přístup chráněn mohutnými sloupy, je odkrytý skalní výchoz s markantními puklinami a drobnými výrony prosté vody. Je to ukázka typického středně zrnitého muskoviticko-biotitického karlovarského granitu, jehož stáří je odhadováno na cca 270 až 300 miliónů let (prvohory, stupně karbon až perm). Původně pramen vyvěral ze skalního masivu na břehu Teplé, stejně jako tomu bylo v případě Nového pramene. Byla zde vybudována jakási hráz, která vzala za své při pozdější regulaci koryta Teplé. Pramen ohříval říční vodu a místo se dlouho do 19. stol. nazývalo „Koňskými lázněmi“, neboť se zde koupali jak koně, tak jiná zvířata. Po částečném odstranění skály na levém břehu řeky byl pramen 20. května r. 1845 poprvé jímán. Již tehdy neměl velkou vydatnost (cca 2,5 l.min-1) ani teplotu (cca 50°C). Od r. 1850 stoupala jeho obliba, přestože přístup k prameni byl zvláště za deštivého počasí obtížný. Proto tehdejší pramenní komisař rozhodl o stavbě neogotického pavilonu. V r. 1857 poklesla vydatnost pod 1 l.min-1 a jímání bylo prohloubeno. Při povodni v r. 1862 a při zmíněné regulaci toku v r. 1879 byl pramen poničen. Až další odlámání skály v r. 1892 umožnilo hlubší jímání v dutině hrubozrnného granitu, takže teplota v r. 1894 dosahovala až 63,5°C. Pramen snížením své vydatnosti reagoval na průval důlních vod na Marii II. v Královském Poříčí v r. 1901, stejně jako jiné prameny. Vydatnost se zvýšila až po dlouhých 10 letech. Později byl pramen ještě několikrát prohlubován. Dnešní teplota vody Skalního pramene je na žádost lázeňských lékařů po nových záchytech z r. 1993 nižší než u okolních pramenů, dosahuje max. 48oC, vyšší je i obsah rozpuštěného CO2 - až přes 700 mg.l-1. Vydatnost dvou vrtů o hloubkách 20 a 30 m činí kolem 2,2 l.min-1. Starší tři vrty jsou udržovány jako záložní zdroje. Cambridgeská kyselka Anomální výrony suchého plynu v místech u sochy Sv. Bernarda z Clairvaux nad Mlýnskou kolonádou. Dnes zaniklé. Pramen Svobody Rovněž odkrytí tohoto pramene bylo vázáno na odlámání Bernardovy skály a následnou výstavbu budovy Lázní III. V r. 1865 byla termální voda zachycena pramenním zvonkem a později vyvedena do dřevěného pavilonu. Tehdejší vydatnost pramene byla skutečně velká, dosahovala až 27 l.min-1 a teplota až 67,5°C. Terna byla využívána v blízkých Lázních III (Kurhaus). Pramene bylo využíváno i k pitným kúrám, jeho vydatnost však klesala a nestačila lázeňskému provozu. V r. 1898 byl pramen znovu jímán. Po odstranění starého dřevěného jímání byla nalezena téměř 10 mm mocná vrstva bílého aragonitu a nedaleko od pramene krásné krystaly síry. Dřívější názvy pramene Lázeňský a pramen Františka-Josefa byly r. 1946 změněny na dnes používaný. Teplota vody je na to, že je pramen vzdálen asi 400 m vzdušnou čarou od společného výstupního kmene, jímž je Vřídlo, velmi vysoká a dosahuje až 65oC při vydatnosti nového vrtu BJ-93 přes 6 l.min-1. Na konci 19. stol. byl pramen velice oblíben a jeho obliba trvá vlastně dodnes. Špitálské prameny Již v 16. století byly známy v prostoru nad dnešní Svobodou. Po dlouhou dobu byly plně zasintrovány a jejich přítomnost byla zjišťována podle tání sněhu v okolí. Ve 2.pol. 18. stol. dal D. Becher sintry odstranit a prameny přivedl k povrchu. V r. 1806 zde byl vybudován cizinecký špitál, dokončený v r. 1812. Při průvalu Vřídla ztrácely prameny vydatnost i teplotu. Novější vrty s částečným úspěchem, v r. 1851 opakovány, přesto vydatnost klesala z 20 na 5 l.min-1 a teplota z 56 na 40°C. Proto byl pramen na počátku 20.stol. opuštěn. V blízkosti tohoto pramene vyvěral dříve Špitálský pramen, dnes již zaniklý. Hochbergerův pramen Malý vývěr v základech Vojenského lázeňského ústavu. Sadový pramen Sadový pramen je nejsevernějším využitým zdrojem termální vody v Karlových Varech. Byl odkryt při hloubení základů Vojenského lázeňského ústavu v r. 1851 a za poměrně vysokých nákladů v r. 1854 jímán. Původně byl velmi vydatný a výstřik termy činil až 8 cm. Po jímání poklesla vydatnost na cca 7 l.min-1 za teploty cca 50°C. Zpočátku byl touto termou zásobován provoz Vojenského ústavu, po r. 1857 se kolem hlavního vývěru vytvořily četné menší výrony a vydatnost pramene poklesla, konečně při potopě v r. 1862 byl přítok tak slabý, že terma byla do provozu pumpována. Od 60. let 19. stol. pak byl pramen intermitentní až zaklesl úplně. Příčinou bylo údajně (Weiss, 1967) přesycení CO2, interval mezi výtoky činil minimálně 2 minuty. Výsledky měření na tomto prameni si proto občas protiřečí. Původní vývěr můžete spatřit v dolní části pavilonu pramene, před sochou Víly léčivých pramenů. V horní části umístěná pramenní váza na stojanu je zásobována termou z nového vrtu ve dvorním traktu ústavu. Teplota vody je nejnižší ze všech pramenů využívaných k pitným kúrám, nepřekračuje 40oC. Vydatnost zdroje není rovněž vysoká a činí 1-2 l.min-1. Díky nízké teplotě si terma uchovává poměrně vysoký obsah rozpuštěného CO2, jenž přesahuje hranici kyselek - 1000 mg.l-1. Hadí pramen Jeden z nejnovějších teplých pramenů na severu zřídelní struktury, zpřístupněný veřejnosti v srpnu r. 2001. Jeho název připomíná užovky, které v Karlových Varech s oblibou vyhledávaly zamokřená místa s pramenními vývěry. Na sever od Sadové kolonády termální zóna vyznívá, na pravém břehu řeky v okolí Thermalu byly zastiženy jen chladné prosté podzemní vody. RNDr. Tomáš Vylita ZDROJ:http://www.splzak.cz/prameny.htm