Závislost na Moskvě? V dohledné době se nezmění
Evropská unie visí na tenké energetické niti. Je závislá na dovozu plynu a ropy
z několika málo nestabilních zemí a její závislost roste. Zatímco teď dováží
polovinu spotřeby, za dvacet či třicet let se tohle číslo přiblíží ke třem
čtvrtinám.
Co s tím? Tahle otázka se stala palčivou na začátku letošního roku, když potyčka
mezi Ruskem a Ukrajinou vyústila v omezení dodávek plynu na starý kontinent.
Zelená kniha [https://www.kamsnim.cz/categories/kniha] naznačuje, že řešení je v
nedohlednu a závislost na Rusku bude pokračovat. Šéf Evropské komise José
Barroso ale tvrdí, že je třeba se zbavit závislosti na hrstce dodavatelů a
rychle jednat.
Co tenhle rozpor znamená?
Evropská komise se ráda rychle zbavila závislosti na Rusku, ale není to možné.
Komise by například ráda viděla v Evropě přístavy, do kterých by přivážely lodě
zkapalněný plyn fakticky odkudkoliv. Jenže velká zařízení na opětné převedení
zkapalněného plynu do plynného skupenství jsou v Evropě pouze čtyři a výstavba
dalších si vyžádá léta a investice v řádu miliard korun. Pomoci by mohl nový
plynovod Nabucco, který má vést surovinu z Kaspického moře a Íránu přes Turecko
a Balkán dál do Evropy. Jenže ten je stále na rýsovacích prknech a jeho první
část může být hotová až za pět let.
Pomoci může i šetření. Podle Bruselu lze snížit spotřebu energií do roku 2020 až
o dvacet procent. Nebude to zadarmo. Nejde jen o státní dotace například na
zateplování domů. Komise uvažuje i o zavedení takzvaných "bílých certifikátů".
Ty by fungovaly podobně jako v současnosti poukázky na vypouštění emisí oxidu
uhličitého. Evropská unie by určila, nakolik mají továrny snížit spotřebu
energií. Kdo by se pod limit nevešel, musel by si zakoupit certifikát. Ten, kdo
by spotřebovával více, by mohl tyto certifikáty naopak prodat. To by ale vedlo k
růstu cen, a to komise nechce.
Další možností je spoléhat více na výrobu elektřiny z jádra a uhlí. Jenže to je
politicky citlivé téma a Brusel se nechce plést do této diskuse. I když opatrně
upozorňuje na to, že právě jaderná energie je "ekologickým" zdrojem energie,
stejně jako spalování uhlí, pokud bude doprovázeno průmyslovým jímáním oxidu
uhličitého.
Zůstává tak jediná možnost: spoléhat se dále na Rusko. Barroso proto označil
včera v Bruselu Moskvu za zásadního partnera při zajištění dodávek energie a za
týden tam pojede jednat s prezidentem Vladimirem Putinem. V pracovní verzi
Zelené knihy [https://www.kamsnim.cz/categories/kniha] bruselští úředníci
dokonce navrhli uzavřít o dodávkách energií s Ruskem smlouvu na evropské úrovni.
O podobných dohodách hovořil při návštěvě Putina v Praze i český premiér Jiří
Paroubek.
Jenže dlouhodobé smlouvy sice možná zajistí stabilitu dodávek, ale přinášejí
jiné komplikace. Brání totiž konkurenci. Firmy si dohodnou s účastí státu
dodávky a nikdo nový se mezi ně nedostane. To je ale proti záměrům unie posílit
konkurenci v evropské energetice.
Evropská unie visí na tenké energetické niti. Je závislá na dovozu plynu a ropy z několika málo nestabilních zemí a její závislost roste. Zatímco teď dováží polovinu spotřeby, za dvacet či třicet let se tohle číslo přiblíží ke třem čtvrtinám.
Co s tím? Tahle otázka se stala palčivou na začátku letošního roku, když potyčka mezi Ruskem a Ukrajinou vyústila v omezení dodávek plynu na starý kontinent. Zelená kniha naznačuje, že řešení je v nedohlednu a závislost na Rusku bude pokračovat. Šéf Evropské komise José Barroso ale tvrdí, že je třeba se zbavit závislosti na hrstce dodavatelů a rychle jednat.
Co tenhle rozpor znamená?
Evropská komise se ráda rychle zbavila závislosti na Rusku, ale není to možné. Komise by například ráda viděla v Evropě přístavy, do kterých by přivážely lodě zkapalněný plyn fakticky odkudkoliv. Jenže velká zařízení na opětné převedení zkapalněného plynu do plynného skupenství jsou v Evropě pouze čtyři a výstavba dalších si vyžádá léta a investice v řádu miliard korun. Pomoci by mohl nový plynovod Nabucco, který má vést surovinu z Kaspického moře a Íránu přes Turecko a Balkán dál do Evropy. Jenže ten je stále na rýsovacích prknech a jeho první část může být hotová až za pět let.
Pomoci může i šetření. Podle Bruselu lze snížit spotřebu energií do roku 2020 až o dvacet procent. Nebude to zadarmo. Nejde jen o státní dotace například na zateplování domů. Komise uvažuje i o zavedení takzvaných "bílých certifikátů". Ty by fungovaly podobně jako v současnosti poukázky na vypouštění emisí oxidu uhličitého. Evropská unie by určila, nakolik mají továrny snížit spotřebu energií. Kdo by se pod limit nevešel, musel by si zakoupit certifikát. Ten, kdo by spotřebovával více, by mohl tyto certifikáty naopak prodat. To by ale vedlo k růstu cen, a to komise nechce.
Další možností je spoléhat více na výrobu elektřiny z jádra a uhlí. Jenže to je politicky citlivé téma a Brusel se nechce plést do této diskuse. I když opatrně upozorňuje na to, že právě jaderná energie je "ekologickým" zdrojem energie, stejně jako spalování uhlí, pokud bude doprovázeno průmyslovým jímáním oxidu uhličitého.
Zůstává tak jediná možnost: spoléhat se dále na Rusko. Barroso proto označil včera v Bruselu Moskvu za zásadního partnera při zajištění dodávek energie a za týden tam pojede jednat s prezidentem Vladimirem Putinem. V pracovní verzi Zelené knihy bruselští úředníci dokonce navrhli uzavřít o dodávkách energií s Ruskem smlouvu na evropské úrovni. O podobných dohodách hovořil při návštěvě Putina v Praze i český premiér Jiří Paroubek.
Jenže dlouhodobé smlouvy sice možná zajistí stabilitu dodávek, ale přinášejí jiné komplikace. Brání totiž konkurenci. Firmy si dohodnou s účastí státu dodávky a nikdo nový se mezi ně nedostane. To je ale proti záměrům unie posílit konkurenci v evropské energetice.
Co s tím? Tahle otázka se stala palčivou na začátku letošního roku, když potyčka mezi Ruskem a Ukrajinou vyústila v omezení dodávek plynu na starý kontinent. Zelená kniha naznačuje, že řešení je v nedohlednu a závislost na Rusku bude pokračovat. Šéf Evropské komise José Barroso ale tvrdí, že je třeba se zbavit závislosti na hrstce dodavatelů a rychle jednat.
Co tenhle rozpor znamená?
Evropská komise se ráda rychle zbavila závislosti na Rusku, ale není to možné. Komise by například ráda viděla v Evropě přístavy, do kterých by přivážely lodě zkapalněný plyn fakticky odkudkoliv. Jenže velká zařízení na opětné převedení zkapalněného plynu do plynného skupenství jsou v Evropě pouze čtyři a výstavba dalších si vyžádá léta a investice v řádu miliard korun. Pomoci by mohl nový plynovod Nabucco, který má vést surovinu z Kaspického moře a Íránu přes Turecko a Balkán dál do Evropy. Jenže ten je stále na rýsovacích prknech a jeho první část může být hotová až za pět let.
Pomoci může i šetření. Podle Bruselu lze snížit spotřebu energií do roku 2020 až o dvacet procent. Nebude to zadarmo. Nejde jen o státní dotace například na zateplování domů. Komise uvažuje i o zavedení takzvaných "bílých certifikátů". Ty by fungovaly podobně jako v současnosti poukázky na vypouštění emisí oxidu uhličitého. Evropská unie by určila, nakolik mají továrny snížit spotřebu energií. Kdo by se pod limit nevešel, musel by si zakoupit certifikát. Ten, kdo by spotřebovával více, by mohl tyto certifikáty naopak prodat. To by ale vedlo k růstu cen, a to komise nechce.
Další možností je spoléhat více na výrobu elektřiny z jádra a uhlí. Jenže to je politicky citlivé téma a Brusel se nechce plést do této diskuse. I když opatrně upozorňuje na to, že právě jaderná energie je "ekologickým" zdrojem energie, stejně jako spalování uhlí, pokud bude doprovázeno průmyslovým jímáním oxidu uhličitého.
Zůstává tak jediná možnost: spoléhat se dále na Rusko. Barroso proto označil včera v Bruselu Moskvu za zásadního partnera při zajištění dodávek energie a za týden tam pojede jednat s prezidentem Vladimirem Putinem. V pracovní verzi Zelené knihy bruselští úředníci dokonce navrhli uzavřít o dodávkách energií s Ruskem smlouvu na evropské úrovni. O podobných dohodách hovořil při návštěvě Putina v Praze i český premiér Jiří Paroubek.
Jenže dlouhodobé smlouvy sice možná zajistí stabilitu dodávek, ale přinášejí jiné komplikace. Brání totiž konkurenci. Firmy si dohodnou s účastí státu dodávky a nikdo nový se mezi ně nedostane. To je ale proti záměrům unie posílit konkurenci v evropské energetice.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích