Desatero bioplynových stanic

Rozšíření činnosti zemědělců o provozování bioplynových stanic a o pěstování energetických plodin, jako zdroje pro tato zařízení je jednou z možností, jak posílit budoucí udržitelnost zemědělství a venkova. Výstavba a modernizace bioplynových stanic je podporována Evropským zemědělským fondem pro rozvoj venkova (EAFRD) v rámci opatření III.1.1. Diverzifikace nezemědělských činností a III.1.2. Podpora zakládání podniků. Celkem je na bioplynové stanice určena částka přibližně 480 mil. Kč ročně!

"Desatero bioplynových stanic" je metodický dokument, vydaný Ministerstvem zemědělství a podává přehled o zásadách efektivní výstavby a provozu bioplynových stanic, které je důležité dodržet pro úspěšnou realizaci těchto zařízení.

Přestože podpora z uvedených opatření Programu rozvoje venkova není přímo určena obcím, jako žadatelům o podporu, je pro ně znalost těchto zásad a souvisejících záležitostí velmi podstatná. Při nedodržování správných zásad výstavby, technologických postupů výroby a provozu, může dojít k nežádoucím okolnostem, které způsobují nepříjemný zápach, šířící se po celém okolí. Ten může pocházet ze samotného provozu, ale zejména též ze zbytků produkce, které se jako hnojivo rozváží po okolních zemědělských pozemcích. U nedostatečných projektů také roste riziko zvýšeného dopravního zatížení, možnosti zvýšení hluku a emisí. V takových případech dochází ke stížnostem občanů, které nesměřují k provozovateli, ale právě na obecní úřad. Je proto důležité znát i zásady pro výstavbu těchto stanic a uplatnit již při jejich přípravě odpovídající požadavky.

1. Precizní příprava projektů

Projekt bioplynové stanice je multioborová záležitost (ochrana ovzduší, odpady, hnojiva, energetika). Proto je předrealizační přípravě nutno věnovat velkou pozornost. Ověřit možnosti připojení na energetické sítě a zajistit dostatek kvalitních surovin, ověřit výtěžnost bioplynu a zpracovat žádost o investiční podporu včetně financování. Zejména je nutné věnovat pozornost posouzení záměru z hlediska vlivu na životní prostředí.

2. Dostatek kvalitních surovin

V biostanicích lze efektivně zpracovat celou škálu bioodpadů z údržby veřejné zeleně, odpadů z domácností, zbytků z jídelen i z podnikatelských provozů (pekárny, lihovary, masokombináty). Použít se dá i kejda, hnůj a cíleně pěstovaná biomasa (kukuřice, řepa, vojtěška, ...). Je důležité zajistit dlouhodobost dodávek a prověřit ekonomiku z hlediska dovozových vzdáleností.

3. Výtěžnost bioplynu

Produkce bioplynu závisí na druhu vstupního materiálu a na jeho vlastnostech. Výroba bioplynu je živý biologický proces, citlivý na změny podmínek a složení materiálu. Optimální chod vyžaduje co nejvíce jednotné složení vstupních surovin s minimálními přechody při jejich změnách.

4. Spolupráce s místní samosprávou

Základním předpokladem realizace projektu biostanice je získání kladného stanoviska příslušné samosprávy. Investor se již v době plánování projektu musí vážně zabývat připomínkami sousedů a úřadů. Práce s veřejností je klíčem k úspěchu a investor by ji neměl podceňovat. Pokud se komunikací s veřejností začne zabývat až v době probíhajícího územního řízení či hodnocení vlivu na životní prostředí (EIA), výrazně se zvyšuje riziko ohrožení projektu.

Nejčastější připomínky kritiků se týkají obav z problémů ze zápachem, obav z vysokého dopravního zatížení, z hluku a emisí. Objevují se i dezinformace, že jsou v zařízení spalovány odpady při vzniku nebezpečných emisí.

Pokud fakta ustupují emocím, může se záležitost stát věcí politickou, která obecní zastupitelstvo přivede k vydání negativního stanoviska. Investor by měl v první fázi věcně seznámit se záměrem stavební úřad. Následně seznámit s projektem nejbližší sousedy a poté oslovit širší okolí, například prostřednictvím medií.

5. Spolehlivá a ověřená technologie

Návrh každé bioplynové stanice je svým způsobem unikátní, volba technologie závisí na použitém substrátu a na místních podmínkách. Rozhodující je také cena technologie a provozní náklady. V zásadě se hovoří o suché nebo mokré fermentaci při mezofilním (cca 37 °C) nebo termofilním (cca 55 °C) teplotním režimu. Důležitým kritériem výběru jsou reference a zkušenosti provozovatelů dané technologie.

6. Optimalizace investičních nákladů

Investor by měl z hlediska optimálnosti nákladů využívat existující infrastrukturu, vybrat nejvhodnější technologii a při maximalizaci provozu minimalizovat spotřebu energie.

7. Volba kogenerační jednotky

Nejčastějším způsobem využití bioplynu je kombinovaná výroba elektřiny a tepla v kogeneračních jednotkách, které jsou srdcem každé bioplynové stanice. Jejich provoz je rozhodující pro ekonomiku projektu. V zásadě je dělíme na jednotky se zážehovými plynovými motory, kde výhradním palivem je bioplyn a na jednotky se vznětovými motory, kde základním palivem je bioplyn a doplňkovým zpravidla rostlinný olej.

8. Využití odpadního tepla

Přebytky tepla při výrobě se využívají k vytápění objektů v bezprostředním okolí, dodávají se do systému centrálního zásobování teplem nebo mohou být využity pro přidružené podnikatelské provozy.

9. Nakládání s digestátem

Výsledkem fermentačního procesu je stabilizovaná materiál v tekuté podobě, tzv. digestát, který lze použít jako hnojivo nebo přísadu do kompostu. Způsob nakládání s digestátem je různý v závislosti na konkrétních podmínkách a je třeba jej řešit již ve stadiu projektu (respektovat zákon o hnojivech -- č. 156/1998 Sb., a zákon o vodách č. 254/2001 Sb.).

10. Další možnosti využití

Upravený plyn (biomethan) může být využíván jako pohonná hmota pro vozidla a upravený biomethan lze využít také do stávajících rozvodů zemního plynu.

zdroj: Zpravodaj MZe 4/2007