Lněné tkaniny představují návrat k přírodě
Stále častěji se zajímáme o to, jaké škodlivé látky obsahují věci, kterými se obklopujeme, a zde v neposlední řadě jsou to tkaniny, z nichž je vyrobeno naše oblečení. Převládá například představa, že výrobky z čisté bavlny jsou pro nás ty nejlepší, což tak úplně neplatí, vzhledem k tomu, jakým chemickým procesem bavlněná vlákna procházejí před tím, než si je oblékneme. Proto neuškodí, když si připomeneme tkaninu, kterou můžeme téměř označit za ekologickou.
Jistě znáte úsloví, že len je tkanina chudých. Toto rčení vzniklo z důvodu, že v dřívějších dobách nebyly pro pěstování lnu nutné žádné náročné podmínky, ba se mu dařilo tam, kde jiným plodinám se příliš nedařilo, a to zvláště ve výše postavených či horských oblastech.
Při výrobě lněných tkanin se používají lněná vlákna, avšak zpravidla neobsahují 100% len, nýbrž jde o směsi vláken lněných s vlákny bavlněnými, případně syntetickými, která jsou pak zpracována tak, že mají vzhled a charakter lněných tkanin.
Lněné tkaniny se vyznačují přirozeným leskem, hladkostí, tuhostí, pevností a nestejnoměrností použitých lněných nití. Na omak je to materiál chladný, což můžeme využít v parném létě. Nevýhodou je, že je tato tkanina velmi mačkavá, z tohoto důvodu se používají výše zmíněné směsi vláken.
Vyrábí se zpracováním lnu, dnes již moderními technologiemi. Naši předkové zpracovávali len ručním způsobem - len se musel máčet, aby stonky změkly, dále odsemenit a vochlovat. Při procesu vochlování se pročesáváním hrstí vláken přes tzv. vochli, dřevěné prkno s ocelovými hroty, vlákna zbavovala zacuchaných zbytků a nečistot.
K výrobě lněné příze se dá použít asi 10% vláken – ale i některé zbytky se využívají v textilním průmyslu – mimo jiné i k výrobě technických tkanin – nebo jinde jako koudel nebo pazdeří, semeno se využívá v potravinářství a chemickém průmyslu na výrobu olejů.
Lněné tkaniny se vyrábějí nejčastěji v plátnové nebo keprové vazbě. Dělají se z čistého lnu, dále v kombinaci s bavlnou, viskózovým hedvábím či chemickými vlákny. Podle použitého vlákna se tkaniny dělí na lněné tkaniny, pololněné tkaniny, tkaniny kombinované, tkaniny z chemických vláken nebo z kotonizovaného chemicky upraveného lnu.
Lněné příze se také před dopřádáním bělí, podle toho tyto tkaniny rozdělujeme na tkaniny ze čtvrtiny bělené, z poloviny bělené či celobělené. Kromě bělení se mohou lnářské tkaniny upravovat mercerováním, které umožní vyšší pevnost a příjemnější omak tkaniny, dále barvením, i když lněné tkaniny se barví hůře, potiskem, impregnací, což dále ovlivní vlastnosti látky.
Lněné a směsové tkaniny se nejvíce používají na pracovní oděvy, ale i na ložní prádlo (například véba, grádl, prostěradlovina), na výrobu utěrek a ručníků, stolního prostírání, bytových a dekoračních tkanin a již zmíněných technických tkanin. Vyrábí se z nich i letní obuv i obuvnické nitě, malířská plátna, vazby knih i námořní plachty na lodě. Pro oděvní účely se využívají lehké letní dámské šatovky a pánské oblekoviny.
Typy lněných tkanin
Damašek: hustá tkanina v atlasových vazbách, používá se na ložní prádlo
Matracový damašek: velmi pevná tkanina v atlasových vazbách, většinou se žakárovými vzory, která je ideální tkanina na potahy matrací
Ségl: jednoduchá lnářská tkanina v husté plátnové vazbě, plachtovina, užívaná většinou jako technická textilie, vzhledově podobná materiálu canvas
Véba: má jemný přírodní lesk a plátnovou vazbu, hodí se pro stolní i ložní prádlo
Grádl: jemně podélně pruhovaná tkanina, pruhy jsou způsobeny osnovními a útkovými vazbami, použití na stejnokroje nebo ložní prádlo
Matracový grádl: tkanina speciálně zhotovená pro potahy na matrace
Madeira: celoplošně vyšívaná lněná tkanina v plátnové vazbě
Další typy: utěrkovina, ručníkovina, slunečníkovina, košilovina, šatová tkanina
Zdroj: http://www.moda.cz