Převrat v české energetice

Spor mezi ČEZ a Czech Coal může mít pro zemi nečekané důsledky.

Po prvních transformačních měsících, kdy se rozdělily původní všeobjímající České energetické závody, se někdy v roce 1994 ustálila podoba českého energetického trhu, ve kterém sice ve výrobě elektřiny dominoval ČEZ, ale postupně svoje pozice ztrácel. Nezávislé regionální distribuční společnosti totiž dělaly vše pro to, aby se své závislosti na něm zbavily - zejména podporovaly vznik nových zdrojů na svém území.

Tato strategie nakonec přinesla ovoce v tom smyslu, že tržní podíl ČEZ poklesl z 80 % v roce 1996 na zhruba 65 % v roce 2000. A spolu s poklesem tržního podílu klesaly i jeho zisky. Z rekordních skoro sedmnácti miliard v roce 1993 na necelé tři miliardy v roce 1999.

Další přelom přišel na přelomu století, když se otevřel německý energetický trh (1999) a postupně i trhy v dalších zemích na západ i východ od našich hranic. Právě díky tomuto kroku se ČEZ stal druhým největším vývozcem elektřiny v Evropě (po francouzském EdF). O dva roky později jeho postavení ještě posílilo spuštěním Temelína. A úspěšnou etapu završil v roce 2003 pohlcením pěti z osmi do té doby nezávislých distribučních společností, což vyvolalo odchod většiny tehdejších zahraničních investorů ze zdejší energetiky.

Rázem tak v Česku začala platit jiná pravidla. Jestliže v 90. letech zde byly ceny regulovány a udržovaly si jistou lokální cenovou samostatnost, pak od roku 2002 se cenotvorným trhem stalo Německo. A od vzniku Energetické burzy v roce 2007 lze říct, že ceny v obou zemích jsou svázány pupeční šňůrou.

Posviťte si na ně

Nyní jsme svědky dalšího transformačního období české energetiky. Finanční krize provázená prudkým pádem cen elektřiny vyvolala reakce, které ve svém součtu nenechají v české energetice kámen na kameni.

Už proto, že vyvolala druhou vlnu stahování zahraničních vlastníků. Britská International Power vyhlásila tendr na prodej svých zdejších aktiv - tedy zejména Elektráren Opatovice a jejich podílu v Pražské energetice. O celý balík se strhla ne příliš rytířská bitva, kdy na jedné straně stála skupina Czech Coal vlastnící Mosteckou uhelnou podporována německým E.Onem. Na straně druhé - úspěšnější - stála velmi účelová koalice polostátního ČEZ, finančníků z J&T a francouzské Dalkie. A právě souboj těchto skupin vyvolal prozatím poslední dramatickou změnu českého prostředí - první přímý zásah evropských regulačních úředníků do zdejšího energetického trhu.

Ať už byl vpád ekipy evropských úředníků (ne nadarmo se pro tyto přepadovky vžil název "dawn raids" - nájezdy za úsvitu) iniciován kýmkoli, lze s vysokou pravděpodobností odhadnout, že mine zamýšlený cíl. Celé obvinění totiž stojí na velmi chatrných nohou.

Podle neoficiálních informací se úředníci měli zaměřit zejména na tři otázky: 1. ČEZ údajně manipuluje ceny elektřiny. 2. ČEZ prý blokuje konkurenci při výstavbě nových uhelných elektráren. 3. ČEZ prý deformuje český trh s hnědým uhlím, neboť účtuje rozdílné ceny některým zákazníkům.

Ve všech případech bude velmi těžké prokázat "vinu". U cen silové elektřiny je totiž zjevné, že jejich vývoj kopíruje téměř přesně ten německý. Navíc dosavadní značná průchodnost přeshraničních kapacit v podstatě blokuje možnost lokálního cenového vývoje. Každopádně prozatím žádná epizoda z posledních několika let nenaznačila, že by k nějaké cenové manipulaci došlo.

Co se týká druhého obvinění, pak jeho nejzajímavějším momentem není to, zda tak ČEZ činí či nikoli; ale to, zda je taková blokace vůbec možná. Odpověď zní ano, ale v moci ji má nikoliv ČEZ, nýbrž výhradně společnost ČEPS, do jejíchž rozvodných sítí by případný nový uhelný zdroj musel být napojen.

Co se týče posledního obvinění, pak Severočeské doly (jež ČEZ vlastní) vyprodukují ročně zhruba 22 milionů tun hnědého uhlí ročně. Jejich podíl na zdejším trhu se tak pohybuje kolem 45 %. Ovšem z uváděného množství jde přibližně 17 milionů tun (tedy skoro 80 %) do elektráren ČEZ a na zbytku trhu dominuje jiný subjekt - společnost Czech Coal s podílem 60 %.

A vítězem se stává...

Přesto může celé unijní vyšetřování mít dalekosáhlé důsledky. Potáhne se totiž dlouho (mluví se o 12 měsících), především se však v mezičase bude rozhodovat o největší zakázce v historii české energetiky - o dodavateli pro případnou výstavbu dalších jaderných bloků v Temelíně.

Zájemci jsou zatím tři - evropský (Areva), ruský (Atomstrojexport) a americký (Westinghouse). Z hlediska referencí má přitom nejhorší pozici prvně jmenovaná francouzská Areva, která nabízí projekt evropského tlakovodního reaktoru (EPR), jenž se aktuálně staví ve finské elektrárně Olkiluoto 3 a francouzské Flamaville 3.

Finská zakázka se sice měla stát exemplárně lákavou ukázkou soukromé investice do jaderného bloku, výsledkem je ale totální debakl. Podle plánů se totiž stavba měla stihnout za čtyři roky (elektrárna měla být spuštěna v květnu 2009) a náklady byly smluvně stanoveny na tři miliardy eur. Celý projekt ale nabral zpoždění a prodražil se. Nejdříve bude spuštěn letos v červnu a prodraží se minimálně o polovinu, tedy jeden a půl miliardy eur.

Přesto je ze strany evropských úřadů projekt EPR stále považován za klíč k energetické nezávislosti a jsou proto schopné tlačit všemi prostředky na jeho prosazení alespoň v rámci členských zemí.

Výsledek zásahu v ČEZ - a případná dohoda mezi ním a Evropskou komisí - tak může zahrnovat i otázku Temelína. Důkazů, že úvaha o nepřímé "podpoře" evropského zájemce není úplně scestná, lze v historii najít dostatek. Kdykoliv komise mohla, podpořila evropské producenty čehokoli: výrobků, služeb i technologií - od mobilních telefonů až po airbus.

Vzrušující nový svět

Současné dění lze právem označit za začátek již třetí vlny transformace české energetiky. V obou předchozích etapách byla přitom vláda klíčovým hybatelem změn - na počátku 90. let privatizovala (nedůsledně) energetiku, aby ji po čase opět napůl znárodnila. Nyní se ale kabinet dostává do vleku toho, co se děje. V podstatě již ztratil jakoukoliv možnost přímo ovlivňovat ceny silové elektřiny a z větší části i schopnost rozumět, co se vlastně na trhu s elektřinou děje.

Obchodování s elektřinou dnes ve stále větší míře připomíná více finanční trh než cokoliv jiného. To regulátoři - nejen čeští - těžko vstřebávají. V každém případě je ale svět, ve kterém se bude česká energetika pohybovat v následujících několika letech - v dobrém (prosazování tržních principů do obchodování a standardizace prostředí) i špatném (nesmyslné ingerence regulátorů a až fantasmagorické ekologické požadavky) slova smyslu "evropský". Je to svět, v němž návyky a zkušenosti z minulosti nemusí moc znamenat. Čeká nás tedy cokoli jiného než nuda.

AUTOR: Miroslav Zajíček
AUTOR-WEB: www.ihned.cz
Autor, ekonom a právník, přednáší na VŠE