Legislativa k recyklaci fotovoltaických panelů

Zatímco evropská legislativa v případě historického elektroodpadu preferuje zodpovědnost výrobců a dobrovolné systémy, česká legislativa tuto možnost v případě fotovoltaických panelů zcela ignoruje a nařizuje zodpovědnost za likvidaci vlastníkům panelů.

Složení fotovoltaických panelů je výrazně jiné, než u ostatních zařízení z domácností. V případě tzv. bílé domácí techniky je hlavním materiálem ocelový plech s povrchovou úpravou, tyto spotřebiče jsou však zařazeny do jiné kategorie odpadu a recyklovány odděleně. U spotřební elektroniky, která je zařazena ve stejné kategorii jako fotovoltaické panely, je hlavním materiálem plast. Největší podíl na hmotnosti fotovoltaických panelů připadá naopak na sklo (60 - 95 %) a hliníkový rám (až 20 %). U tenkovrstvých panelů je podíl skla a hliníku přes 95 %, u panelů krystalických se pohybuje kolem 85 %.
Fotovoltaické panely je proto vhodné recyklovat, a tedy i skladovat, odděleně od ostatních elektrozařízení. Dalším důvodem pro oddělený sběr a skladování je skutečnost, že i poškozené panely mohou vyrábět elektřinu, takže pokud by byly umístěny do kontejneru s ostatním elektroodpadem, mohly by teoreticky způsobit požár nebo zranění obsluhy. Vzhledem ke skutečnosti, že krystalické a tenkovrstvé panely je vhodné recyklovat jinými postupy, měla by obsluha sběrného místa být schopna uvedené kategorie odlišit.
Recyklace fotovoltaických panelů je relativně nový obor. První zařízení průmyslového rozsahu určená speciálně pro recyklaci fotovoltaických panelů byla vyvinuta teprve koncem minulého desetiletí. Vývoj a optimalizace těchto zařízení s cílem zlepšit poměr nákladů a zisků teprve probíhají. Vzhledem k celkovému objemu recyklovaných panelů jak v ČR, tak v celé EU, se dosud nevyplatí provozovat recyklační kapacity určené výhradně pro fotovoltaické panely, které by umožnily využití speciálních fotovoltaických materiálů. Tato potřeba nastane až po roce 2030, kdy lze očekávat nárůst množství panelů určených k recyklaci v závislosti na ukončení životnosti fotovoltaických elektráren instalovaných před rokem 2010.


Tabulka: Fotovoltaické panely instalované v České republice

Z uvedených důvodů v současnosti v podstatě nelze odhadovat náklady na recyklaci panelů na konci jejich životnosti. Podobně je obtížné odhadovat potenciální zisky z prodeje materiálů získaných při recyklaci; hlavním důvodem je očekávaný růst cen surovin, energií a materiálů, který však byl v posledních letech narušen finanční krizí.


Obrázek: Odhad množství panelů k recyklaci při ročním přírůstku instalovaného výkonu 25 MWp

Pro splnění požadavků evropské legislativy přitom postačí materiálově využít hliníkové rámy a sklo, které jsou běžně recyklovány z téměř 100 %. Za těchto podmínek se může v řadě případů recyklace zaplatit z prodeje recyklovaných materiálů. K cílům směrnice však mimo jiné patří ochrana životního prostředí a lidského zdraví a zachování surovin, a recyklace hodnotných zdrojů obsažených v odpadech za účelem lepších dodávek komodit v Unii.
V celé Evropě, tj. ve všech 27 zemích Evropské unie a rovněž v zemích Evropské asociace volného obchodu, působí dobrovolný systém sběru a likvidace fotovoltaických panelů PV Cycle, který je financován výrobci fotovoltaických panelů. V současnosti PV Cycle pokrývá 90 % panelů dodávaných na evropský trh. Cílem PV Cycle je sběr nejméně 85% vysloužilých fotovoltaických panelů v Evropě (shodné s cílem EU) a dosažení míry recyklace 80 % do roku 2015 a následně zvýšení na 85 % do roku 2020 (cíl EU je pouze 80 %).

Směrnice o elektrickém a elektronickém odpadu

Přepracované znění Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EC ze dne 4. července 2012 (WEEE) o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ) bylo publikováno v Úředním věstníku Evropské unie 24. července 2012. Nové znění směrnice vstoupilo v platnost 13. srpna 2012. Členské státy mají povinnost směrnici zapracovat do národní legislativy do 14. února 2014.
Podle směrnice WEEE "sběr, skladování, přeprava, zpracování a recyklace OEEZ, jakož i jejich příprava k opětovnému použití, se provádějí v souladu s přístupem, který dbá na ochranu životního prostředí a lidského zdraví a umožňuje zachování surovin, a jejich cílem je recyklace hodnotných zdrojů obsažených v EEZ za účelem lepších dodávek komodit v Unii." Preferováno je opětovné použití celého elektrozařízení bez recyklace. Do působnosti směrnice byly nově zařazeny fotovoltaické panely, a to do kategorie 4 - Spotřební elektronika a fotovoltaické panely.
Zodpovědnost za financování nakládání s odpady mají nést výrobci. Jejich povinností je zajistit, aby minimálně náklady na provoz sběrných míst, dopravu a zpracování OEEZ byly pro domácnosti zdarma. Členské státy by však měly pobízet výrobce k převzetí plné odpovědnosti za sběr OEEZ, zejména financováním sběru v celém odpadním řetězci, včetně sběru z domácností, aby se zabránilo nesprávnému zpracování a nedovolenému vývozu OEEZ sebraných tříděným sběrem, aby se harmonizací financování výrobcům v Unii vytvořily rovné podmínky a aby se platby za sběr uvedených odpadů přesunuly od běžných daňových poplatníků na spotřebitele EEZ podle zásady "znečišťovatel platí".
K dosažení maximálního účinku koncepce odpovědnosti výrobce je třeba, aby každý výrobce odpovídal za financování nakládání s odpady ze svých vlastních výrobků. Výrobce by měl mít možnost výběru, zda chce plnit tuto povinnost samostatně, anebo se zapojit do kolektivního systému. Každý výrobce by měl při uvádění svého výrobku na trh poskytnout finanční záruku, aby se předešlo tomu, že by náklady spojené s nakládáním s OEEZ z bezprizorných výrobků nesla společnost nebo ostatní výrobci.
Odpovědnost za financování nakládání s historickými odpady by měli sdílet všichni stávající výrobci v kolektivních systémech financování, do kterých přispívají úměrně všichni výrobci působící na trhu v okamžiku, kdy dochází ke vzniku nákladů. Směrnice určuje minimální cíle podílu sebraných elektrozařízení a podílu jejich recyklace nebo opětovného použití. Česká republika a některé další státy mohou použít pozdější termíny a určit nižší cíle.
Ve směrnici není explicitně u fotovoltaických panelů uvedeno, od kterého termínu za financování sběru, zpracování, využití a k životnímu prostředí šetrné odstraňování OEEZ odpovídá výrobce. Obecně po 13. srpnu 2005 každý výrobce zodpovídá za OEEZ ze svých výrobků, fotovoltaické panely však byly do působnosti směrnice zahrnuty nově. Směrnice vstupuje v platnost 13. srpna 2012 a musí být začleněna do národní legislativy nejpozději do 14. srpna 2014.
V případě historického elektroodpadu, tj. OEEZ ze zařízení uvedených na trh do 13. srpna 2005, se zodpovědnost za financování recyklace/likvidace liší v závislosti na tom, kdo byl uživatelem zařízení. V případě domácností financují historický elektroodpad všichni výrobci působící na trhu v době vzniku OEEZ podle svého podílu na trhu.
V případě uživatelů jiných než domácnosti je možností více. Při náhradě historického odpadu novým rovnocenným výrobkem zodpovídá za financování recyklace/likvidace dodavatel nového zařízení, členské státy však mohou částečně nebo úplně přenést tuto zodpovědnost na uživatele. Není-li zařízení nahrazováno novým, zodpovídá za jeho likvidaci uživatel.
V podstatě všechny fotovoltaické panely v České republice byly uvedeny na trh po 13. srpnu 2005. Situace v České republice je specifická rovněž tím, že všechny fotovoltaické elektrárny jsou provozovány na základě licence, která má stejné právní účinky jako živnostenské oprávnění. Provozovatelem fotovoltaické elektrárny na střeše rodinného domu tedy není domácnost, ale podnikatelský subjekt.

Zákon o odpadech

Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů mimo jiné zapracovává do české legislativy celou řadu směrnic EU. Od svého přijetí v roce 2001 byl již zhruba třicetkrát novelizován, částečně v souvislosti s novelizacemi příslušných evropských směrnic. Naposledy byl novelizován zákonem č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Další novelizace přijde v souvislosti s právě zveřejněnou směrnicí WEEE.
Zákon o odpadech upravuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodržování ochrany životního prostředí, ochrany lidského zdraví a trvale udržitelného rozvoje a při omezování nepříznivých dopadů využívání přírodních zdrojů a zlepšování účinnosti tohoto využívání, dále práva a povinnosti osob a působnost orgánů veřejné správy v odpadovém hospodářství. Vztahuje se na všechny odpady s výjimkou některých vybraných skupin odpadu, mezi jinými například odpadních vod nebo radioaktivních odpadů.
Odpadem je podle zákona každá movitá věc, které se fyzická nebo právnická osoba zbavuje nebo má úmysl případně povinnost se jí zbavit. Povinnost se vztahuje obvykle na věci, které nejsou používány k původnímu účelu a ohrožují životní prostředí, nebo byly vyřazeny na základě zvláštního právního předpisu. Odpad může přestat být odpadem, pokud lze danou věc použít ke konkrétním účelům, existuje pro ni trh nebo poptávka, věc splňuje technické požadavky dané například normami nebo jinými předpisy a její použití neohrozí životní prostředí.
Přednost má využití odpadu před jeho odstraněním a materiálové využití před jiným využitím, skládkování je vždy až poslední možnost. Původce odpadu je povinen jej zařadit do správné kategorie a předat oprávněné osobě.

Zákon o podporovaných zdrojích

Zákon č. 165/2012 Sb. o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů zavádí do zákona o odpadech nové definice:

• fotovoltaický článek - článek tvořený polovodičovými nebo organickými prvky, které mění energii slunečního záření v energii elektrickou,
• solární panel - elektrozařízení tvořené fotovoltaickými články a určené k přímé výrobě elektřiny ze slunečního záření,
• solární elektrárna - výrobna elektřiny využívající solární panely
• provozovatel solární elektrárny - držitel licence na výrobu elektřiny podle zvláštního právního předpisu ve výrobně elektřiny, která vyrábí elektřinu ze slunečního záření.

Nově je určeno, že pokud výrobce přenese svou zodpovědnost za recyklaci/likvidaci OEEZ na jinou právnickou osobu, musí být tato právnická osoba založena nejméně čtyřmi výrobci elektrozařízení nebo právnickou osobou sdružující nejméně čtyři výrobce elektrozařízení.
V souladu s výjimkou z působnosti směrnice 2002/95/ES o omezení užívání některých nebezpečných látek v elektronických a elektrických zařízeních (RoHS) je možno na trh uvádět fotovoltaické panely, které obsahují toxické látky (ve fotovoltaice se používá kadmium v CdTe panelech, jejich podíl je však na trhu v ČR malý, v panelech s články z krystalického křemíku se dříve používaly olověné pájky, v současnosti jsou nahrazovány pájkami s jiným složením, pozn. autora).
Nově je rovněž určeno, že zpětný odběr elektrozařízení a oddělený sběr elektroodpadu ze solárních panelů, které jsou součástí výroben elektřiny s celkovým instalovaným výkonem do 30 kWp, musí být zajištěn prostřednictvím sítě míst zpětného odběru a odděleného sběru o dostatečné četnosti a dostupnosti.
Financování nakládání s elektroodpadem z fotovoltaických panelů je v zákoně odděleno od ostatních OEEZ. U fotovoltaických panelů uvedených na trh po 1. lednu 2013 zodpovídá za financování výrobce, podmínky jsou v podstatě shodné s financováním nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností včetně možnosti volby individuálního nebo kolektivního systému, přičemž ve druhém případě výrobce nemusí poskytovat finanční záruku prokazující, že nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů bude finančně zajištěno.
U fotovoltaických panelů uvedených na trh před uvedeným datem zodpovídá za financování provozovatel fotovoltaické elektrárny, přičemž musí tuto povinnost převést na jinou právnickou osobu, s níž musí uzavřít smlouvu do 30. června 2013 a financování musí zajistit prostřednictvím rovnoměrných dílčích plateb příspěvků, poskytovaných minimálně s roční periodicitou, počínaje od 1. ledna 2014 tak, aby financování bylo plně zajištěno nejpozději do 1. ledna 2019. Podrobnosti financování, zejména výši plateb, určí dodatečně Ministerstvo průmyslu a obchodu ve spolupráci s Ministerstvem financí.
Kategorie odpadu Spotřebitelská zařízení byla přejmenována na Spotřebitelské zařízení a solární panely.

Hlavní rozdíly

Směrnice WEEE používá pojem fotovoltaický panel, česká legislativa fotovoltaický článek, ale solární panel a solární elektrárna. Směrnice rozlišuje zařízení z domácností a zařízení od jiných uživatelů, než jsou domácnosti, český zákon používá v prvním případě téměř shodný pojem zařízení pocházející z domácností, druhou skupinu nazývá krátce elektroodpad.
V případě financování nakládání s elektrozařízením pocházejícím z domácností jsou formulace směrnice i zákona obdobné. Rozdíl je u druhé skupiny. Směrnice při náhradě zařízení novým preferuje zodpovědnost výrobce, ale umožňuje státům, aby zodpovědnost přenesly na vlastníky. Český zákon používá v případě všech zařízení první možnost, pouze v případě fotovoltaických panelů možnost druhou, dokonce ve speciálním paragrafu. Nejsou-li zařízení nahrazována, zodpovídá za jejich likvidaci podle směrnice i podle zákona vlastník.

Závěr

Česká legislativa požaduje, aby provozovatelé fotovoltaických elektráren uhradili náklady na recyklaci panelů do 1. ledna 2019, přestože v současnosti neexistují speciální recyklační linky pro fotovoltaické panely a náklady na recyklaci jsou pouze hrubě odhadovány. Speciální recyklační zařízení jsou rentabilní pouze při vysokých objemech recyklace, které nastanou v Německu až po roce 2020, v ČR ještě minimálně o desetiletí později.
Vhodnější by možná bylo stanovit poplatek za recyklaci v posledních 5 letech vyplácení výhodných výkupních cen, tj. v době, kdy provozovatel fotovoltaické elektrárny má obvykle splacen úvěr, refinancovány střídače, ale stále ještě garantovaný příjem.

Autor: Bronislav Bechník
Zdroj: Časopis Alternativní energie - www.alen.cz