V České republice je kras vyvinut převážně v různých typech vápenců a ojediněle také ve vápnitých dolomitech, náležejících hlavním geologickým a geomorfologickým jednotkám Českého masívu a vnějších Západních Karpat.
Kras a pseudokras
KRAS
Kras je typ krajiny, území charakteristické podzemním odvodňováním a vysokým účinkem chemického rozpouštění krasových hornin, které společně s dalšími modelačními činiteli vytváří soubor svérázných povrchových i podzemních tvarů. Za těchto podmínek vznikají také svébytné typy ekosystémů.
Krasové horniny jsou převážně karbonáty - na př. vápence, dolomity, křída, spraše, ale také sůl, sádrovec a klastické horniny s karbonátovým tmelem. Voda v nich za vhodných fyzikálních a klimatických podmínek rozpouštěním (korozí), i mechanickým působením (zejména erozí, evorzí a řícením) vytváří krasové jevy.
Primární krasové jevy jsou na povrchu zejména škrapy a škrapová pole, geologické var-hany, závrty a uvaly, krasová údolí a kaňony, hltače, ponory a vývěry vod. V podzemí jsou to krasové kapsy (zcela zaplněné jeskyně), jeskyně, propasti a jejich systémy.
Sekundární krasové jevy jsou jeskynní výplně - krápníkové formy, sintry, různé minerální výplně (souhrnné označení speleotémy) a jiné sedimenty. Sekundárním krasovým jevem povrchovým jsou travertiny.
Rozpouštění karbonátů je zintenzívněno kysličníkem uhličitým, který srážková voda po-hlcuje z atmosféry. V ní rozpuštěný vápenec (roztok je kyselý uhličitan vápenatý) je po opětovném uvolnění kysličníku uhličitého zdrojem sekundárních krasových jevů.
Bezvodé, většinou skalnaté plošiny a svahy, kaňonovitá údolí a převážně podzemní pohyb vodních toků dávají vzniknout specifickým ekosystémům s cennými rostlinnými i živočišnými spo-lečenstvy. Také podzemní dutiny jsou domovem vzácných a ohrožených druhů živočichů.
Protože jeskyně jsou úkrytem tvorů od samého jejich vzniku, nashromáždily se v jejich výplních paleontologicky nejcennější doklady o životě na Zemi, převážně od třetihor až po současnost. Protože jeskyně byly také prvním obydlím a po staletí ochranou člověka, zachovaly se v nich též i ty nejstarší a nejcennější archeologické doklady včetně kosterních pozůstatků samotných lidí. K dokonalému zachování zejména kostí i křehkých schránek měkkýšů v jeskyních sedimentech přispělo mimořádně příznivé vápnité prostředí krasu a jeho vod.
KRAS V ČR
V České republice je kras vyvinut převážně v různých typech vápenců a ojediněle také ve vápnitých dolomitech, náležejících hlavním geologickým a geomorfologickým jednotkám Českého masívu a vnějších Západních Karpat.
Nejvýznamnější krasové oblasti, jako Moravský kras, Český kras a většina severomoravských krasových území, jsou vázány na devonské a méně často na silurské vápence. Většinou jsou nemetamorfovány nebo jen slabě přeměněny, jsou však výrazně postižené procesy vrásnění.
Většina malých krasových území vznikla v krystalických, tedy různým stupněm metamorfózy postižených, vápencích a to zejména v oblastech moldanubické, lužické (západosudet-ské), moravskoslezské a ve středočeských metamorfovaných ostrovech. Čočky vápenců jsou i v jiných metamorfovaných jednotkách. Jejich stáří je převážně staroprvohorní.
Jurské vápence jsou v malém rozsahu zkrasovělé v lužické oblasti na Lužickém hřbetu a větší krasová území vytváří na východě republiky ve vnějším bradlovém pásmu Západních Karpat.
Křídové vápence tvoří regionálně omezené facie v české křídové pánvi a zřetelně zkrasovělé jsou zejména v území západně od Kutné Hory.
Krasová území České republiky jsou převážně malými ostrovy s nedokonale vyvinutou krasovou morfologií a s omezeným spektrem krasových jevů. I větší krasová území, jako na příklad Český kras, jsou tvořena nesouvislou mozaikou vápencových poloh, izolovaných a přerušovaných nekrasovými horninami. Jen Moravský kras je ucelenější krasovou oblastí s širokou škálou dobře vyvinutých krasových fenoménů včetně volných podzemních toků.
Typologicky naše krasové oblasti podle litologie krasových hornin představují kras karbonátový náležející ke středoevropskému polycyklickému a polygenetickému typu krasu (PANOŠ V., 1964). Jde převážně o kras rozptýlený, který se tvořil opakovaným krasověním v průběhu měnících se klimatických a geomorfologických podmínek. Zcela zvláštním typem krasu je kras hydrotermální, prvně popsaný ze Zbrašovských aragonitových jeskyní (KUNSKÝ J., 1957), vznikající pronikáním teplých minerálních vod vápencovým masívem.
Svéráznost krasových regionů je mj. i odrazem jejich diferencovaného geomorfologického vývoje. Vzhledem k malé rozloze karbonátů je i bohatství krasových forem místy silně omezeno. Krasové regiony mají obvykle geomorfologický vývoj shodný s geomorfologickým celkem, jehož jsou součástí. S výjimkou Moravského krasu a několika dalších území se naše krasová území v reliéfu výrazněji neprojevují. Tvoří obvykle nevýrazné vyvýšeniny či krátké hřbety nebo naopak morfologické sníženiny. Převážná část povrchu karbonátů v českých zemích je přikryta zvětralinami či jinými pokryvnými sedimenty různého stáří a charakteru. Pokryvné útvary se podílejí jednak na urychlení krasového procesu nebo naopak vývoj krasu zastavují, fosilizují. Pod sedimenty se obvykle uchovaly i doklady zkrasovění z předcházejících geologických období.
Vývoj krasu v českých zemích lze rozdělit do několika výraznějších fází oddělených horotvornými procesy anebo mořskými záplavami. Nejstarší prokazatelná perioda krasovění je vázána na sedimentaci staroprvohorních vápenců a rozpadá se do řady dílčích fází. Další perioda krasovění je vázána na konečné fáze variského horotvorného procesu a trvala až do nástupu svrchnokřídové záplavy v cenomanu. Výsledkem této periody je řada projevů fosilního krasu pod svrchnokřídovými uloženinami v Českém i Moravském krasu. Nejmladší perioda krasovění trvá od konce svrchnokřídové záplavy dodnes. Je rozčleněna na řadu dílčích fází vázaných na projevy alpínského vrásnění v předpolí Českého masívu a oddělených buď krátkodobými mořskými záplavami (východní okraj Českého masívu) anebo výraznými fázemi akumulací kontinentálních sedimentů (neogénní uhelné pánve, třetihorní a čtvrtohorní terasy). V průběhu třetihor vznikaly nejvýznamnější podzemní jeskynní systémy Českého, Moravského a Severomoravského krasu, i v dalších izolovaných krasových ostrovech. Uvedené fáze krasovění produkovaly typologicky odlišné formy krasu a to zejména v závislosti na tektonických, klimatických a hydrologických poměrech. Také z regionálního hlediska probíhal vývoj krasových oblastí diferencovaně.
PSEUDOKRAS
Pseudokras je typ reliéfních forem, v němž jsou krasové tvary vytvořeny v nekrasových horninách. Nejčastěji se jedná o mechanickou činností vytvořené rozsedlinové jeskyně a propasti, suťové a blokové labyrinty, erozní převisy, brány, tunely i dutiny vzniklé selektivním zvětráváním. Ojediněle vznikají ve všech typech hornin, nejčastější jsou však v pískovcích a jim příbuzných horninách. V sedimentech s vysokým obsahem karbonátů se tyto jevy nejvíce podobají krasovým a proto je někteří autoři považují za jevy přechodné, nebo některé z nich ke krasovým jevům přímo přiřazují.
PSEUDOKRAS V ČR
Pseudokrasové jevy, jako typ reliéfních forem, kdy krasové a jim podobné tvary vznikly v nekrasových horninách, se v České republice vyskytují poměrně hojně. V mimořádném množství a pestrosti jsou vázány převážně na mohutná souvrství kvádrových pískovců české křídové pánve. Převažují zde puklinové, vrstevní, kombinované, výklenkové a blokové (suťové) jeskyně, puklinové či rozsedlinové jeskyně a propasti. Mnoho těchto přírodních podzemních prostor bylo také upravováno člověkem. V české křídové pánvi jsou v opukách, slínovcích a vápnitých pískovcích vyvinuty též jevy považované za přechodné, nebo krasové.
Mimořádně rozsáhlé jsou systémy rozsedlinových, puklinových a blokových jeskyní a propastí v pískovcích a slínovcích flyšového pásma Západních Karpat.
Procesy, provázející mladý reliéf, daly také vzniknout převážně rozsedlinovým a puklinovým jeskyním ve vulkanitech Českého Středohoří. Pravděpodobně syngenetické inhomogenity jsou základem dutin ve vulkanoklastických horninách Doupovských hor.
Ojediněle jsou pseudokrasové dutiny, převážně překryté rozsedliny, rozevřené pukliny a suťové dutiny ve skalách a skalnatých srázech, roztroušeny po celém území republiky. Vázány jsou převážně na pevné horniny s blokovým rozpadem, zejména magmatity a metamorfity.
ZDROJ: http://www.jeskynecr.cz/, kráceno