Právní úprava ochrany ozonové vrstvy v České republice

Tento zákon představuje kompletní náhradu právní úpravy, která byla až do 1. září 2012 obsažena v hlavě třetí zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Oblast ochrany ozonové vrstvy Země a také klimatického systému Země před regulovanými látkami a fluorovanými skleníkovými plyny se při přípravách nového zákona o ochraně ovzduší oddělila od zbytku právní úpravy ochrany ovzduší do samostatného zákona. Oddělením obou zákonů došlo k návratu do stavu před přijetím zákona č. 86/2002 Sb., kdy vedle sebe existovaly zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) a zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země. Zákon č. 73/2012 Sb. neobsahuje novou právní úpravu, ale toliko přejímá obsah poslední velké novely zákona č. 86/2002 Sb. o ochraně ovzduší (zákon č. 483/2008 Sb.).

Důvodem pro oddělení právní úpravy ochrany ovzduší a ochrany ozonové vrstvy byla skutečnost, že tyto dvě úpravy se týkají zcela jiného okruhu znečišťujících látek, zcela jiného okruhu znečišťovatelů a používají zcela odlišný systém právních nástrojů. Rovněž předmět ochrany se v obou případech liší - u ochrany ovzduší se jedná o ochranu vnějšího ovzduší (tedy "toho, co dýcháme"), zatímco v případě ozonové vrstvy se jedná o ochranu její schopnosti pohlcovat sluneční ultrafialové záření, které je nebezpečné pro život organismů na Zemi.

Ochrana ozonové vrstvy je předmětem mezinárodních úmluv, jichž je Česká republika členem, konkrétně tzv. Vídeňské úmluvy a jejího Montrealského protokolu. Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu (tzv. regulované látky), zahrnuje téměř 100 typů regulovaných látek a stanoví povinnosti směřující k postupnému ukončení výroby a používání těchto látek.

Evropská unie upravuje oblast ochrany ozonové vrstvy podrobněji a předpisy EU stanoví další povinnosti (nařízení (ES) č. 1005/2009) týkající se prevence emisí regulovaných látek ze zařízení, která jsou ještě v provozu, a i ze zařízení a výrobků které mají svou dobu životnosti již za sebou.

Předmět úpravy zákona č. 73/2012 Sb., zákon o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a o fluorovaných skleníkových plynech:

• Zákon se týká nejen regulovaných látek, ale upravuje i povinnosti ve vztahu k fluorovaným skleníkovým plynům (tzv. F-plyny). Vzhledem k tomu, že regulované látky jsou postupně vyřazovány ze všech oblastí použití, slouží F-plyny v mnoha aplikacích (v oblasti chlazení a požární ochrany).
• F-plyny tedy sice nepoškozují ozonovou vrstvu, ale stejně jako regulované látky mají negativní vliv na klimatický systém, neboť se v obou případech jedná se o tzv. skleníkové plyny. Z tohoto důvodu stanoví Evropské předpisy (nařízení č. 842/2006) omezení i ve vztahu k jejich používání. Předcházení emisím fluorovaných skleníkových plynů navíc vyplývá i ze závazků Kjótského protokolu a Rámcové úmluvy o změně klimatu.
• Zákon adaptuje český právní řád na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1005/2009 o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech. Nařízení EU jsou přímo použitelná, proto povinnosti v nich stanovené zavazují adresáty přímo, bez potřeby implementace do vnitrostátního právního předpisu. Povinnosti stanovené v těchto nařízeních směřují především k předcházení emisím regulovaných látek a F-plynů jejich znovuzískáním z vyřazených zařízení, prováděním pravidelných měření úniků těchto látek ze zařízení a stanovení kvalifikace potřebné k servisním úkonům, které jsou na zařízeních prováděny. Zákon v návaznosti na nařízení upravuje zejména sankce za porušení povinností stanovených v těchto nařízeních. Zákon také v co nejvyšší míře sjednocuje právní úpravu pro oblast regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů.

Autor: Mgr. Pavla Bejčková