Kácení dřevin - kompenzace ekologické újmy a náhradní výsadba

Podle § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), lze ekologickou újmu vzniklou kácením dřevin kompenzovat dvěma způsoby.

Prvním z nich je náhradní výsadba (§ 9 odst. 1 zákona). Uložení náhradní výsadby spočívá ve stanovení povinnosti vysázet určité množství dřevin na určené místo a případně o ně i následně po určitou dobu pečovat. Náhradní výsadba nemůže mít podobu peněžního plnění.

Druhým způsobem kompenzace je zaplacení odvodu do rozpočtu obce, resp. do Státního fondu životního prostředí, jedná-li se o kácení protiprávní (§ 9 odst. 3 zákona). Zvláštní zákon, který by stanovil výši odvodu, však nebyl vydán a proto je tento způsob v praxi nepoužitelný. Odvody podle § 9 odst. 3 zákona nelze ukládat resp. vymáhat, a to ani například prostřednictvím obecně závazné vyhlášky obce. Případná dohoda, že stavebník namísto náhradní výsadby zaplatí do rozpočtu obce určitý obnos, by neměla oporu v zákoně.

Náhradní výsadba je kompenzací za pokácené dřeviny. Tímto institutem zákon reaguje na skutečnost, že skácení dřevin představuje ekologickou újmu ve smyslu § 27 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Zatímco zákon o životním prostředí chápe náhradu ekologické újmy jako povinnost toho, kdo ji způsobil, zákon o ochraně přírody a krajiny ji v tomto případě, kdy je kácení povoleno orgánem ochrany přírody, dává pouze jako možnost, jejíž uložení závisí na rozhodnutí tohoto orgánu, které je pak součástí rozhodnutí o povolení kácení. O uložení náhradní výsadby lze rozhodnout pouze v rámci správního řízení o povolení kácení dřevin. Toto řízení může orgán ochrany přírody zahájit pouze na žádost vlastníka pozemku, na kterém daná dřevina roste (popř. na žádost nájemce pozemku se souhlasem vlastníka).

Z účelu náhradní výsadby, kterým je kompenzace ekologické újmy (nikoliv tedy skutečné škody, kterou by bylo možno vyjádřit v penězích) plyne, že není rozhodující finanční objem rozsahu náhradní výsadby, ale ekologická funkce nově vysazených dřevin. V praxi se proto doporučuje uložit provedení výsadby zpravidla v trojnásobném množství pokácených stromů a případně i následnou péči podle § 9 odst. 1 věty druhé zákona. Zda a v jakém rozsahu orgán ochrany přírody náhradní výsadbu uloží, závisí na jeho správním uvážení. Může přitom využít i znalecké posudky, například Agentury ochrany přírody a krajiny. Základním požadavkem § 9 odst. 1 zákona je, aby náhradní výsadba byla přiměřená. Náhradní výsadba by měla odpovídat ekologickému významu a kvalitě dřevin, k jejichž kácení vydal orgán ochrany přírody povolení. Počet ani cena pokácených stromů tedy nemusí být stejné jako počet a kupní cena stromů, jejichž vysazení se stanoví jako povinnost k posouzení významu dřevin podle § 8 odst. 1 zákona a přiměřenosti náhradní výsadby v souladu s § 9 odst. 1 zákona.

Náhradní výsadbu ukládanou orgánem ochrany přírody podle § 9 odst. 1 zákona nelze nijak finančně kompenzovat, neboť smyslem tohoto ustanovení je výlučně naturální plnění. Je však možné, aby povinný subjekt (tj. ten, jemuž byla povinnost náhradní výsadby uložena) uzavřel smluvní vztah s dalším subjektem k provedení výsadby (například formou smlouvy o dílo) a sám byl zatížen pouze finančně. Povinnost náhradní výsadby však zůstává původnímu adresátovi rozhodnutí. Pokud tedy orgán ochrany přírody uloží náhradní výsadbu, může ten, komu je tato povinnost uložena, uzavřít smlouvu například s obcí, že náhradní výsadbu provede za smluvenou cenu. Výše ceny závisí zcela na dohodě obou subjektů, její stanovení je mimo působnost orgánu ochrany přírody.

Autor: Mgr. Eva Mazancová