Omezení nebo zákaz činnosti podle zákona o ochraně přírody a krajiny

Podle § 66 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je orgán ochrany přírody oprávněn stanovit fyzickým a právnickým osobám podmínky pro výkon činnosti, která by mohla způsobit nedovolenou změnu obecně nebo zvláště chráněných částí přírody, popřípadě takovou činnost zakázat.

Novelou č. 350/2012 Sb. (doprovodná novela v souvislosti s velkou novelou stavebního zákona) bylo ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb. s účinností od 1. ledna 2013 doplněno o druhý odstavec, který vylučuje, aby byla činnost omezena nebo zakázána v případě, kdy bylo vydáno platné pravomocné rozhodnutí.

Důvodem pro uvedenou změnu (poslaneckým návrhem) bylo "neumožnit zákaz činností, pro které již bylo vydané platné pravomocné rozhodnutí; nové znění ustanovení zajistí jak ochranu přírody, tak realizaci již schválených činností".

Účelem provedené změny je tedy ochránit nabytá práva těch subjektů, kterým byla činnost řádně povolena, zároveň však nesmí dojít k nedovolené změně obecně nebo zvláště chráněných částí přírody. Znamená to tedy především, že orgán ochrany přírody není oprávněn omezit či zakázat činnost tehdy, kdy pro ni bylo vydáno povolení (výjimka, souhlas) podle zákona č. 114/1992 Sb. Správním aktem orgánu ochrany přírody je zajišťována ochrana zájmů podle zákona o ochraně přírody a krajiny a i v případě, že po nabytí právní moci může být shledána vada (nezákonnost) tohoto aktu, je třeba presumovat (do doby případného zrušení nebo změny) jeho správnost a tedy dobrou víru jeho adresáta. Typickým příkladem, kdy orgán ochrany přírody nemůže (oproti předchozímu právnímu stavu) omezit či zakázat činnost, je pravomocně povolené kácení dřevin rostoucích mimo les.

Naopak za splnění podmínky "vydání platného pravomocného rozhodnutí" nelze považovat případy, kdy bude vydáno územní rozhodnutí či stavební povolení, ovšem bez předchozích správních aktů, které jsou k dané činnosti vyžadovány zákonem č. 114/1992 Sb. Takovou činnost nelze z hlediska zákona o ochraně přírody a krajiny považovat za povolenou a je zcela na místě, aby orgán ochrany přírody tuto činnost omezil nebo zakázal, pokud shledá (byť možnost) nedovolené změny obecně nebo zvláště chráněných částí přírody. Takový postup je naplněním účelu ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb., které zajišťuje ochranu dynamiky (proměnlivosti) přírodních procesů, a to i v případě, že je tato činnost (podle jiných zákonů) povolena. Tento smysl ustanovení byl opakovaně potvrzen soudní judikaturou. Judikatura zároveň konstatovala nezbytnost "přiměřenosti" použití tohoto nástroje, tj. zasáhnout takto do práv subjektů lze jen v takovém rozsahu, aby bylo dosaženo preventivního účelu, tj. v rozsahu co nejmenším, který však ještě postačuje k ochraně před nedovolenou změnou části přírody.

Uvedený názor je ve shodě se závěry tzv. ekoauditu (usnesení vlády č. 157 ze dne 2. března 2011), kterým byla požadována taková úprava ustanovení § 66 zákona č. 114/1992 Sb., aby byl zachován původní účel tohoto nástroje, zajištěna výjimečnost jeho použití a zajištěno, aby § 66 nebylo možno aplikovat v případě, kdy předmětná činnost byla povolena podle zákona č. 114/1992 Sb.

Autor: Mgr. Eva Mazancová