V Evropě nastupují čisté zdroje energie

Uhlí tak nahrazuje jádro či plyn a díky štědré podpoře zažívají rozmach obnovitelné zdroje.

Původní energetický mix Evropy se dlouhá léta opíral především o uhelné elektrárny, které vykrývaly většinu spotřeby. Uhlí postupně doplňovaly voda, zemní plyn, topné oleje a jaderná energie.

Na přelomu tisíciletí však došlo k radikálnímu zlomu, jehož důsledky dnes ovlivňují evropskou energetiku a budou ji ovlivňovat ještě dlouhá desetiletí. Evropská unie se v Kjótu zavázala omezit emise skleníkových plynů. To mimo jiné znamenalo signál k přechodu na ekologicky čistá paliva a obnovitelné zdroje - vodu, vítr, slunce, biomasu a geotermální energii. Štědrá podpora, kterou obnovitelným zdrojům poskytla řada evropských zemí včetně Česka, vyvolala obrovský boom, a energetický mix Evropy se začal rychle měnit.

Podíl instalovaného výkonu uhelných elektráren se mezi roky 2000 a 2012 snížil z 28 na 25 procent. Od roku 2012 se vlivem změny energetické politiky v Německu také snižuje podíl jaderných elektráren. Oproti tomu rychle narůstá podíl zemního plynu a obnovitelných zdrojů. V roce 2011 připadlo přes 70 procent instalovaného výkonu nově spuštěných elektráren v Evropě právě na obnovitelné zdroje - především na větrné a solární parky. Jejich využitelnost je však nepoměrně nižší než u konvenčních elektráren. Pro obnovitelné zdroje, zejména pro sluneční nebo větrné elektrárny, je tak typická jejich nestabilita. Vyrábějí jen, když svítí nebo fouká, čímž zatěžují přenosovou soustavu.

Nejvíce elektřiny vyrábějí země Evropské unie zatím stále z jádra, uhlí a zemního plynu. Jádro i zemní plyn jsou vnímány jako ekologicky "přátelské" zdroje. Pro vykrývání nečekaných výkyvů z výroby obnovitelných zdrojů je ale vhodnější plyn, který má schopnost začít velmi rychle vyrábět elektřinu. Uhelné elektrárny, které až dosud řada zemí využívala zčásti jako zálohu svých elektroenergetických systémů, jsou kvůli vysokým emisím na seznamu nežádoucích.

Jednotlivé státy evropské sedmadvacítky ale nejsou v přechodu na "zelenou" energetiku zdaleka jednotné. Obnovitelné zdroje prosazuje nejvíce Německo, které po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě v roce 2011 vyhlásilo energetickou revoluci a za cenu obrovských výdajů se vydalo na cestu decentralizace energetiky postavené na výrobě z velkého množství malých obnovitelných zdrojů a úspor. Oproti tomu například sousední Maďarsko volí cestu zvýšení podílu jaderné energie.

Současný přechod evropské energetiky na nízkoemisní zdroje určovaný Evropskou unií a její politikou ochrany klimatu vyvolává řetězovou reakci změn, které ovlivňují ekonomickou situaci na celém kontinentu. Investice do modernizace nebo stavby nových elektráren a podpora obnovitelných zdrojů se promítají do cen elektřiny pro koncové spotřebitele. To snižuje konkurenceschopnost evropského průmyslu nejen na zahraničních, ale i na domácích trzích. Evropa je totiž zatím ve svém tažení proti emisím osamocena.

Podíl hlavních zdrojů v EU na instalovaném výkonu (v procentech)

Rok 2000
28% uhlí
22% jádro
19% voda
18% zemní plyn
12% topné oleje
2% vítr
1% Biomasa

Rok 2012
25% uhlí
23% zemní plyn
14% voda
13% jádro
11% vítr
7% slunce
6% topné oleje
1% Biomasa

Zatímco v roce 2000 tvořil podíl instalovaného výkonu elektřiny z uhlí v Evropě 28 procent, o 12 let později to bylo o 3 procentní body méně. Výrazně také poklesl podíl výroby elektrické energie z jádra. Naopak vyrostla výroba elektřiny z plynu a slunce.

Zdroj: EWEA, IEA