Ředkvičky - zdroj cenných látek

Existují v mnoha druzích, lišících se velikostí, palčivostí, tvarem (oválným nebo kuželovitým), barvou slupky (červenou, červenobílou, bílou a černou). Rychle dozrávají (4-6 týdnů).

Nabité vitamíny a minerály

Jsou bohaté na vlákniny, které podporují střevní peristaltiku. Tím pomáhají k rychlejšímu vylučování jedovatých, škodlivých látek, odstraňují zácpu a ochablost střev. Mají velmi mnoho kyseliny listové (důležitá pro růst a nervy) a vitaminu C (pro imunitní obranu a mentální zdraví). Ředkvičky jsou vhodným dodavatelem selenu (rovněž nezbytný pro imunitní systém), který chrání tělesné buňky před volnými radikály.

Původ a rozšíření

Ředkvičky podle jedné verze pocházejí ze zemí Blízkého Východu, odkud rychle ovládly Středomoří. Jiní autoři tvrdí, že se původně pěstovaly v Číně a Japonsku. Dnes se sklízejí po celý rok v mírném pásu Evropy i Ameriky.

Účinné látky

Ředkvičky mají příznivý vliv na zdraví, obsahují vysoce kvalitní utišující a léčivé látky. Na ochranu proti škůdcům produkují hořčičné oleje, které v lidském organismu působí antibakteriálně a antimykoticky: na jazyku, na sliznici patra, v žaludku a střevě loví bakterie i plísně a ničí je. Pomáhají tak předcházet bakteriemi vyvolanému nadýmání a průjmům, podráždění střev i vážnějším střevním onemocněním. Ředkvičky rozpouštějí hleny, čistí nosohltan, dezinfikují sliznice a preventivně působí proti infekcím. V lidovém léčitelství se odpradávna používaly jako prevence proti tvorbě žlučových, ledvinových a močových kaménků. Jsou nízkokalorické, obsahují málo tuku, a proto je lze využívat ke snižování nadváhy.

Upozornění

Ředkvičky mohou být kontaminovány dusičnany z hnojiv, které se působením slin a žaludečních šťáv mění na nebezpečné jedovaté dusitany, působící rakovinotvorně. Je proto jistější nakupovat bioředkvičky, a to především při vyšší spotřebě (nad 100 g denně).