Revoluce v oblasti hledání energetických úspor právě začíná

Požadavky se významně dotknou velkých společností a ústředních vládních institucí (úřadů apod.). Ty budou muset pravidelně provádět energetické audity nebo zavést a nechat si certifikovat nezávislými akreditovanými orgány systém hospodaření s energií nebo environmentální systém. Opatření se rovněž dotknou i malých a středních podniků, ale zde je na každém členském státě, jak k této problematice přistoupí. To bude jistě součástí připravované novely zákona č. 406/2002 Sb. o hospodaření s energií.

V roce 2012 byla Evropským parlamentem a radou schválena směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti, která si klade za cíl do roku 2020 uspořit 20 % spotřeby primární energie v Unii oproti prognózám.

Členské státy EU se kvůli této směrnici budou muset zaměřit na úspory energie, jejich efektivnějšího využívání, modernizaci budov a technologií. Tato opatření se dotknou zejména velkých podniků a vládních institucí - úřadů.

Směrnice stanoví, že členské státy, počínaje 1. lednem 2014, budou muset každoročně renovovat tři procenta celkové podlahové plochy "vytápěných nebo chlazených budov ve vlastnictví a v užívání jejich ústředních vládních institucí" (tj. všechny instituce, na které se vztahuje zákon o veřejných zakázkách). Tato povinnost se přitom bude vztahovat na budovy s celkovou užitnou podlahovou plochou nad 500 m2 od roku 2014, a následně od července 2015 nad 250 m2.

Směrnice stanoví, aby veřejné subjekty, včetně veřejných subjektů na regionální a místní úrovni, a subjekty sociá lního bydlení, které jsou veřejnoprávními subjekty (tj. ty, na které se vztahuje zákon o veřejných zakázkách), s náležitým ohledem na své příslušné pravomoci a správní uspořádání:

a. přijaly plán energetické účinnosti, samostatný nebo jako součást širšího klimatického nebo environmentálního plánu, který bude obsahovat konkrétní cíle a opatření v oblasti úspory energie a energetické účinnosti, s ohledem na plnění příkladné úlohy budov ústředních vládních,
b. v rámci provádění tohoto plánu zavedly systém hospodaření s energií, včetně energetických auditů,
c. k financování renovací a provádění plánů na udržení či zvýšení energetické účinnosti v dlouhodobém horizontu případně využívaly společností poskytujících energetické služby a uzavírání smluv o energetických službách.

Dále Směrnice ukládá členským státům vypracovat programy, které podpoří provádění energetických auditů v malých a středních podnicích. Energetické audity budou pro velké podniky povinné a pravidelné. Energetické audity mají zohledňovat příslušné evropské nebo mezinárodní normy, jako například EN ISO 50001 (systémy managementu hospodaření s energií), ČSN EN 16247-1 (energetické audity) nebo normu EN ISO 14 001 (systémy environmentálního managementu), zahrnuje-li systém energetický audit.

Členské státy mají zajistit, aby podniky, které nejsou malé a střední, musely absolvovat energetický audit provedený nezávisle a nákladově efektivním způsobem kvalifikovanými nebo akreditovanými odborníky nebo provedený a kontrolovaný nezávislými orgány v souladu s vnitrostátními právními předpisy do 5. prosince 2015 a alespoň každé čtyři roky od data předchozího energetického auditu.

Od výše uvedených požadavků budou osvobozeny podniky, které nejsou malé a střední a které mají zavedený systém hospodaření s energií (ČSN EN ISO 50 001) nebo systém environmentálního řízení (ČSN EN ISO 14 001), zahrnuje-li systém energetický audit, a certifikovaný nezávislými akreditovanými certifikačními orgány, které budou splňovat požadavky připravované normy ISO 50 003 Systémy managementu hospodaření s energií - Požadavky na orgány poskytující audit a certifikaci systémů managementu hospodaření s energií.

Systém hospodaření s energií je popsán v normě ČSN EN ISO 50 001:2012 - Systémy managementu hospodaření s energií - Požadavky s návodem k použití. Účelem této mezinárodní normy je umožnit organizacím vytvářet systémy a procesy nezbytné pro snižování energetické náročnosti, zlepšování energetické účinnosti a využívání a spotřeby energie.

Zavádění této mezinárodní normy má vést ke snižování emisí skleníkových plynů a dalších souvisejících dopadů na životní prostředí a snižování nákladů na energii prostřednictvím systematického managementu hospodaření s energií.

Podle odborného odhadu technického potenciálu úspor energie v českém průmyslu, který je znázorněn na obrázku 1, lze opatřeními na úrovni zavedení systému hospodaření s energií dosáhnout úspor až 7,6 %. Toto opatření spadá do tzv. beznákladové kategorie. Zavedením systému dosáhneme teoreticky takových úspor, jako bychom upravovali technologie; ale to už hovoříme o středně až vysoce náladových opatřeních.

Systém hospodaření popsaný v normě ČSN EN ISO 50 001 můžeme aplikovat na všechny typy a velikosti organizací, bez ohledu na geografické, kulturní nebo sociální podmínky. Podobně, jako je tomu i u jiných systémových norem, závisí úspěšnost zavedení na angažovanosti všech úrovní a funkcí organizace, zejména pak managementu dané organizace.

Ti čtenáři, kteří mají praktickou zkušenost s normami pro systémy managementu kvality (ISO 9001) či environmentálního systému řízení, uvítají, že norma je s nimi plně kompatibilní a požadavky týkající se systému řízení jsou téměř identické. Podobně jako u jiných výše zmíněných norem i zde se setkáme s principem PDCA, který zavedl W. Edwards Deming.

Zavádění systému hospodaření s energií

Na úvod bych si dovolil upozornit na jeden zásadní rozdíl, který je potřeba si uvědomit a který řada vrcholových manažerů může ocenit.

Funkčnost a efektivnost zavedeného systému lze změřit! Ano, výstupy v podobě úspor lze jednoduše promítnout do ekonomiky podniku. Chci tím říci, že zatímco u systému kvality si management leckdy láme hlavu, jak vyjádřit finančně přínosy/úspory, v tomto systému je to možné a dokonce žádoucí.

Pokud se tedy rozhodneme pro zavádění systému hospodaření, musíme si vybrat kompetentní experty, kteří nám pomohou s technickými aspekty, protože v tomto případě nám certifikát na zdi nic neušetří a nepřinese.

V současné době neexistuje databáze těchto expertů, ale řada mezinárodních organizaci zabývajících se certifikací personálu již takové programy připravuje. Mezi tyto společnosti patří samozřejmě i ta naše. Čtenáři, kteří si chtějí vybírat z více možností, mohou využít seznam energetických auditorů a specialistů, který vede ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Dovoluji si však upozornit, aniž bych se chtěl někoho dotknout, že tito experti nemají příliš velkou zkušenost s implementací systémů managementu, ze své podstaty ani nemohou, ale pokud jde o oblast technické pomoci, měli by být dostatečně kvalifikováni.

Dalším krokem je určit osobu, která bude odpovědná za zavedení, udržování a zlepšování systému, známého jako Představitel vedení, který si vytvoří tzv. Tým managementu hospodaření.

Taková osoba, ať již interní či externí, má mít vysokoškolské vzdělání technického směru a minimálně dvouleté pracovní zkušenosti v oblasti energetického hospodářství.

Obecně se doporučuje, aby měla znalosti z oblasti použité technologie, druhů energií, energetické spotřeby, skladování energií a energetické účinnosti, jak se energie měří a dá redukovat, znala relevantní legislativu a normy, znala principy transformace, termodynamiku, principy výroby energie a samozřejmě záležitosti týkající se monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů. Výše uvedené znalosti může získat prostřednictvím kurzů naší Akademie.

Součástí Týmu by měl být Energetický manager, který má mít rovněž vysokoškolské technické vzdělání a mnohem hlubší teoretické i praktické znalosti problematiky, nežli je tomu u Představitele vedení. I v tomto případě může získat znalosti prostřednictvím kurzů, které pořádá naše Akademie.

Do týmu je rovněž vhodné jmenovat manažera kvality, popř. životního prostředí, energetika, technologa, konstruktéra, ekonoma, zástupce údržby a samozřejmě vedení. Složení týmu je vždy závislé na předmětu podnikání dané organizace a na jejích aktuálních kapacitních a finančních možnostech.

Po sestavení týmu a definování odpovědností a pravomocí přichází fáze zmapování současného stavu. Je velmi důležitá, protože si v ní musíme důkladně popsat, jaký je současný stav a v jakém rozsahu chceme systém hospodaření zavést.

Nejvíce osvědčenou a praxí ozkoušenou technikou je nechat si zpracovat nezávislý energetický audit, nejlépe dle ČSN EN 16247-1 kompetentním a způsobilým energetickým auditorem!

Energetický audit provádějí energetičtí auditoři a specialisté, kteří jsou pro tuto činnost autorizovaní ministerstvem průmyslu a obchodu a jsou vedeni v databázi MPO. Naše organizace disponuje řadou takových expertů a námi nabízené služby jsou v souladu s požadavky definovanými v normě ČSN EN 15 900. Díky této normě je definován vztah mezi poskytovatelem energetických služeb a klientem.

Energetický audit je tedy velmi důležitým nástrojem pro vybudování a nastavení základů celého systému. Zahrnuje podrobné přezkoumávání energetické náročnosti organizace, procesu nebo obojího. Je založen na vhodném měření a pozorování skutečné energetické náročnosti. Výstupy auditu zahrnují informace o současné spotřebě nebo náročnosti a jsou doplněny o doporučení ke zlepšování energetické náročnosti, které uplatníte při stanovování energetických cílů a cílových hodnot. V neposlední řadě audit umožní definovat ukazatel energetické náročnosti (EnPI).

EnPI je ukazatelem, který říká, jaká je energetická náročnost na výrobu určitého produktu nebo poskytnutí určité služby. Můžeme si ho představit například jako spotřebu energie na 1 m2 kancelářské plochy nebo spotřebu energie na výrobu jedné tuny oceli. Hodnota EnPI je uplatnitelná například v tvorbě ceny či porovnávání se s konkurencí, je tudíž referenční.

Při jejím stanovování musíme popsat veškeré okrajové podmínky, které na ni mají vliv, abychom byli schopni ji správně interpretovat. Vliv může mít teplota prostředí, roční období, použitá technologie, objem výroby apod. Způsob určení a interpretace EnPI bychom měli podrobovat pravidelnému přezkoumávání z hlediska použití a vhodnosti.

Zmiňuji to zde proto, že Směrnice 2012/ 27/EU stanovila členským státům zajistit, aby ústřední vládní instituce nakupovaly pouze výrobky, služby a budovy s vysokou energetickou účinností. V praxi to znamená nakupovat takové produkty či služby, jejichž EnPI je nízký!

Poslední důležitou oblastí je nastavení procesu měření a vyhodnocování. Známé rčení v oblasti managementu je "co nemohu změřit, nemohu ani řídit". V současné době na trhu existuje řada sofistikovaných nástrojů a zařízení a doporučuje se proto volit taková řešení, která splní výše uvedené a pomohou dosáhnout cílů nákladově optimální cestou.

Následující kroky, jako je vytvoření dokumentace, vedení záznamů, provádění interních auditů apod., záměrně neuvádím, protože to jsou věci důvěrně známé a široce publikované.

Nesmíme opomenout komunikovat naše záměry s pracovníky a všemi zainteresovanými osobami. Musíme našim pracovníkům poskytnout odpovídající vzdělání, protože právě lidé mají nezanedbatelný vliv na celkovou efektivitu systému a množství dosažených úspor.

Simon Palupčík
TÜV SÜD Czech